Civilní Obrana – [So:wA]?

Redakce, 25.4.2010, 19:11

Když se před více než rokem vynořila tehdy naprosto neznámá formace s názvem Civilní Obrana a prezentovala se debutovým albem „Konkurz„, nedělal jsem si jakékoliv naděje, že by na mě z reproduktorů mohlo vylézt cokoliv jiného než typicky český vidlácký punk-rock. Jak já jsem se tenkrát strašně mýlil! Alespoň jsem se zase jednou utvrdil, že nemá význam cokoliv soudit na základě prvního dojmu (v tomto případě prezentovaného poněkud neatraktivním názvem skupiny). Hudební prvotina čáslavské čtveřice sice nedosahovala převratných kvalit, ale přinesla alespoň pozitivní přístup k hudbě a snahu o tvůrčí rozmanitost v rámci punk-rockem inspirovaného líbivého žánru.

S velkými očekáváními však často přichází ještě větší pády a zklamání. I v případě Civilní Obrany se před prvním poslechem novinkového alba „[So:wA]?“ objevil onen pocit plný pochybností. Po několika úvodních skladbách mohly veškeré mraky nejistoty zmizet v nedohlednu. Čáslavská parta nyní působí mnohem vyzrálejím a jistějím dojmem. Je vidět, že už má daleko jasněji v tom, čím se chce prezentovat. Desce vévodí milé chytlavé melodie podpořené zpěvnými texty, přičemž stále zůstává zachována ona rozmanitost nastavená debutovým počinem. Jednotlivé skladby se sice nesou v podobném duchu, ale v žádném případě nesplývají a v každá má své vlastní kouzlo. Důkazem tvůrčí dospělosti budi i fakt, že na desce není vyloeně žádný hit, nato pak propadák, který by se kvalitou vymykal ostatním.

Jak bylo výše uvedeno, texty jsou založeny na konceptu lehké podbízivosti a jednoduchosti, což si dost možná nese důsledky v jejich obsahové kvalitě. Promlouvat do due a řešit všechny problémy světa však můou úplně jiné kapely, tudíž vůbec nevadí, když místy chybí hlubí mylenka. Právě naopak působí například velice zlehka pojatá skladba Plakát, jež pojednává o osudu jak jinak než plakátů. Písně o lásce opět nesou dávku hravé nadsázky, když se například v songu To stačí kytarista Mára zpovídá z nevydařených internetových námluv.

Jednoznačně milé je zapojení dívčích vokálů, které v několika skladbách propůjčují členky pražské kapely Season Crack, jež nejvíce vyniknou při závěrečném akustickém duetu. Potěí fakt, že ani tato bonusová píseň není žádný cajdák a „[So:wA]?“ si tak zachovává po celou dobu přijemné tempo. Hostující zpěv člena spřátelené skupiny Rozjeté Japko už tolik ohlasu nezíská, protože v tomto případě se jedná pouze o formální výpomoc a dopad v hudební realitě není nikterak znatelný.

Není překvapením, že na své historicky druhé desce se čtyřčlenná parta nevyhnula menším klopýtnutím. Především na zpěvu, který se oproti debutu jednoznačně zlepil, je poznat, že si možná kluci nakládají víc, než zatím unesou, ale proč si vlastně stěovat, když podobné drobnosti na výsledný dojem z poslechu nemají téměř žádný vliv.

Album „[So:wA]?“ kromě důvtipného názvu přináší hlavně radost z hudby a důkaz, že v České republice může i při současné hibernaci někdejších tahounů Selfish nebo Suffer vzniknout poslouchatelný pop-punk. Nehledejme za tím nic složitého nebo umělecky ambiciózního. Civilní Obrana nám s lehkostí představuje desítku skladeb, jež potěší ucho nenáročného posluchače a díky absenci kolovrátkových námětu vydrží notnou dávku poslechů. Upřímně jsem se snad ještě nikdy do domácího hudebního díla tolik nezaposlouchal. Na závěr snad jen doufat, že tahle mladá skupina dokáže udržet nohy pevně na zemi a v budoucnu o ní uslyšíme jen v těch nejlepších souvislostech.