Anberlin: „Nejsme jako U2“

Floridská pětice Anberlin vydává 20. února své třetí album, které nese název „Cities.“ O tom, jaké nové album bude, ale i o dospívání nebo charitativní činnosti poskytl s hlavní postavou kapely, zpěvákem Stephen Christianem, rozhovor hudební server AbsolutePunk.net:

Anberlin vstupují do nové éry svého působení. Letos vám vyjde již třetí deska „Cities“, kterou vy sami označujete za vaši nejlepší. Opravdu cítíte, že vás zase vystřelí na nejvyšší příčky?
Jo, myslím si to. Víte, neříkám, že budeme další největší kapela na světě nebo, že budeme patřit mezi kapely jako Nirvana, Foo Fighters, Coldplay nebo U2. Neříkám, že míříme tak vysoko. Jen říkám, že za celou dobu působení Anberlin této desce důvěřuju nejvíce. Podle mě je tohle prostě nejlepší věc, jakou kapela udělala. Není to nafoukané, jen prostě vím, že jsme konečně zjistili, jací Anberlin opravdu jsou a jsme fakt vzrušení z toho, co jsme udělali. Takže neříkám, že budeme nejlepší na světě. Říkám, že pro nás 5, pro Anberlin, je to nejlepší věc jakou jsme kdy udělali.

V poslední době rapidně roste základna vašich fanoušků, máte mnohem větší komerční úspechy. Nepřinutilo vás to psát „méně křesťanské“ texty?
Určitě ne, nemíním kvůli tomu obětovat to, v co věřím už asi 7 let. Nemíním něco měnit kvůli tomu, že se moje kariéra rozjíždí. Je to jako když budoucí doktor složí zkoušky z medicíny a rozjede kariéru, kde za svou práci dostane zaplaceno. Přece taky nezmění své přesvědčení! Musíte zůstat u toho, čemu věříte a se děje cokoliv. Anberlin jednou skončí a já se pak nechci ohlédnout zpátky a litovat toho, že jsem tomu co dělám absolutně nevěřil a že jsem tomu nedal všechno. Takže se nemíním kvůli kariéry ničeho vzdávat.

Jak bys popsal vᚠrůst mezi novým albem a ostatníma dvěma? Je tohle album více „vyspělé“?
Vyspělé, to není to správné slovo. Spíš je to něco jako větší zralost nás, jako muzikantů. Když jste na tour zlepšujete se v hraní na svůj nástroj, protože hrajete každý večer. Je to přirozený proces. Jako když řídíte auto, čím více jezdíte, tím lepší jste řidič. Takže čím více hrajete, čím více cvičíte, píšete texty, hrajete na živo, tím lepší muzikant jste. Nemyslím si, že jsme vyspěli nebo, že jdeme do něčeho neznámého. Je to jen další deska Anberlin. Až uslyšíte první song, řeknete si: „jasně, to jsou Anberlin.“ Nesnažíme se za každou cenu experimentovat, nejsme další Pink Floyd. Ale určitě je album lepší v melodiích, v textech, v kytarách a jsem si jistý, že je to to nejlepší co kdy nahrál náš bubeník, Nathan. Je to fenomenální. Nechali jsme ho dělat si co chtěl, měli jsme větší studio, kde před náma nahrávali Pearl Jam a jiné skvělé kapely, a Nathan toho všeho perfektně využil a nahrál skvělou desku.

Máte nějaký speciální důvod proč desku zase produkoval Aaron Sprinkle? Je s vámi od samého začátku, chcete s ním tedy dosáhnout nějakého určitého zvuku?
No, víte, dlouho jsme přemýšleli o tom, jestli s ním máme zase pracovat. Protože jediná věc co jsme chtěli byla, aby deska nezněla stejně jako „Never Take Friendship Personal.“ To byl taky důvod proč jsme nezůstali ve stejném studiu. Najali jsme jiného technika, protože jsme chtěli více mixovat a dostat desku na další úroveň. Myslím si, že Aaron se zlepšil postupně s náma. Řekli jsme mu, že nechceme aby deska zněla jako ta předchozí a on nám odpověděl: „Jasně, nechte mě o tom popřemýšlet.“ Za pár dní přišel se seznamem věcí, které bychom mohli změnit. Byli jsme s tím fakt spokojení. Aaron je skvělý producent, skvělý chlap a je s ním fakt radost pracovat. Když jsme začali mixovat uvědomili jsme si, že jsme si nemohli vybrat lépe. Takže nakonec jsme fakt štastní, že jsme si so vybrali, myslím, že bez něho by nebyla deska tak dobrá.

Jak probíhalo psaní desky? Měli jste první texty nebo melodie?
Myslím, že na začátku jsme měli rozhodně více hudby. Joel si sednul vzadu v autobuse nebo se zavřel v pokoji a psal a psal a psal. Když skončil, zmixoval jeho nápady na CD, dal mi ho a já si ho dal na svůj iPod. Pak jsem je pořád dokola poslouchal a napsal melodie a texty. Často musíme dělat kompromisy. Občas se stane, že se mi song zdá fakt hrozný, takže ho nakonec celý předěláme. Na druhou stranu některé songy jdou samy, jako ta co jsme uveřejnili na iTunes, The Haunting. Já jsem napsal hlavní linku na akustickou kytaru. Joey si ji poslechl, předělal podle svého gusta a bylo.

Má album nějaký hlubší význam nebo příběh?
Deska nemá žádnou hlavní koncepci nebo nějaký hlubší příběh. Jen je zaměřená na tu temnější stránku života. Je to něco jako hledání sebe sama v samotě. Je to jako byste vypustili všechny ty kostlivce ze skříní a ukázali jim celý svět. Je to určitě nejvíce osobní deska, kterou jsme napsali. Jsou na ní o dost vážnější témata než na předchozích albech. Myslím, že hodně lidí se s „Cities“ opravdu ztotožní. Když se do ní zaposloucháte, řeknete si: „Wou, tohle jsem taky zažil,“ snažil jsem se vložit do ní mnohem více sebe sama.

Vybrali jste už song, který bude první singl?
Tohle se pořád ještě 100% neví. Moje nejoblíbenější je Godspeed, ale nevím jak se rozhodneme. Chtěl bych abychom vybrali něco, co bude reprezentovat celou desku. Neříkám, že Godspeed nezní jako ostatní věci na desce, ale chtěl bych něco více univerzálního. Nechci nic moc agresivního, ani pomalého, prostě nejaký střed. Godspeed je určitě jedna z aresivnějších písní, takže nechci aby si lidi mysleli, že celá deska je jako Godspeed. Ještě uvidíme.

Když si vyrůstal, chtěl si být muzikant?
Ne, prostě jsem do toho spadnul. Bylo to v mojí hlavě vždycky až někde vzadu. Šel jsem na vysokou a hrál v malé kapele. Z té jsem se dostal do další a do další, až jsem zjistil, že jedu na opravdovou tour a říkal jsem si: „Panebože, jak se to stalo?“ Vždycky jsem chtěl dělat v těch humanitárních projektech v místech, kde to lidi opravdu potřebují. Přál bych si, abych mohl něčeho takového s Anberlin dosáhnout, takovou práci bych opravdu miloval.

Jo, nedávno jste byli v Indii že?
Jasně! Byli jsme tam asi 14 dní. Snažili jsme se dostat trochu kultury do komunit, ve kterých se scházely holky, které byli oběti znásilnění nebo sexuálního otroctví apodobně. Bylo to fakt zajímavé, pro mě hodně užitečné a bylo to něco na co chci upozornit i jinde. Tyhle komunity jsou pro lidi kteří to potřebujou fakt skvělé.

To je skvělý. Jak tě místní scéna ovlivnila v dospívání? Kdo tě nejvíce v hudbě ovlivnil?
Já žiju v Polk County, což je určitě největší zapadákov na Floridě. Jsou tam jen kamióny a country muzika. Nemohl jsem to vystát. Byli jsme od všecho odříznutí, neměli jsme nic jako Punk Planet nebo Alternative Press nebo něco takového, protože to prostě nebyly populární časopisy. Měli jsme jen Country Music Times nebo tak něco. Takže jsme si museli vytvořit svoji vlastní scénu. Hodně z nás bylo v úplně jiných kapelách než jsme založili Anberlin. Když mi bylo 15, šéfoval jsem u nás takovému malému klubu, do kterého jsme se snažili dostat začínající kapely z okolí. Bylo to neskutečný! Pak se to trochu zlepšilo a z téhle oblasti střední Floridy vznikly kapely jako Copeland, Underoath, Further Seems Forever nebo my. Všichni jsme se navzájem znali a různě přecházeli mezi kapelama, přitom každá hrála úplně jiný styl. Byli jsme všichni v takové velké bublině a nikdo netušil co se děje za ní. Pak přišly velké smlouvy a každá kapela si šla svou cestou. My jsme podepsali s Tooth and Nail, Underoath a Copeland s jinýma, ale v podstatě od sebe bydlíme 15 minut takže jsme pořád tam, kde jsme začínali. Takže mě ovlivnily kapely, které byli od nás, třeba Seraph byla jednou z nich. Nikdy se nedostali mimo Floridu, ale na nás měli obrovský vliv.

Chystáte se na tour s kapelama Bayside, Meg And Dia, a Jonezetta. V minulosti jste měli skvělé tour. Myslíte si, že je nez bytné jezdit pořád na tour abyste se dostali na „větší“?
Určitě. Můžete udělat plno článků do časopisů nebo rozhovorů, ale dokud se nespojíte s lidma nikdy nedosáhnete velkých úspěchů. Na koncertě vás lidi vidí celou dobu, zjistí jací doopravdy jste. Myslím si, že tour je určitě ten největší marketingový tah, jaký může kapela udělat. Nejlepší věc jakou můžete udělat je jet na tour a zůstat na ní. Máte možnost se představit lidem, poznáte nové místa a můžete poznat plno věcí, které vás ovlivní. Jet na tour je pro dobrou kapelu povinnost.

Plánujete tour i mimo USA, třeba do Japonska nebo Velké Británie?
Jo. V dubnu nebo květnu jedeme s Copeland do Japonska, Singapůru, Austrálie a na Nový Zéland. Bude to fakt sranda protože jedeme s kapelou, kterou známe už léta. Bude to zajímavé. A potom se určitě chystáme taky do Evropy.

Teď, když máte 2 alba a další je na cestě, neplánujete vydat nějaké DVD nebo B-Sides album? Máte přece plno nevydaných songů.
No jo, vlastně plánujeme k albu i DVD. Bude to hodinu a půl dlouhý materiál ze zákulisí, kde jsme nahrávali atak. Je tam zachycený průběh nahrávaní, rozhovory a b-sides songy, takže plánujeme. DVD a speciální edice alba by měly vyjít 20. února.

Jaké jsou plány s tvým projektem Anchor and Braille?
S našim producentem na tom teď pracujeme. 25. ledna vyšel vinyl s nějakýma věcma. A celá deska by měla vyjít někdy na konci letošního léta nebo ke konci roku.

Plánuješ s A+B i nějakou tour nebo je to jen projekt?
Je to jen projekt. Tour neplánuju, protože po tom co vyjde „Cities“ budu vše obětovat Anberlin. Rád bych někdy s A+B na tour jel, ale letos to určitě nebude. K tomu bych ale musel udělat z A+B úplnou kapelu, protože bych byl nervózní kdybych měl stát sám na pódiu.

Nevyvolal tenhle projekt napětí mezi členy Anberlin?
Ne, myslím že ne. Nate začíná taky dělat nějaký projekt s klukama s Underoath. Joey se věnuje produkci a kluci už se mnou dvakrát hráli, takže myslím, že o žádném napětí se nedá mluvit.

Kdyby sis měl vybrat jakékoliv kapely z minulosti nebo současnosti se kterýma bys mohl jet na tour, které by to byly?
Z minulosti i současnosti…jakékoliv, to by byly určitě The Beatles, The Smiths a Led Zeppelin. Myslím, že by to byly tyto. Sice už všechny zanikly, ale myslím, že tohle jsou kapely, pro které bych udělal cokoliv abych je mohl vidět live.

Které desky z minulého roku jsou tvé oblíbené?
Myslím, že The Magnets vydali skvělou desku. Taky mám rád John Mayera a jeho novou desku. Tom Waits vydal skvělé album s názvem „Orphans.“ Taky Bob Dylan a jeho „Modern Times“ je skvělá. Ale doufám, že rok 2007 bude lepší, minulý rok nebyl špatný, ale myslím si, že letos vyjde daleko více lepších desek.

Mᚠz úspěchu a z věcí, které jsi ztratil nebo získal nějaké výčitky? Je něco, co bys chtěl vrátit zpět?
To je těžké říct. S Anberlin jsme zažili opravdu těžké časy, na začátku jsme byli nová kapela, nikdo nás neznal a museli jsme se tím vším probojovat a zíkat si přízeň lidí. Zažili jsme časy, kdy jsme zůstali uprostřed Kalifornie bez peněz a byli jsme rádi, že jsme našli peníze na cestu domů, ale taky jsme vyprodávali koncerty. Je plno věcí, které bych se chtěl naučit nebo změnit, ale to prostě bez chyb nejde. Na druhou stranu jsem se z chyb z minulosti hodně poučil. To co v životě prožijete vás nejlépe naučí.

Je něco co bys chtěl na závěr čtenářům říct?
Jo, určitě. Myslím, že se nesmíte nechat porazit. Víte, to že zrovna vy nejste Bono z U2, Chris Martin z Coldplay nebo Stephen z Anberlin, neznamená, že nemůžete mít svůj vlastní svět a nemůžete si ho udělat lepším místem. Myslím, že všichni by měli dobrovolně něco udělat pro ty, co to opravdu potřebují. Existuje stránka www.dosomething.org, kde zadáte jakékoliv místo a ukážou se vám místa v okolí, kde opravdu potřebujou pomoct. Můžete pro ty lidi udělat opravdu cokoliv a ukázat jim, že svět kolem nich nejsou jen špatné věci, protože vy můžete jít ven a ukázat jim ten rozdíl.