„Čekat na facebooku nestačí,“ hlásají Eyesore a představují nové EP
Je tomu už poměrně dlouho, co se naposledy alespoň trochu mluvilo o kapele Eyesore z příhraničního města Brumov-Bylnice. Teď se ovšem můžeme těšit z nového digitálního EP „Plastic Dreams“, které skupina uvolnila volně ke stažení. Především k novému EP se vztahuje následující rozhovor se zpěvákem/kytaristou Jiřím Miklasem, alias Miklim, a baskytaristou Petrem Bělejem, alias Pierrem.
Poměrně dlouho o Eyesore nebylo slyšet, co jste dělali celou tu dobu? Proč jste se na tak dlouho odmlčeli?
Mikli: No je to trošku komplikované od poslední návštěvy studia v roce 2008 jsme se museli vypořádat s řadou překáek. Tím myslím třeba maturity, přijímačky na výku, dlouhodobější nemoci a nakonec i určité personální problémy, které jsme museli řešit možná se to nezdá, ale všechny tyhle věci rozvoj kapely hodně brzdí. Nicméně i tak jsme pravidelně zkoueli a pracovali na novém materiálu. No a po tom, co se nám povedlo vyřešit všechny ty zdánlivě méně podstatné věci kolem, jsme se tohle léto konečně dohodli na tom, že máme připravený na naše možnosti kvalitní materiál a můžeme jít nahrávat.
Kdy, kde, jak, s kým jste desku nahrávali?
Mikli: Desku jsme nahrávali během čtyř posledních říjnových dnů ve Stříbrné Skalici ve studiu Propast Petra Jandy (kde v poslední době nahrávali z mladých kapel třeba sloventí Good Bye Lenin). Setkali jsme se s výborným přístupem dvou velmi profesionálních zvukařů, měli jsme k dispozici v podstatě to nejlepší možné vybavení a myslím, že je to na výsledném zvuku dost znát. Navíc to byl fakt záitek, potkali jsme pár známých muzikantů a nachvilku se podívali do profesionálního hudebního světa. No a příjemně nás překvapil i samotný pan Janda, který se ukázal jako výborný člověk, takže celkově moc fajn zkušenost.
Jak byste ji přiblížili fanouškům?
Pierre: Před nahráváním jsme měli připravených asi osm novějších songů, z nich jsme nakonec vybrali čtyři, které podle nás vhodně prezentují aktuální rozpoloení kapely. Někdo možná může podotknout, že jsme rapidně změnili styl, protože je to dnes moderní. Je to ale spíše naopak vrátili jsme se k vlivům hudby, kterou jsme začali poslouchat úplně na začátku a kterou posloucháme pořád, přičemž jsme se nechtěli moc svazovat žánrovými katulkami. Pokud bych měl být ale konkrétnější, mě a Gogiho (kytarista, pozn. red.), s kterým vymýlíme základy písniček, inspiroval hlavně alternativní rock devadesátých let, post-punk a trocha té popové melodiky. Nechceme tvrdit, že děláme bůhvíjaké umění, na druhou stranu se ale snažíme docílit toho, aby písničky vyjadřovaly určité pocity a měly atmosféru. Za tím si stojíme.
Mikli: Možná že se někomu bude zdát, že jsme rozpolcená kapela, která neví, co vlastně hraje. K tomu bych dodal jen tolik, že mi přijde strašně přízemní říct si: tak teďka hrajem tenhle jeden styl, a tenhle postup nepoužijem, protože je to málo punk-rock nebo málo indie. Chápu, že některý styl má člověk radi a některý míň, ale rozhodně mi přijde hloupé zavírat si cestu k žánrům ostatním, protože se tak člověk mnohdy připravuje o možnost se, nejen po muzikantské stránce, výrazně obohatit.
Proč jste se rozhodli ji dát volně ke stažení?
Pierre: V dnešní době, kdy už i některé celosvětově známé kapely sahají k tomu, že desky dávají ke stažení zdarma nebo za symbolickou cenu, mi to přijde jako rozumný krok. Peníze z prodeje nahrávek mladých kapel málokdy pokryjí náklady, o zisku se skoro nedá mluvit. Proto je z našeho aktuálního pohledu daleko výhodnější nějakou tu korunu navíc obětovat a desku ířit zdarma. Poslechne si ji tak několikanásobně větší množství lidí, včetně těch, kteří by za běžných okolností o koupi ani vůbec neuvaovali.
Vydáváte ji i fyzicky? Pokud ano, tak v jaké formě, v jakém nákladu? Kde bude k dostání?
Pierre: S fyzickým vydáním prozatím nepočítáme. Jsou s tím spojeny další investice, které by se možná daly použít efektivněji. Snad jedině pokud bychom ze strany fanoušků 
zaregistrovali enormní potřebu vlastnit i hmotné CD, jsme ochotní o nějaké hodně limitované edici zauvaovat, ale zatím to aktuální není.
Co si od ní slibujete?
Mikli: Hlavně nám jde o to, dostat naši hudbu k co nejvíce posluchačům a co nejvíce koncertovat. V tom nám snad tohle EP dost pomůže. Ono je fajn, když vám fanoušci na fejsu lajkují promofotky, nosí vá odznáček nebo si koupí tričko, ale tohle samo o sobě nestačí. Dneska spousta mladých kapel ztrácí čas vysíláním zpráv o tom, jak už brzo něco udělají a ve finále často zaniknou ještě dřív, než vůbec pořádně začnou. Pro mě je na prvním místě hudba sama o sobě. Pokud se s váma nemůže člověk ztotonit poslechem vaší tvorby, tak se noví fans získávají těžko. Touhle deskou chceme dát lidem možnost si poslechnout, jak momentální Eyesore zní a podle toho se rozhodnout, jestli na náš koncert přijdou. To je fér, nebo ne?
Jaké jsou vaše další plány?
Pierre: Jak už zmiňoval Mikli, do budoucna plánujeme rozhodně koncerty. Několik jsme jich absolvovali koncem podzimu a začátkem zimy, další plánujeme na jaře, až trochu odezní aktuální školní povinnosti. Dle mého názoru jde o jeden z hlavních způsobů, jak získávat fanoušky. Veškeré online aktivity jsou dobré k tomu udržovat komunikaci mezi kapelou a fans, ale čekat na to, až si k tobě noví posluchači v té záplavě milionů kapel a informací najdou cestu sami od sebe je malinko naivní. Proto koncerty a proto také EP k volnému stažení jako krok vstříc.
Tracklist „Plastic Dreams“:
01. Luna’s Eye
02. Anesthesia
03. Traveler of a Night
04. A Cry of the Shooting Star
Kompletní desku si můžete poslechnout také na bandzone profilu skupiny.