Blink 182 – Dogs Eating Dogs (EP)

Byly Vánoce a Tom Delonge se rozhodl potěšit všechny své fanoušky. Vedle EP Angels And Airwaves totiž ve stejný den vyšlo i očekávané EP Blink 182 – Dogs Eating Dogs. První nahrávka po odchodu od major labelu. První nahrávka od návratu, kterou dělali všichni společně v jednom studiu. Celé nahrávání pak tradičně provázely otřepané komentáře o tom nejlepším, co doposud udělali. Je tomu vážně tak?

I přes to, že jsme si na podobná prohlášení za poslední roky už zvykli a je třeba je brát s rezervou a nadhledem, obzvláště u Delonga, mé fanynkovské já pořád tak nějak tiše doufalo, že by to tentokrát mohlo vyjít. A když už i jindy mlčenlivý Travis Barker projevil emoce a nadšení ze samotného nahrávání (byl to právě on, kdo zbytek kapely dokopal do jedné místnosti), očekávání exponenciálně vzrostla.

A co že pro nás Blink 182 nachystali tentokrát? Pět nových skladeb, pohybujících se mezi vším co kdy tato trojice, ať už v samotných Blink nebo ve svých vedlejších projektech, vytvořila. Jenže už na Neighborhoods jsme se přesvědčili, že je relativně tenká hranice mezi tím, kdy to funguje, a kdy ne. Příkladem může být hned první skladba When I Was Young – energická rychlá věc, lehce a vkusně doplněná o trochu elektroniky, se silným refrénem bez zbytečných efektů na zpěvech. Až by se chtělo říct, že tohle evokuje eponymní album z roku 2003 a pravděpodobně zrovna tahle bude u fanoušků bodovat nejvíce. Celkově jsou zrovna refrény a předrefrény zřejmě nejsilnější stránkou celého EP a rozhodně vám chvíli v hlavě zůstanou. Bohužel, jenom na refrénech deska nestojí a tím se dostáváme k hlavnímu problému Dogs Eating Dogs. Tím je přílišná jednoduchost a přímočarost.

O Delongovi a Hoppusovi je známo, že to nejsou bůhvíjací virtuózové a nikdo od nich nečeká technicky náročné pasáže nebo dech beroucí sóla. Ale pokud jste měli někdy pocit, že jednodušší hudba Blink 182 už být nemůže, tak věřte, že může. Absence jakýchkoli vyhrávek, slidů nebo alespoň něčeho navíc, je totiž zcela nepochopitelná a jedna malá variace na A moll akord v Dogs Eating Dogs je žalostně málo. Snaha o zaplnění hluchých míst samply, nebo na konci skladby Pretty Little Girl Yellawolfem (víceméně úplně zbytečných 30 vteřin), je pak zjevná a k ničemu. Této nahrávce chybí totiž jeden naprosto zásadní element – Jerry Finn. Nebo alespoň někdo schopný, kdo by dokázal z těchto pánů dostat to nejlepší, jako se to povedlo téměř před deseti lety. Bez zkušeného producentského dohledu, se totiž tato kapela zdá být poloviční. Zvukově se pak Dogs Eating Dogs moc vytknout nedá až na basu, která sice hezky vrčí, ale mně osobně přijde mdlá a chudá. Malinko víc středů/středobasů by si rozhodně zasloužila.

Těžko říct, proč se Blink 182 vydali zcela opačným směrem než většina dnešních kapel, která se naopak snaží do své hudby jen přidávat. Možná to bylo časovou tísní, kterou na sebe ušili v podobě vánočního vydání, kdo ví. Tak jako tak, takhle prostě ne. Ne že by EP nemělo zajímavé momenty, to má a místy je cítit ta správná chemie, kterou vždy tihle tři měli a samotný poslech baví i díky akustické skladbě Boxing Day. Ale pravděpodobně jen fanoušky, nezaujaté posluchače tohle neoslní. Pokud se na to tedy podíváme střízlivým okem, vychází to na průměr. Půl budu navíc dávám jen kvůli osobním sympatiím ke kapele.

Blink 182 – Dogs Eating Dogs (EP)

Hodnocení: 5,5/10

Vyšlo: 18. 12. 2012
Label: DYI

Tracklist:
1. When I Was Young
2. Dogs Eating Dogs
3. Disaster
4. Boxing Day
5. Pretty Little Girl