Bylo/nebylo na iPUNK.cz se kdysi stalo – část 1

Bylo nebylo, iPUNK.cz byl servrem pravidelně aktualizovaným, se skvělými novinkami, soutěžemi, anketami a s několika týdeními rubrikami, o které se starala celá redakce. Jenže ty časy jsou tak trochu pryč. Pravidelné rubriky už nejsou tak pravidelnými, anketa je už asi rok stejná (pár dní před vydáním tohoto povídání jsme konečně vymysleli jinou), do soutěží se nikomu nechce a pořádné novinky nepřicházejí, takže nám nezbývá nic jiného, než psát třeba o rozvodu Avril Lavigne a Dericka Whibleyho. Celá redakce je navíc až na pár světlých výjimek v nevídané tvůrčí krizi (ne, že bychom ji nikdy neměli, ale teď už nedělá vůbec nikdo), za kterou z části může i absence našich oblíbených komentářů, která se ukázala jako velmi negativní faktor jak pro vás – čtenáře, tak především pro nás.

Důkazem naší celkové a dlouhodobé krize budiž perfektním příkladem i tento díl Bylo/nebylo, který je vůbec první od září 2008. Připomeňme si, že je konec března 2010 a někteří z vás si možná i vzpomenou, že tato rubrika byla kdysi dávno taky měsíční. Pravda, trochu jsme zaspali, ale i přesto se vám pokusíme nastínit to nedůležité a nezajímavé, co se u členů redakce iPUNK.cz během posledních cirka 18 měsíců stalo. A abychom vám dokázali, že úvodní dva odstavce, stejně jako celý tento článek, je potřeba brát s patřičnou nadsázkou a přece jen se snažíme zubynehty držet iPUNK alespoň tam, kde momentálně je, rozdělíme tento díl vzhledem ke kvantitě příběhů, které jsme si připravili, na dvě části. Bavte se.

Varme se na začátek minulého roku. V té době finišoval malý konkurz na nového redaktora, jenž by se staral převážně o novinky (ano, zdá se to skoro nemožné, ale už tehdy nás to nikoho nebavilo) a my jsme tak i díky tomu po jednohlasném hlasování mohli přivítat dalšího člena naší rodiny – Martina ‘Wippli‘ Wipplingera. Ten se především díky enormní kvantitě zpráv, jimiž ihned po nástupu začal zasypávat web, zabydlel velmi rychle a k popularitě mu přidal i jeho památný výrok: „Psát pro iPUNK byl tak trochu můj sen.“ Jasně Wippli, nechávat si nadávat v komentářích (zrušili jsme je ze strachu, to přetížení systému jsou jen kecy), vyspávat po večerech nad recenzemi, neustále se dohadovat s Petrem Janochem co je a co není správně a do toho ještě psát zprávy, to je sen. Opravdu. I přes to všechno, se však náš nejnovější člen pevně chytil, vydržel a za první rok nasbíral přes neuvěřitelných 600 zpráv. Gratulace Wippli, tolik zpráv nemají snad ani všichni ostatní kromě vedoucího Džejára dohromady. Ale změnit autora článku v administraci není zas takový problém, to víme všichni, takže nám prosímtě vra těch pětset novinek, které sis od nás jednoho večera naklikal.

Kromě zmíněného Wippliho se především u fotek, které jsme neukradli někde jinde, začalo objevovat ještě jedno jméno. Přesně tak, iPUNK začal vydělávat tak moc, že jsme už nevěděli, co s prachama, a tak jsme si kromě servírky, masérky a prasete pod nohy, najali profesionálního fotografa. Starý známý Kuba Tesař už nám totiž v minulosti několikrát dokázal, že fotit s mobilem opravdu umí, tak jsme mu dali šanci (a samozřejmě výplatu) a přístup na koncerty zadarmo. Kdyby však nezačal z radosti obrážet brněnské bary, měl by v peněžence občas i na cestu na ono focení koncertů, které má na starosti, a my bychom tak měli k dispozici obrázků daleko více. Ale sláva z člověkem dokáže pořádně zamávat, však to znáte a tak se k nám fotky například z pražské show Enter Shikari vůbec nedostaly.

Jak už to bývá, ten zkušenější zbytek redakce pochopil, že poté, co se na palubu dostal velmi schopný zprávař a fotograf, je potřeba, aby si na tvrdou práci na naší scéně zvykli, a tak se začal opět pořádně flákat. Nikomu z nás totiž nejde o kvalitní zpravodajství a informovanost lidí. Všichni z nás se pořád jen snaží shánět nové a nové tváře, které by za nás dělaly práci a my jsme mohli zadarmo jezdit po koncertech, povídat si se známými hudebníky a mít k dispozici poslední cédéčka. Však i Wippli a Kuba to časem pochopí.

I díky tomu tak redakce během léta zažila masivní stěhování národů. Péa Janoch se po trablích s novým bytem ve velkoměstě rozhodl na všechno se vykašlat a odstěhovat se i se svými kočkami (jeho imaginární přítelkyně promine) na venkov daleko od všech a od všeho. A pokud jsme jej do té doby potkali náhodou v krámě s deskami jednou do roka, teď už ho nepotkáme asi nikdy. To Janskor s Vitasem stěhování pojali ještě ve větším a oba se za prací, respektive za studiem, přestěhovali napříč republikou. Může se tedy stát, že až potkáte vojína salutujícího soše na Václaváku, je to Janskor (sorry Vašku) a pokud zabloudíte do jednoho z mnoha stripklubů v Brně, nedivte se, kdo že to tam pouští Green Day, Billy Talent nebo The Subways. To tam jen DJ Vitas pořádá jednu z jeho mnoha rockoték.

To (i)pankáčům Akzeretovi a Fločkovi byla i ČR malá a tak se od práce rozhodli na tři měsíce vycestovat až daleko za oceán – do Kanady a USA. Co přesně tam oba dva dělali není nikomu jasné. Akz se, alespoň podle fotek, jen procházel po krásném Torontu a Floček údajně v dětském táboře osahával…no, to nechme raději stranou. Jasné je, že oba dva měli perfektní alibi proč nepracovat, a taky čas na shánění lístků na proslulou Warped Tour či koncert Blink-182 na černém trhu. A i když se ona Warped Tour a tudíž i pokec s Fat Mikem z NOFX nakonec nepodařily, show Blink zvádli s přehledem postupně oba a ještě teď na fejsbůku dráždí ty nešastlivce, kteří tu skvělou zábavu z domů nestihli (Ano, víme. V létě tahle trojka zavítá i do Evropy, ale ruku na srdce, Blink-182 + Evropa + letní festival…to není dobrá kombinace). Haha.

Pokračování příště…kdy přesně? To zatím nikdo netuší, nechte se překvapit.