Poprvé… Tomáše Hennela z Criminal Colection

Zpěváka a bubeníka Tomáše Hennela z moravských Criminal Colection jsme ulovili, aby nám popovídal o svých prvních hudebních krůčcích.

Můj první… nástroj
Když se zamyslím, tak můj první nástroj byla v první třídě zobcová flétna. Bylo to do nějakého kroužku na základní škole a vůbec mě to nebavilo. Jinak první nástroj, jako bicí jsem si vybrečel v 8. třídě. Hrával jsem s klukama vařeškama na krabice a už mě to nebavilo, tak mi naši půjčili nějaké staré, po domášku udělané bicí. Vypadalo to spíš jako lítací talíře a já měl z toho radost. Dal jsem si je do naší nynější zkušebny, což je u mě doma ve sklepě a jebal jsem do toho každý den. Nejlepší na tom byl zvuk, když jsem hrál v totálně neodzvučněném sklepě, krásně se to odráželo a naši z toho byli na prášky.

Moje první… skupina
Moje první skupina byla na základní škole. S kamarádem jsem se domluvil, že budeme hrát na kytary a zpívat písničky od Katapultu a Olympiců. Učili jsme se akordy ze zpěvníku a docela nám to šlo. Asi o měsíc později jsme měli náš první a poslední koncert, bylo to na 10. narozeninách mojí kamarádky, kdy já jsem hrál na kytaru a zpíval a kámoš hrál na klarinet. Pak jsme se rozpadli a o pár let později si ten samý kámoš udělal kapelu se svým bratrancem (Lišákem). Potřebovali bubeníka, tak jsem na to vlítnul:))

Moje první… zkušebna
První zkušebna byla na půdě v jenom centru pro mládež. Když jsme tam přišli poprvé, byli jsme z toho totálně udělaní, protože tam byla veškerá výbava. Sedli jsme k nástrojům a já začal mydlit rukama bez paliček do bicích. Fakt sranda. Každý den jsme tam chodili na zkoušky a hráli songy od Ioron Maiden, Judast Priest, Blink 182, Red Hot Chilly Peppers….atd. Vůbec nám to nešlo, každý hrál to svoje ale byli jsme do toho tak zažraní, že nás to vůbec nesralo.

Můj první… koncert
Bylo to na konci roku 2004. Udělali jsme si sami s Lišákem a Gabem koncert v čajovně. Pozvali jsme si tam plno kamarádů, nějaké učitelky ze základky a hráli jsme písničky od blink 182, Red Hot Chilly Peppers, Vypsané fixy a tak. Bylo to tam tehdy totálně narvané a já měl strach, že někdo z těch lidí pozná moji skvělou angličtinu s valašským akcentem a odposlouchanými slovy. Radši jsem se držel od mikráku v dostatečné vzálenosti aby zpěv pěkně zanikl s ostatním bordelem, co jsme vydávali. Pamatuju si že jsem měl před začátkem koncertu tak zcvrklé koule za strachu, že jsem vypil asi litr medoviny. Po koncertě mi pak chodily SMSky od kámošů, kteří nám chválili koncert.