Co poslouchá… Martin z Peshata

Týden uplynul a tak tu pro Vás máme něco nového v rubrice Co poslouchá… a tentokrát to je kytarista kapely Peshata, Martin:

Bad Religion – Stranger than fiction
Tohle album mě přivedlo k melodickýmu punk rocku. Greg Graffin má skvělej charismatickej hlas a lepší doprovodný vokály jsem snad nikde už neslyšel. Skladba Infected je pro mě asi největší hymnou neopunku. Krásná melodie a nálada písničky. Ale v podstatě není tam žádná slabá věc, nějaký křoví, výplň, jak tomu bývá u většiny jiných desek. Tady naleznete 40 minut na všech postech skvěle zvládnutýho punk rocku s hitovými ambicemi. Nevěřím, že by někdo tuhle desku neměl doma :). Bohužel pro mě už Bad religion tuhle laku žádným dalším albem nepřekonali.

Potshot – všechno
Japonci skapunk uměj! Společně s Kemuri a Catch 22 moje nejoblíbenější kapela s dechama. Ve svý zemi jsou rockový hvězdy a prodávaj statisíce desek, japonský publikum musí být šílený. :) Těžko od nich vybrat tu nejlepší desku, oni si jedou pořád to svoje, takovej kolovrátek, téměř žádný vývoj. Ale ty výtečný melodie a rozjařenost, která je tam cítit v každé sekundě, mě kdykoliv dostanou do pohody. Nemůžu ještě nezmínit dost nezvyklý až legrační styl zpěvu s úsměvnou anglickou výslovností. Už několik let čekám až je k nám někdo přiveze. Nejlépe na Mighty sounds :)

Homegrown – Kings of pop
K týhle desce jsem se dostal vlastně náhodou. Tak před šesti lety jsem slyšel pár starých skladeb Homegrown a vůbec mě to nebavilo. Těch kapel je dnes už tolik, že většinou nad tou, co se mi nelíbí, zlomím hůl a dál se o ně nezajímám. Ale neúmyslně jsem si stáh jednu věc z Kings of pop a ta mě dostala. Trošku zavádějící název desky, ale jejich dost melodický punk rock je opravdu z rodu královského. Skvělá souhra kytar, melodický vyhrávky a parádní barva hlasu. Stejně jako u Stranger Than Fiction se nenajde slabá věc. Možná bych to přejmenoval na Kings of punkrock hits. :)

Underoath – They’re only chasing safety
Pro mě vlajková loď screama. Senzační prolínání melodických zpěvů a řevu, spousta vyhrávek, který z toho alba dělaj něco víc. Třeba sbor v It’s dangerous business je parádní vychytávka. Ta energie a všudypřítomný emoce mě prostě dostaly. Jejich nový album je o trošičku horší, ale pořád v rámci stylu vynikající. Tuhle kapelku ale nelze doporučit jedincům, kteří trpí středně těžkou nebo těžkou depresí. Jednalo by se totiž o kontraindikaci :).

Kataklysm – Epic – the poetry of war
Nejsem posluchačem pouze punkových a HC stylů, ale často si poslechnu i tvrděmetalový kapelky. A tihle Kanaďani patří mezi mý velký oblíbence. Sypou si ten svůj brutální deathmetal říznutý grindujícími pasážemi a ještě navíc obohacený o hodně chytlavý melodický linky. A ten jejich bubeník…to se musí slyšet. Přesně zahraný kulometný sypačky. Tohle album je asi to nejlepší z jejich diskografie, která čítá už snad na osm alb.