Anberlin – Dark Is the Way, Light Is a Place

Mám tě milovat nebo opustit? To nejcennější, co máme, je přeci život. Já chci ale zemřít, protože zpochybňuji existenci vyšší moci. Způsobím bolest nebo se můj čin stane vysvobozením? Má smysl bojovat za něco, co směřuje ke špatnému konci? A nebo naopak, co když je na konci světlo, ke kterému se musíme prodrat nekonečnou temnotou? Uhranou mě Anberlin i tentokrát a já se začnu zdráhat vést podobné rozhovory se svým nitrem?

„Dark Is the Way, Light Is a Place“ je pokladnice plná kontrastů inspirovaná básní „Poem On His Birthday“ velšského romantika a modernisty Dylana Thomase. Zahledíte se na přebal a ze zobrazené beznaděje vás píchne u srdce. Zaposloucháte se do prvních tónů a vážně začnete přemýšlet, jestli věci, které jste v minulosti udělali, byly správné. Už nejdou vrátit zpět. Zradili jste někoho a sváděli ten marný boj s následky? Střet emocí, to je hlavní gró novinky emo-rockerů Anberlin. Druhé studiové album od příchodu k Universal Republic Records je propracovanější než jeho předchůdce „New Surrender“. Jediné, co mu chybí, je větší hitovost – důležitý předpoklad k tomu, abyste dokázali vypnout, nepřemýšlet, a i přesto si hudbu užít plnými doušky.

Pětice muzikantů otevřeně se hlásících k víře už pár let mění tvář mainstreamového rocku. Anberlin se za tu dobu s diskutabilní nálepkou „křesťanské rockové kapely“ smířili, o to pozoruhodnější je fakt, jak vysoko s každým albem tahle okrajová záležitost středního proudu atakuje žebříčky prodejnosti. Esa z rukávu tahá především lídr, znamenitý zpěvák a nápaditý textař Stephen Christian. Tam, kde vaše úvahy o lásce a životě končí, jeho začínají. Christianovo myšlenky nesou hluboký význam, jeho hlas zase dokáže šplhat do neskutečných výšin. Agresivních i nevinně laskavých. Brendan O´Brien, producent desky, z něho tentokrát vyždímal maximum.

Ještě nemáte těch protikladů dost? Zaposlouchejte se do žhavých jihoamerických rytmů songu Pray Tell. Cožpak vás následně nemrazí v zádech při vstřebávání atmosféry singlu Impossible? A můžeme jít ještě dál. Skladby na „Dark Is the Way, Light Is a Place“ působí velkolepě přesto, že jejich tělesná konstituce je tak chatrná. Množství opakujících se frází či dokonce slov, zejména v refrénech (typicky píseň Closer). Jednoduchost na entou. Experiment. Jenže v podání Stephena Christiana věc až nevěřícně přirozená.

Anberlin nestvořili na první poslech tak dokonale melodické album jako třeba „New Surrender“ nebo „Cities“. Smysl „Dark Is The Way, Light Is A Place“ se musí hledat uvnitř, v souvislostech, proto nemůže být divu, když průměrný posluchač tenhle boj vzdá a sáhne po osvědčených hitech z minulosti. Ale proč onu skrytou krásu nehledat, když naděje k tomu, že ji nakonec nalezneme, je to první, s čím se při kontaktu s „Dark Is the Way, Light Is a Place“ setkáme?

Anberlin – Dark Is the Way, Light Is A Place

Hodnocení: 8/10

Vyšlo: 7.9.2010
Vydavatelství: Universal Republic Records

Tracklist:

01. We Owe This To Ourselves
02. Impossible
03. Take Me (As You Found Me)
04. Closer
05. You Belong Here
06. Pray Tell
07. Art Of War
08. To The Wolves
09. Down
10. Depraved