Angels & Airwaves – Love

Přijdete do restaurace k vyhlášenému kuchaři a objednáte si jeho denní specialitu. Dojíte, a i když jste vnitřně doufali v něco ještě lepšího, jste s jídlem moc spokojení. Po určité době se rozhodnete zajít do restaurace na novou specialitu a celí natěšení čekáte, co to pro tentokrát donese. Ale kromě jiné oblohy naprosto stejné jídlo. Na něm si sice opět pochutnáte, ale sami si začnete říkat, že nějaká větší změna by tomu nevadila. Když ale do restaurace přijdete po třetí a kromě nových talířů opět dostane to samé jídlo? Ano, bavíme se o restauraci jménem Angels & Airwaves, jejich šéfkuchaři Tomu DeLongovi a jeho nové specialitě s názvem „Love“. Ale klidně album můžeme nazvat We Dont Need to Whisper číslo 3.

A přitom to vůbec takhle dopadnout nemuselo. Po úvodnících (nebo bůhví jak už tyhle hvězdné úchylnárny nazvat) na vaše uši zaútočí výrazná kytara, která svoji syrovostí až nápadně připomíná dřívější DeLongův projekt Box Car Racer a najednou zjistíte, že to jde dělat i jinak a přitom to nezní vůbec špatně. A s úvodním sólem další písničky si říkáte, že možná tohle album opravdu bude jiné. Pak ale jak mávnutím kouzelného proutku zlé čarodějnice vše dobré skončí a z nadějí se stane šeď tak plochá, jako je hrudník skokanek do výšky. Víte, že nějaké vrcholy (možná hrbolky) tam jsou, ale musíte si dát sakra práci je najít.

U baskytary máte pocit, jako kdyby si vzala dovolenou. Kytary po úvodním výstupu ztratily dech a uchýlí se ke svému obvyklému výkonu a to s takovou vervou, že vlastně chvílemi už ani nevíte, jestli kopírují nějakou písničku ze staršího alba, nebo z toho současného. Tenhle pocit nemáte ale jen z kytar, ale z celkového zvuku písniček, když velkou část obstarávají různé elektronické prvky. Zdálo se vám, že již minule jich tam bylo moc? Tak nebojte, ještě přidali. Pokud bych ale chtěl něco pochválit, určitě by to byly bicí. Nečekejte žádné bubnové orgie, ono v tomhle stylu hudby to ani nejde. Ale plní přesně to, co se od nich čeká. Podpoří, zaujmou, ale zbytečně na sebe nestrhávají pozornost.

To, že Tom DeLonge nepatří mezi bůhvíjaké zpěváky je celkem známá věc. Ale kombinace studiových čárů s jeho zajímavou a charizmatickou barvou hlasu vždycky fungovala. A i tentokrát se najdou momenty, kdy si tenhle hlas vychutnáte. Ale je jich tak málo, že po většinou máte pocit,že DeLonge ze zpěváka degradoval na vypravěče s půloktávovým rozsahem podobný Danielu Landovi.

Koneckonců, i když si všechny tyhle chyby uvědomíte, stejně to je pořád stará dobrá AvA se všemi těmi ohranými riffy, které nás asi stejně nikdy neomrzí poslouchat. Pokud bych měl ještě jinak popsat tohle album, zvolím přirovnání z filmového průmyslu, do kterého AvA taky trochu fušuje. A tak nečekejte DeLonga jako režiséra nového kasovního trháku, ale jako hlavního hrdinu dalšího dílu seriálu, kde v prvním díle prožíval dobrodružství a bojoval za své království. V druhém díle povolával lidi do zbraně za obranu své i-říše a v zatím posledním díle jako správný vládce dokazuje lásku a starostlivost svým poddaným. Bohužel ale už možná trochu senilnějící vládce.

Angels And Airwaves – Love

Hodnocení: 6/10

Vyšlo: 14. 2. 2010
Label: DIY

Tracklist:

01. Et Ducit Mundum Per Luce
02. The Flight Of Apollo
03. Young London
04. Hallucinations
05. Shove
06. Epic Holiday
07. Soul Survivor
08. Clever Love
09. Letters To God Part 2
10. Fragments and Fictions
11. Some Origins Of Fire