Chris #2 z Anti-Flag: „Chtěl bych učit výtvarku“

Loni na podzim se v České republice poněkolikáté v krátké době ukázali američtí Anti-Flag. Tentokrát se návštěva odehrávala v režii strhujícího turné Eastpak Antidote Tour a naše redakce si nenechala ujít příležitost vyzpovídat baskytaristu Chrise #2, jenž vyhodnotil změnu vydavatelství, představil neziskové organizace, které skupina založila, zároveň se podělil o své postřehy k několika vážnějším tématům a vše zakončil rozborem svého vysněného povolání. Od uskutečnění rozhovoru sice uplynulo několik měsíců, ze své výpovědní hodnoty však doufejme mnoho neztratil.

Tento rok jste hráli na Trutnov Open Air Music Festivalu, vzpomínáš si na to vystoupení?
Popravdě byl ten koncert skvělý. Neměli jsme tušení, co od toho máme očekávat, a věděli jsme, že jsme hodně odlišní od spousty hudby, která se tam objevovala. Byla tam spousta lidí a jednalo se o jeden z vrcholů toho léta, co se festivalů týče.

Asi nejdůležitější věcí, co se u Anti-Flag odehrála během uplynulého roku, je, že jste opustili RCA Records poté, co vypršela smlouva. Jak hodnotíte svou zkušenost s major labelem a proč jste neobnovili kontrakt? V čem byl háček?
Problém byl v tom, že jsme to vydavatelství už neznali. V hudebním průmyslu, konkrétně u major labelů, dostávají lidi neustále výpovědi, mění se, a my jsme pro naši další desku hledali něco stálejšího. Především na „The Bright Lights of America“ spolupracovala s naší kapelou spousta lidí, které jsme vlastně neznali, nikdy jsme je pořádně nepotkali. Není to nic, s čím bychom kdy měli dobrou zkušenost. Vždy se nám funguje příjemněji, když víme, s kým mluvíme, s kým pracujeme a zároveň se přátelíme s lidmi, s kterými pracujeme. V takovém případě máme pocit, že pracujeme jako tým a neříkáme jim jen, co mají dělat. Myslím, že proto nás vidíte přecházet k SideOneDummy, kde jdeme na místo, kde ty lidi známe a kamarádíme se s nimi, ale zároveň je to pro kapelu něco nového. Je to skoro perfektní kombinace přísad.

Je tu však více kvalitních nezávislých vydavatelství, jako například Fat Wreck nebo Epitaph, takže co bylo tím rozhodujícím faktorem pro SideOneDummy?
Řekl bych, že všechna ta vydavatelství byla na našem seznamu, s kým bychom chtěli spolupracovat. Samozřejmě jsme v minulosti spolupracovali s Fat Wreck. víme, že jsou skvělí. Bretta (Gurewitze, člen Bad Religion a majitel vydavatelství, pozn. red.) z Epitaphu známe hodně dlouho a skoro stejně dlouho, jestli ne ještě dýl, známe Joela a Billa, kteří vedou SideOneDummy. Chtěli jsme jen vědět, co si myslí o našich nových písních. Napsali a nahráli jsme album svépomocí, zvládli jsme to všechno sami. Nechtěli jsme, aby nám vydavatelství říkalo: „Kluci, měli byste znít takhle, měli byste dělat tohle.“ Chtěli jsme si to nahrát, potom to dát kamarádům a vidět, co si o tom myslí. První vydavatelství, kam jsme to posílali, bylo SideOneDummy a oni tím byli tak nadšení, že to chtěli vydat, takže jsme ani nezkoušeli další možnosti. V tom okamžiku to bylo správné rozhodnutí.

Nyní, jakožto dlouho hrající kapela, můžete poměrně střízlivě a z širší perspektivy posoudit, jestli je major label výhodný. Co byste kapelám doporučili a kde se nachází pozitiva nebo negativa tohoto rozhodnutí?
Pozitiva plynoucí z příslušnosti Anti-Flag k major labelu jsou taková, že naše desky byly vydány v různých zemích po světě, což jsme nikdy předtím neměli. Naše nahrávky vždy byly importovány a vždycky byly hodně drahé a zdálo se, že lidi vědí o naší kapele, ale neposlouchají naše desky. Nyní mám pocit, že jsme díky major labelu rozšířili globální povědomí o kapele. Major label nám poskytl hodně možností, především finančně, jít a zkoušet nové věci. Dostali jsme příležitost založit Military Frre Zone.org, mohli jsme založit Underground Action Alliance, rozjeli jsme tyto neziskové organizace v rámci komunity kapely a použili jsme k tomu peníze od vydavatelství. Je trochu těžší jít za vydavatelstvím, když se s nimi přátelíte, a říct: „Hej, potřebujeme, abyste zaplatili něco, co se vám nevyplatí.“ Není to něco, co by zvedlo prodeje
desek a podobně. Děláme to jenom protože si myslíme, že to dělat musíme. U major labelu jsme si byli schopní říct: „A jdou do hajzlu, utratíme ty peníze!“ Když jsme u Fat Wreck nebo SideOneDummy, nemůžeme jen tak rozhazovat peníze, protože to jsou naši přátelé, nechceme jim ublížit. Nejsem si jistý, že bych to teď někomu doporučoval, protože se hodně změnilo během těch čtyř let, co jsme byli u major labelu. Podobné smlouvy už nedávají jenom na dvě desky. Dokonce naše smlouva byla v té době nadstandardní. Lidi nemohli uvěřit, kolik jsme toho z major labelu dostali. Měli jsme hodně protektivní smlouvu. Mohli jsme vydávat EP u A-F Records, vlastnili jsme vinylová práva, takže vinyl „The Bright Lights“ a „For Blood and Empire“ vyšel na našem labelu. Ve smlouvě jsme měli hodně peněz věnovaných neziskovým organizacím. Byla tam spousta věcí, který kapela v roce 2009 prostě nedostane a my je v roce 2004 měli. Tím pádem je tu trochu rozdíl. Mám pocit, že by lidi měli dělat to, co je pro ně správné, a ne se rozhodovat na základě toho, co si myslíte, že pro vás vydavatelství udělá. To nikdy nedělejte. Nikdy neříkejte: „Podepíšeme major labelu, protože prodáme milion desek,“ protože to je proměnná. Nevíte, jestli to tak bude. Podepište vydavatelství na základě věcí, které vám zaručí ve smlouvě. A už to je pomoc při natáčení videoklipů, pomoc s nahráváním nebo zaplacení času ve studiu a podobné věci. Musíte se ale podívat i na konkrétní text smlouvy. Je to trochu víc byznys, než by se mi líbilo. My jsme si to však vybudovali během deseti let. Chceme se ujistit, že rozhodnutí, která uděláme, jsou ta správná. Ne vždy tomu tak je, jsme lidské bytosti, někdy děláme chyby, ale musíme se z nich učit. Musíme je zhodnotit, což u kapely znamená přemýšlet o jednání s major labelem, máte různé schůzky, pokládáte otázky, nebojte se jich. Oni nejsou ti, co skládají hudbu a přicházejí s nápady, vy jste! Musíte si uvědomit, jestli máte na to jít do toho. Spousta lidí má pocit, že musí podepsat první smlouvu, kterou před ně položí. Tak to prostě není. Chtěli, abychom podepsali major labelu v roce 1999. Oni se stále vrací, když vydržíte tvrdě pracovat. Pokud hrajete dobrou muziku a oslovujete lidi, tak je to k vám přitáhne.

Nebojíte se teď u menšího labelu, že se dostanete k omezenému množství lidí?
To je vždycky starost, ale s tím, jak stoupal profil kapely, máme různé možnosti. Hrajeme víc festivalů před více lidma než kdykoliv předtím. SideOneDummy jsou známí, že dostanou kapely na různé druhy turné jako tohle Eastpak Antidote Tour, kde jsou různé druhy kapel. Jsou další možnosti, jak toho dosáhnout. Zároveň mám pocit, že se toho tolik změnilo v hudebním průmyslu od té doby, co jsme se upsali major labelu. Skoro nepotřebujeme vydavatelství. Nikdy jsme nepotřebovali rádio nebo televizi. Vždycky to bylo o příležitosti možná tyhle věci mít. Některé věci vyšly, jiné zase ne. Uvidíme, co teď přijde, ale neřeším, jestli se nedostaneme na MTV a podobně. To jsme nikdy v minulosti neřešili.

Justin Sane, kytarista kapely, pořád žije v Londýně?
Ne, je v Pittsburghu. Bylo to skoro rok, co tam žil, ale byli jsme na turné většinu toho času.

V té době to vypadalo, že otáčíte svoji pozornost mnohem víc na evropské obecenstvo, jedním z důkazů mohou být třeba vaše koncerty v Berlíně, Londýně nebo Vídni tematicky zaměřené na The Clash. Zajímáte se tedy víc o Evropu nebo jde jen o shodu okolností?
Myslím, že je to jen shoda náhod. Měli jsme toho hodně v Americe. Odjeli jsme celou Vans Warped Tour, což jsou tři měsíce koncertování v každém americkém městě, takže tam už nemůžete jet. Je tady Evropa, je tu celý svět. Uvidíte nás v Austrálii, v lednu pojedeme turné po Americe, máme tohle Eastpak turné, které je na pevninské Evropě a turné po Velké Británii. Letos objedeme většinu světa.

Jak už jsi zmiňoval ony neziskové organizace, co k nim můžeš říct?
Military Free Zone je webová stránka a kampaň, která se snaží pomoct studentům v Americe chránit jejich osobní údaje před vojenskými náborčími. Teď se děje to, že vojenští náborčí chodí po školách a berou si informace o studentech a používají je proti nim. Říkají: „Mᚠšpatné známky, jedinou možností pro tebe je armáda“ nebo „Pocházíš z nefunkční rodiny, měl by jsi se přidat k armádě a to ti možná dá nějaký řád v životě,“ a podobné věci. V zákoně No Child Left Behind prosazeném George W. Bushem jsme našli ustanovení, které říká, že pokud student vyplní nesouhlasný formulář, odstraní jeho informace z databáze rekrutů. Dává to lidem nástroje a informace vyjádřit nesouhlas a učinit chytré rozhodnutí. Underground Action Alliance je něco jako sociální internetová sí pro aktivisty, kde lidi můžou zveřejňovat blogy, kresby a podobné věci, sdílet je s ostatními a mluvit o důležitých věcech, které se dějí v naší komunitě.

Z podobné oblasti je skutečnost, kdy jste s vydáním „The People or The Gun“ oznámili, že část z výdělku kapely a vydavatelství půjde neziskovým organizacím. Máte nějakou představu, jaký je výsledek?
Stále to počítáme, ale vím, že pár tisíc bylo věnováno Amnesty International. S Amnesty International spolupracujeme na americkém turné v lednu a oni jsou spokojeni s tím, jak se věci vyvíjí, což je fajn. SideOneDummy je s tím spokojeno a věří ve spoustu stejných věcí jako my. Naše smlouva se SideOneDummy počítá s rovnocennými podíly, všechno si dělíme. Je to dobré pro nás oba se takto angažovat.

Nyní trochu politicky. Jste příznivci komunistické ideologie, pokud tomu dobře rozumím. Mluvil jsem o tom (zde čtěte rozhovor) před rokem s Patem (Theticem, bubeník Anti-Flag, pozn. red.). V naši zemi s tím však máme špatné zkušenosti, podobný osud potkal velkou část světa, co vás stále drží v přesvědčení, že tahle ideologie může fungovat?
Nemyslím, že naše víra v ideologii komunismu znamená, že předepisujeme jenom jeden politický systém. Je tu spousta věcí, v které věřím, že jsou skvělé na demokratickém politickém systému, ale ten byl zkorumpován. Je lží tvrdit, že máme opravdovou americkou demokracii. Není pravda, že komunistické převraty, které se staly v této zemi, jsou opravdovým komunismem. To je základní problém chamtivosti, který pokrývá všechny tyto politické ideologie. Pokud jsou zneužity, svedou nás po velice špatné cestě. Věřím ve svět, kde je postaráno o nemocné, hladovým je poskytnuto jídlo, pokud nemají místo k bydlení, je jim poskytnuto přístřeší. Věřím, že je spousta myšlenek v komunismu a socialismu založených na sdílení bohatství a založených na jistotě, že není velký rozdíl mezi bohatými a chudými, tak jak to máme teď. V některých komunistických zemích tohle vidíte pošlapané a vidíme to i v Americe víc než kdy předtím. Dvě procenta populace disponují všemi penězi, ostatních devadesát osm procent vydělává míň než dvě stě tisíc dolarů ročně. Je to ten rozdíl mezi bohatými a chudými, který chtějí udržet, chtějí zachovat moc bohatým. My se na to snažíme dívat určitým způsobem a říkáme: „Hlídejte své vůdce, kdykoliv nám tvrdí, že jediným způsobem, jak se vypořádat s problémem, je jít do sebe a utáhnout si opasky.“ To je hovadina. S našimi problémy se musíme vypořádat tak, že si všichni uvědomíme, že lidská bytost je lidská bytost, bez ohledu na to, kolik peněz vydělává, kam se narodila nebo jakou má barvu kůže. Tyhle základní rozdíly, která tu máme, jsou kořenem všech problémů, kterým čelíme.

Takže vám nejde ani tak o komunismus jako o dosažení těchto svých cílů?
Jasně, myslím, že jo. Když to nadnesete před většinou lidí, považují to za komunismus nebo socialismus.

Takže byste si představovali něco, jak to funguje ve Skandinávii se silným sociálním státem?
V tom, co oni mají, vidím smysl.

Ještě pojďme zůstat u politiky na jednu otázku. Podporovali jste Baracka Obamu jako kandidáta na amerického prezidenta. Pořád má vaši podporu, i když toho moc neudělal od té doby, co se dostal k moci?
Je to obzvl᚝ frustrující. Můj názor je stejný jako před volbami, tedy že Barack Obama je mnohem lepší než John McCain. Pokud by byl zvolen John McCain, nemyslím, že bychom vůbec mluvili o zdravotní péči, nemluvili bychom o uzavření Guantanamo Bay. Tyto myšlenky měli lidi alespoň v hlavě. Je škoda, že Barack Obama nejednal rychleji. Je to škoda, když měl podporu celého světa. Měl obrovskou podporu obyvatelstva v Americe. Měl přijít první den a zavřít Guantanamo Bay, předložit plán zdravotní péče. Měl mít tohle všechno připravené. Čím dýl mu to trvá, tím víc vadne jeho popularita, tím spíš má pocit, že o všem musí přemýšlet dvakrát nebo musí přihrávat pravému křídlu v Americe. Tímto mu pak dává větší vliv. Bohužel nevím, jak se budou věci vyvíjet, nevím, jestli se dočkáme opravdové změny zdravotní péče v Americe, nevím, jestli uvidíme konec války v Iráku. Mluví se teď o více vojácích pro Afghánistán. Je to tak v prdeli, že jediné, co můžu říct, je, že jestli bude pokračovat touto cestou, je odsouzený odpadnout jako George W. Bush, kdy ho ve světě většina lidí nenáviděla. Naštěstí pro nás se víc lidí zajímá o politiku, než tomu kdy bylo v posledních deseti letech. Snad se to tak na chvíli podaří udržet. Je to obdivuhodné, když vidíte ankety z Evropy, které se ptají: „Myslíte, že by Amerika měla mít ústřední systém zdravotnictví?“ Každý říká, že ano, a potom v Americe se k tomu nikdo nedostane. Je tu spousta dezinformací a snad se nám podaří se tím pilně propracovat.

Pojďme zpět ke kapele, i když trochu z ekonomického hlediska. Krize se stala jedním z nejskloňovanějších termínu současného světa. Zaregistrovali Anti-Flag jako kapela nějaký její dopad na své fungování?
Určitě! Myslím si, že i když lidé mají víc peněz na bankovních účtech, než měli loni, pořád přemýšlí, že by mohli být ovlivněni ekonomickou krizí a nemusí přijít na koncert, nemusí si koupit desku. Jsou vybíravější v tom, co dělají. Každopádně známe lidi, kteří tím byli ovlivněni. Známe lidi, kteří ztratili práci, byly jim sníženy platy, ale zároveň z našeho pohledu vidím, že jsem zažili skvělé koncerty. Stalo se nám ale v různých městech, že lidé nechodí na koncerty, mají strach. Na jedné straně je to velice reálný problém, z druhé strany je to problém, který byl tak moc zdramatizován, že se podivuju, jestli lidi vůbec vidí reálně, jak jsou na tom.

Nyní úplně zpátky k hudbě. V létě jste vydali 7“ split album s Rentokill, v roce 2007 jste zase měli benefiční EP desku A Benefit for Victims of Violent Crime. Čas od času přijdete s něčím mimo řadové desky, něco podobného v plánu?
Vymýšlíme něco s vydáním 7“. Možná s několika skladbama něco vymyslíme v prosinci, je to teď tak trochu tajné. Podobné věci tedy plánujeme.

Když jsem se loni Pata ptal, co obvykle rád dělá, když se vrátí domů z turné, vyprávěl o jeho rybičkách a jak čistí akvárium od ryb, co nepřežily. Co je tvoje nejoblíbenější činnost?
Hraju lední hokej a to hodně často.

Takže asi budeš fanoušek Penguins?
Jasně, hodně hodně velkej fanda.

Mᚠtřeba nějakou představu, co bys dělal, kdyby tě neživila hudba?
To je zajímavé. Myslím, že bych chtěl být nějakým učitelem, možná učitel výtvarné výchovy nebo zpěvu. Když jsem byl na základní a střední škole, tohle byli dva učitelé, kteří na mě měli největší vliv. Navštěvování výuky výtvarné výchovy a pochopení toho, jak základní věci při kreslení mají vliv na to, jak se díváte na život. To stejné se zpěvem, už v nízkém věku mě bavilo dělat hudbu, takže by to bylo něco takového. Nejdřív bych musel jit do školy, ale potom by mě určitě hodně zajímalo právě tohle.

Poslední otázka. Mᚠnějakou představu, co budeš dělat, když Anti-Flag skončí a ty už nebudeš moct jezdit po turné?
To nevím. Myslím, že bohužel je to něco, o čem budeme muset dřív nebo později přemýšlet. Mám doma ženu, máme spolu dům. Dělá grafický design, takže možná budu chvíli žít z ní (směje se).