Anberlin New Surrender
Za několik měsíců to budou bezmála dva roky, co pop-punkový kvintet Anberlin vydal svěí desku „Cities“, kterou od samého začátku přesvědčoval všechny kritiky i hitparády o svých kvalitách. iroká kála doprovodných prvků a zázračně chytlavých riffů okouzlila zástupy fanoušků a vystřelila Anberlin do dosud nepoznaných výin. Na „Cities“ však kapela své zásoby písní ani zdaleka nevyčerpala a hned v zápětí po jejím vydání začala po večerech pracovat na albu dalším.
Nový kytarista, nové zázemí i nový začátek slibovaly další skvělý nášup punku spojeného s měkoučkým popem, což tahle kapela umí náramně, a jak sám frontman Stephen Christian ohledně nelehkých chvil, jenž během posledního roku zažil, řekl, někdy je třeba prohrát, aby se mohlo začít zase pořádně vyhrávat. Čím naráel i na novou desku. Symbolický název „New Surrender“ slova nejpovolanějšího jen potvrzuje a Anberlin s ní vyráejí vstříc novým úspěchům.
Čtyřicet pět minut strávených s novými dvanácti písničkami je skoro jako na houpačce. V jednu chvíli letíte společně s říznými rockovými riffy vzhůru plni sebevědomí a vzápětí člověka zpátky uzemní jednoduchá, ovšem vraedně působící, symbióza piána a čisté melodie kytar. To, že jsou Anberlin skutečně jedničky v míchání nálad a temp, dokázali v minulosti už několikrát a potvrdili to zase. „New Surrender“ rozhodně disponuje kvalitními a celkem i kreativními instrumentálními výkony, ovšem aby taky ne. U kapely takového formátu jsou bezchybné a dobré hudební pasáže naprostou samozřejmostí.
Jestli Anberlin něčím kromě nápadů výrazně vyčnívají, pak je to dlouhovlasý chlapík s mikrofonem v ruce, respektive jeho zlatý hlas. Veškeré zábavnější kousky jsou, a se nám to líbí nebo ne, postaveny na pěveckých kreacích mistra Christiana. Ostatní nástroje včetně doprovodných kláves nebo smyčců tak díky tomu trochu upadají do pozadí a poté už záleí jen na jednotlivci, jak dlouho se (ne)vydrží ukájet zpěvákovými dispozicemi a v podstatě i celou deskou.
Dojem z jinak povedeného alba kazí jedna maličkost. Anberlin posluchačům s „New Surrender“ nenabízí absolutně nic nového. Spíš je to naopak, letošní počin pouze rekonstruuje věci staré a ten, kdo zná starší tvorbu určitě zaregistruje, že zvuk desky se naprosto shoduje s tou předešlou. Opětovné nahrávání ve stejném studiu je fajn, ovšem hodila by se alespoň malá petka inovace, protože promíchají-li se obě alba dohromady, jen stěí je od sebe lze rozeznat. Aby toho nebylo málo, zabrousili pánové z kapely ještě dále a napodruhé nahráli jednu píseň původně až z dob kolem roku 2005, plácli ji do tracklistu a udělali z ní letošní úvodní singl (ano, naráím na Feel Good Drag). Pro mě nepochopitelný krok si dokážu vysvětlit jen jako bezkonkurenční příkaz nového major vydavatele Universal Republic směrem na kapelu, aby měl do nových začátku s Anberlin na čem stavět.
Zda je „New Surrender“ nakonec výhrou nebo ne, to ukáže až čas. Neobyčejné melodie a líbezný zpěv táhne dolů jejich staronové podání a z potenciálně vynikající nahrávky dělá jen lehce nadprůměrný tovar. Milovníci Anberlin budou jistě zcela nadšeni, nezaujatí z nás by však měli raději sáhnout po albu loňském.
Anberlin New Surrender
Hodnocení: 7/10
Vyšlo: 30. 9. 2008
Label: Universal Republic Records
Tracklist:
01. The Resistance
02. Breaking
03. Blame Me! Blame Me!
04. Retrace
05. Feel Good Drag
06. Disappear
07. Breathe
08. Burn Out Brighter (Northern Lights)
09. Younglife
10. Haight St.
11. Soft Skeletons
12. Misearbile Visu (Ex Malo Bonum)