Co poslouchá… Fenix z BreakPoint
V naší rubrice tentokrát nabízíme výběr desek, které se momentálně nejčastěji protáčí v přehrávačí Fenixe, kytaristy nedávno vzniklých BreakPoint z Brna.
SR-71 Here We Go Again
Kapela, o které nikdy nebylo nějak moc slyšet, ale když ji člověk uslyší, tak si ji musí zamilovat. Perfektní kytary vyladěné až do posledního tónu a úžasný zpěv Mitche Allana člověka prostě dostane. Kapela sice před tímto posledním albem prošla změnou formace, takže v kapele zůstal Mitch v podstatě sám, ale nijak ji to podle mě neukodilo a zní fakt skvěle. Doporučuji!
Fenix*TX Lechuza
Moje srdcová kapela. Tenhle band pro mě znamená nejvíc v mém dosavadním hudebním životě. V podstatě odstartoval ve velkým můj poppunkovej kolotoč. Celá tahle deska je nabitá naláplejma písničkama s parádní pozitivní energii. Kytary nejsou nijak složitý, ale prostě zní skvěle a skvěle podbarvují hodně slušný zpěv Willa Salazara. K téhle kapele nemám už moc co říct, prostě je to pro mě to nejlepší.
Vertical Horizon Everything You Want
Tohle bylo čtvrté album v pořadí téhle PopRockové kapely. A pro mě asi to nejlepší, co kdy kapela udělala. Celkově se tvorba od začátku ubírá tím slaďoučkým směrem. Prakticky všechny texty o lásce a zklamaní. Moc se mi vždycky líbily kytarové melodie, které jsou zvoleny jako doprovod příjemného hlasu frontmana Matta Scannella. Ale abych nezapomněl, v některých písničkách na starších albech zpívá i kytarista Keith Kane, který jinak děla dvojhlasy a vokály.
Vertical Horizon Go
Stejně jako u předešlého alba, jde i toto cdčko tím sladkým směrem. Hudba se točí opět jenom okolo lásky atd. Každopádně písničky jsou zase o chlup propracovanější než dřív. Na desce chybí ale víc hitovek, je tam v podstatě jenom jedna a zbytek se drží ve stejné lajně. Ale i tak je to skvělý kousek, stejně tak, jako deska předešlá. O zpěv se tady stará už jenom Matt který má u všech písniček hlavní zpěv. Celkově je tohle kapela, která není rozhodně pro všechny a člověk se do toho musí zaposlouchat.
Box Car Racer Box Car Racer
Pochybuji, že by někdo neznal tuhle kapelu, kterou založil v roce 2002 Tom Delonge. Delonge si na tomhle album vyzkouel, jaký to je být vůdcem kapely a zalíbilo se mu to. Každopádně zde měl taky možnost vyzkouet si nový hudební směr, kterým se chtěl ubírat už dřív. Deska má zvláštní zvuk, který není nabitý zrovna pozitivními melodiemi, ale i tak zní velmi dobře. Je v tom cítit prostě ta typická Delongova kytara. No a k tomu všemu hodně přidávají skvělé bicí Travise Barkera.