Anti-Flag – The General Strike
Tvorba pittsburghských Anti-Flag se dá rozdělit na tři etapy. Udržet nit ovšem není složité, přestože se bavíme dnes už na ploše 9 dlouhohrajících desek. V 90. letech to byl surový street-punk v mnohem melodičtějším a chytlavějším pojetí, než bylo standardem; až do poloviny prvního desetiletí Anti-Flag ze streetu zachovali především dynamiku, zatímco i díky přestupu k major labelu byly zapamatovatelné melodie stále jejich předností, ačkoli o pop-punku se tady můžeme bavit jen těžko. S albem „The Bright Lights of America“ však kapela započala docela novou kapitolu, když svou hudbu zcela oprostila od všech sebou ustavených paradigmat.
Na jednoduše definovatelných street-punkových základech stojí pořád melodie, dnes ovšem s mnohem větším důrazem na kvalitní a pestrou produkci. Ať už se jedná o speed-coreové třicetisekundovky nebo epické čtyřminutovky, zvuková skladba je vždy promyšlenější a nasycenější, než kdy předtím. Přesto však avizovaná „The Bright Lights“ byla mnohem experimentálnější a koncipovanější, než její následovník „The People or the Gun“ z roku 2009. Na té se Anti-Flag od eposů s projíždějícími vlaky a dětskými chorály posunuli zase trošičku zpátky ke kořenům, ovšem obohaceni možnostmi, které jim dovolují být vůči tradičnímu punk-rocku neustále v revoltě. S novinkou „The General Strike“ je to úplně stejné.
Z každé z 12 skladeb jde cítit zcela konkrétní pozadí v širokém rozpětí od hard-coru po folk-punk, ovšem v provedení jaké je pro Anti-Flag dnes už zcela typické. Z jejich hudby prakticky vymizela syrovost garážového soundu, a když se je pokusí zcoverovat nějaká menší otrhaná parta, vzejde z toho zpravidla docela nové dílo. To je důvod, proč sympatizanty z 90. let nahradila časem nová fanouškovská základna, která onen tradicí řízlý punk-rock posunula do nového kontextu, který ještě nikdo nestihl pojmenovat. Stejně jako se kultivoval zvuk Anti-Flag, posunula se třeba i tvorba legend Bad Religion či NOFX a tato nastalá skutečnost vytvořila podklad pro generaci mladších kapel jako novozélandských Rabble, německých Radio Dead Ones, holywoodských Time Again, newyorských Star Fucking Hipsters a spousty dalších.
Z těch klasičtějších návyků, jejichž přítomnost odlišuje „The General Strike“ a „The People or the Gun“ od „The Bright Lights of America“, je to především absence hlubšího konceptu, který by písničky vázal v jeden jasně uchopitelný celek. Posloupnost přehrávání skladeb je irelevantní a s deskou z roku 2009 pro užití totožných postupů také kombinovatelná. V těchto „postupech“ je zahrnuta i práce s textem. Zatímco na „The Bright Lights“ byla cítit jasná tendence k víceznačným, poetickým a spíše atmosféru udávajícím textům, „The General Strike“ užívá mnohem přímějšího oslovování recipientů s naprosto konkrétní problematikou osvětlenou v doprovodných textech, z nichž ty ke skladbě 1915 a prvnímu singlu This is the New Sound můžete nalézt přeložené i na našem serveru.
„The General Strike“ je prakticky totožná s albem z roku 2009 „The People or the Gun“, a tak i můj dojem z ní je stejný. Je to poctivě odvedená práce využívající bohaté zkušenosti nabyté v jalovém období kolem písní jako Die for the Government a populární éře s alby kolem „The Terror State“. Anti-Flag mají svůj vlastní standard a nemusí si už nic dokazovat. Přesto jako zastánce mnohem komplexnější a experimentálnější tvorby uvedené na „The Bright Light of America“ nechci, aby se tímto tvůrčím komfortem nechali uchlácholit, a proto musím opět hodnotit s rezervou.
Anti-Flag – The General Strike
Hodnocení: 7/10
Vyšlo: 20. 3. 2012
Vydavatelství: SideOneDummy Records
Tracklist:
01. Controlled Opposition
02. The Neoliberal Anthem
03. 1915
04. This Is The New Sound
05. Bullshit Opportunities
06. The Ranks of The Masses Rising
07. Turn a Blind Eye
08. Broken Bones
09. I Don’t Wanna
10. Nothing Recedes Like Progress
11. Resist
12. The Ghosts of Alexandria