Co poslouchá… iPUNK.cz (3)
Dnením dnem se naplnil osud oblíbené rubriky Co poslouchá, ve které jsme se pravidelně ptali domácích i zahraničních interptetů na jejich aktuální hudební apetit. Třetí část speciální minisérie, která rubriku zakončuje, se dozvíte, co poslouchají poslední členové redakce iPUNK.cz.
Vaek Janeček
Quietdrive Deliverance
Bylo těžké vybírat, když je kolem tolik hudby. Run Kid Run, Cinematic Sunrise nebo Philmont a ne mami, není to jedna písnička pořád hrající do kola, on v tom i rozdíl je a kdo chce, tak si ho najde! Vak to určitě znáte, pustíte si písničku od nějaké neznámé skupiny a ta vás přímo pohltí a vy jediné co můžete, tak si jí poutíte pořád dokola a dokola. A je vám třeba jedno, že někdo té písničce říká špatná parodie na Jimmy Eat World. Pak nadšení opadne a zjistíte,e i zbytek alba není k zahození. Směsice JEW a FOB, ale když třeba sem tam slyšíte i třeba něco jako Postal Service zařadíte si album mezi oblíbené.
Dreamstate A Place To Rest My Head
Abych se přiznal, tak moje představa ambientní hudby byla, že po půl hodině nějakého umění křoví uhodí za doprovodu jeho mohutného orgasmu nějaký rádoby-intelektuál do gongu a bude se snažit vypadat, že přiel na podstatu bytí. Ale album tohohle kanadského uskupení mě přesvědčilo, že ambientní rock nemusí být zase tak nudbý. I když by se spíš než v hudebninách mělo prodávat v cukrářství, na druhou stranu co čekáte od skupiny, která jako hlavní nástroje používá klavíry a svoji inspiraci hleadjí u Jimmy Eat World a Mae? Ale po poslechu střední části písničky My Best Friend začínám shánět gong…
The Devil Wears Prada Plague
Tak tyhle křesťany by si moc farářů na svoje me nepozvalo, aspoň teda podle jejich videoklipů to tak vypadá. K téhle skupině jsem se dostal díky kompilaci Punk Goes Crunk, kde ostatní skupiny, které se snažily o trapné covery, totálně převálcovali o několik tříd svojí verzí písničky Still Fly od Big Timers. Kontrast boských vokálů a pekelného screama se line tímhle aspoň pro mě výjimečným albem, které, ačkoliv nejsem zrovna fanda podobné hudby, si poutím velice často.
Petr Janoch
The Ting Tings – We Started Nothing
Když už mi asi posedmé v jednom dni nějaká paní předříkávala, že se tak fakt nejmenuje, tak jsem zapátral, jak že se teda vlastně jmenuje. Je to fialovej hnus, váení, protože to je pop jak noha. A nebo není. Přeberte si to. Hrajou to v rádiu, hrajou to v televizi, píše se o tom, lidi to znají a navíc to má kvalitu. Na dnešní dobu až neuvěřitelná kombinace. Neuvěřitelně afektovaná zpěvačka s jedním multiinstrumentalistou je jednodue dvojka k nezaplacení, která mi připravila obrovské překavepní. V jejich skladbách, které mi tolik připomínají např. mé oblíbence Metric, si snad vždycky najdu něco, po čem zrovna touím. Dokonce i písničky, jejich refrény jsou slabí než sloky. Mňam! Ale nezapomeňte, je to pop – chtělo by to stříbrný kulky a očesnekovaný krucifixy…
American Taxi – Runaway Songs
Vdy, když natrefím na nějakou mně neznámou kapelu, která má na sobě připlácnutou nálepku „pop-punk“, upřímně se na ni těším. Sice většinou z toho je maximálně jeden poslech (poslouchat po třístosmdesátétřetí stejnou desku mě fakt nebaví, třebae v podání sedmdesátidvou kapel), ale občas se zadaří a je z toho něco víc. A právě to se stalo v případě American Taxi. Hned první písnička má neuvěřitelně chytlavý refrén a to prostě nejde neposlouchat. Pak už je to kapánek horí, ale pořád to má něco do sebe. koda toho fakt nedobrého zvuku – pořád mám tendenci si vyčistit slechy. Třeba více dolarů na studio a bude líp.
Coldplay – Viva La Vida
Humbuk okolo Colplady el vždy mimo mě, vždycky to byla jen „tak kapela, o které se pořád mluví v televizi, rádiu…“ a nic víc. Ani bych nedokázal zařadit nějaký song, prostě nic, bylo mi to prostě jedno. Až nedávno jsem narazil náhodou na zprávu, že kapela k aktuálnímu hitu natočila videoklip á la Depeche Mode. No a ten jsem prostě vidět musel. Nota dala notu a ten podivný song Viva La Vida se mi zalíbil. Nejvíc mě u toho napadají slova jednoho potvrhlého Američana, který chce svoji hudbou měnit světy, vesmíry…a který chce dosáhnout na Coldplay. Nedosáhne. Viva La Vida je jednoduchá písnička, která má v sobě něco neuvěřitelně přitalivého. A třebae to není můj álek čaje, tak i ten se jednou za čas vyplatí vyměnit za jiný. A přesně to mi Coldplay dávají. Je to příjemný relax, ale nic víc. Ale už aspoň chápu, proč z nich svět ílí. Nemám mu to za zlé.