All Time Low – Nothing Personal

V pop-punkových luzích a hájích dlouho nepanovala taková očekávání a nevedly se tak sáhodlouhé debaty. Co že způsobilo rozruch v těchto jinak poklidných končinách? Výkladní skříň svého žánru, kapela All Time Low, oznámila plány na novou desku. Pod jednoduchým názvem „Nothing Personal“, který oficiálně slýcháme od 7. července, je skryto mnohé. Něco z toho sami objevíte, část však přesto zůstane neodhalena. Počáteční nadšení, následné vystřízlivění, rozporuplnost. Přesně takové pocity vyvolává novinka kapely, na jejíž předchozí album „So Wrong, It´s Right“ se valily kladné reference ze všech stran. I proto jsem si jistý, že debaty kolem třetí studiovky Marylanďanů, kteří si svůj název vypůjčili z textu písně Head On Collision kapely New Found Glory, ještě nějakou chvíli neutichnou.

Jen těžko si dokážu představit lepší začátek, než který obstará pilotní singl Weightless. Odvážím se tvrdit, že k dosažení pop-punkového nebe v tomto případě opravdu mnoho nechybí. Spontánnost se kterou vás uvede do děje následujících jednačtyřiceti minut je uchvacující. K živelnosti a chytlavosti refrénu v pozadí podpořeném rytmickými bicími snad není potřeba výraznějších poznámek. Dokazování faktu, že All Time Low jsou řazeni k tomu nejlepšímu co může současná pop-punková scéna nabídnout, pokračuje skladbami Break Your Little Heart i Damned If I Do Ya (Damned If I Don´t). Právě jsme totiž měli tu čest setkat s jedněmi z nejlepších skladeb, které za dobu svého působení pánové nahráli. Díky extrémně chytlavým popěvkům, poslechové nenáročnosti a neskutečné energičnosti se vám budou hlavou prohánět ještě dlouho po jejich poslechu. Může snad být lepší ukazatel podařené skladby, než-li přivést posluchače téměř do stavu hudební nirvány?

Alex Gaskarth, zpěvák a frontman, dlouho před vydáním „Nothing Personal“ prohlašoval, že na desce najdeme mhohem hlubší, dosud nepoznané stránky jeho textařského umění. Stránky náladově pestřejší, než na předchozích počinech. Souhlasit s tímto tvrzením však můžeme pouze z části. Přirozenost a obyčejnost, nenucenost a plynulost. Spojení těchto čtyř slov totiž asi daleko lépe charakterizuje texty a dává jasný důkaz, že Gaskarth nás nad nimi nenechává dlouze přemýšlet a dovolí nám užít si mnohem více instrumentální stránku alba. Tedy stejně jako na starším „So Wrong It´s Right“. Ona čtyři slova jsou však od základů popírána ve skladbách Too Much a Hello Brooklyn. Nic neříkající shluky písmen dovedených ke kýčovitému spojení ´too much of anything is too much´ či k amerikanistickému ´Hello Brooklyn, hey LA´, kdy v krátkém sousloví vyřčeném napříč kontinentem zaplesá srdce každého, kdo je jen trochu spjat s hvězdami a pruhy, jakkýkoliv efekt postrádá. Sečteno, podtrženo – snaha o hlubší pojetí je až na výjimky ta tam. Nemyslím si ale, že by to v případě kapely typu All Time Low bylo přílišné negativum. Dívky, lásky, zklamání a párty s přáteli a se vším co k tomu patří byli alfou a omegou Gaskarthových textů na předchozích deskách a jsou jimi i teď.

Dokázat navodit poklidnou atmosféru. Pohodu, při které zapomenete na starosti všedních dnů. To je vlastnost, která se „Nothing Personal“ upřít nedá. Přesně tímto způsobem na mě působí především song Sick Little Games. Oddychovka, která nenáročnou, ale do jisté míry i stereotypní, melodií přenese člověka do sfér bezstarostnosti a duševního klidu. Protipól v podobě nakopávačky tipu This Is How We Do však na „Nothing Personal“ bohužel nenajdete. Stejně jako je velká škoda absence akustické skladby, která by desce rozhodně seděla více, než hraní na emoce v podobě pochmurně vyhlížející skladby Therapy, kde jakoby All Time Low již postrádali energii a nechali svůj nový přírůstek pouze zlehka doznít (tohle má být ono proklamované prozkoumávání dosud nepoznaného?). Tu energii, kterou mimo všemožných párty v LA a Brooklynu nechali především v úchvatném úvodu desky.

Pestrost s jakou jsou nám servírovány některé skladby je v mnohých případech bohužel mazána šedostí a uniformitou písní dalších. Upřímně, při poslechu Damned If I Do Ya (Damned If I Don´t) mám pocit, jako bych slyšel hudebně mnohem vyzrálejší a nápaditější (prostě takové jaké je chceme slyšet) All Time Low než při pokusu o cosi, co se skrývá pod názvem Hello Brooklyn. Omlouvám se, ale ani tady si neodpustím srovnání se starším „So Wrong It’s Right“. Byla to právě tato deska, díky níž All Time Low získali u věhlasného hudebního časopisu Alternative Press nálepku kapela roku 2008. Deska, na které nemusíte přeskakovat skladby a baví vás od začátku do konce. „Nothing Personal“ je jiná. Na jednu stranu neoplývá přehršlem nápadů, na stranu druhou je ale velmi zábavná a nabízí několik opravdu špičkových skladeb, na které mohou být chlapci právem hrdí. All Time Low jednoduše špatné album udělat neumí, avšak v případě „Nothing Personal“ se nejedná o žádný velký skok vpřed.

All Time Low – Nothing Personal

Hodnocení: 7/10

Vyšlo: 7.7.2009
Vydavatelství: Hopeless Records

Tracklist:

1. Weightless
2. Break Your Little Heart
3. Damned If I Do Ya (Damned If I Don’t)
4. Lost in Stereo
5. Stella
6. Sick Little Games
7. Hello, Brooklyn
8. Walls
9. Too Much
10. Keep The Change, You Filthy Animal
11. A Party Song (The Walk of Shame)
12. Therapy