Chci se naučit zpívat česky, říká frontman The Subways

Mnozí návštěvníci letošního ročníku Rock for People je považovali za samotný vrchol celého festivalu, čímž předčili jak britské obry Muse, tak i NOFX či Billy Talent. Britské trio The Subways totiž dokonale rozdovádělo několik tisíc lidí a již po několikáté dokázalo i v deštivém, pro Anglii tolik typickém, počasí rozproudit Českou republiku pod náporem syrového ostrovního rocku. Ještě před samotným vystoupením si udělal chvíli čas sám zpěvák a kytarista The Subways Billy Lunn, který pro iPUNK.cz během čtvrthodinky ochotně, mile a s širokým úsměvem zodpověděl několik otázek. Tady jsou.

Ahoj Billy, ze všeho nejdříve se tě zeptám jak se máš?
Ahoj, mám se skvěle. Díky.

Jak probíhá vaše turné?
Létáme jen po samostatných koncertech, stejně jako jsme letěli jen tady, a pak letíme zpátky domů. Momentálně píšeme a děláme novou desku, takže je to pěkný vypadnout ze zkušebny a hrát po tak dlouhý době koncert.

Jak to jde, jak dlouho už píšete a kdy se na album můžeme těšit?
Jde to dobře. Nahráváme dema už několik měsíců. Napsali jsme 25 písniček, ale uvědomili jsme si, že nejsou moc dobrý, takže jsme je vyhodili a začali znovu. Teď máme 15 písniček, ze kterých jsme nadšení, a hned 2 vám zahrajeme dneska. Za dva týdny máme schůzky s producenty a snad začneme v září nahrávat. Album by pak mohlo vyjít někdy začátkem příštího roku.

Chystáte se na desku použít všech 15 písniček?
To ještě nevím. Snad jo. Mě se ale líbí nápad udělat krátké album s jedenácti nebo dvanácti rychlými a údernými písničkami, takže zatím nevím. Uvidíme.

Jak nové písně znějí? Přirovnal bys je ke starším deskám nebo je to něco zcela jiného?
Myslím, že je to mix našich desek „Young For Eternity“ a „All Or Nothing“. Myslím, že nové písničky obsahují popové melodie z prvního alba a hutnost ze druhého. Doufám, že to bude dobrý.

Jsem si jistý, že určitě bude. Už víte kdo bude producent?
Díky. Zatím nevím. Chystám se poslat dema Butch Vigovi, taky budeme mluvit se Stephenem Streetem, který dělal s Blur, Keiser Chiefs nebo The Smiths. Možná oslovíme i Grahama Coxona…Je tu pár producentů, kteří se nám líbí, takže uvidíme, jak to dopadne a těšíme se na to, až se s nimi budeme bavit o nových písničkách.

Pojďme si popovídat o festivalech a České republice. Nehrajete tady poprvé, pamatujete si vaše předchozí koncerty tady?
Jo. Myslím, že jsme hráli na Trutnově. Je to takový ten festival uprostřed lesa. Ten je parádní, fakt skvělý. Taky jsme dvakrát hráli v Praze a ty koncerty byly šílený. České publikum je super. Češi jsou sexy, krásní a mají dobrý hudební vkus…

Mluvíš teď jen o nežné polovičce publika?
Ne ne, samozřejmě i všichni kluci jsou takoví. Nemůžeme se dočkat až tady budeme dneska hrát zase. (směje se)

Máte z Čech nějaké speciální zážitky?
Vlastně jo. Vždycky když jsme tady, snažím se zpívat píničku Rock & Roll Queen česky, ale je to pro mě dost těžký. Je to krásný jazyk, bohužel ho ale neumím a to je problém. Dal jsem si ale za úkol naučit se zpívat Rock & Roll Queen plynule česky.

To je zajímavé. To určitě znáš i pár českých slov.
No jo…jasně. Vím jak se řekne „díky“, „jak se máte“ (mluveno se silným britským přízvukem) a taky…vím toho víc, určitě, ale teď jsem to zapomněl. Jsem z toho nervózní.

Nevadí. Mᚠčas sledovat na festivalech jako Rock for People i ostatní kapely?
Jo. Dneska se podíváme na Does It Offend You, Yeah? a po naší show taky na Billy Talent. Jsme zvědaví na jejich koncerty. Ale jo, milujeme sledování ostatních kapel. Já jdu vždycky do publika abych si užil tu pravou atmosféru, dám si pivo a vychutnávám si festival. Myslím si, že si nemůžeš užít festival jen z backstage. Kdyš se chceš podívat na kapelu, bež dopředu mezi lidi a až tam ucítíš tu pravou atmosféru a energii. Takže to dneska udělám taky. Jako vždycky.

Máte nějaký oblíbený letní festival, na který se vždycky těšíte?
Pro nás je každý festival skvělý. Protože když jedeme turné, nemáme možnost vidět jiný kapely, teda kromě těch, se kterýma jedeme turné, ale když jsme na festivalu, máme možnost v jednom dni vidět několik našich oblíbených kapel. Milujeme to. Taky lidi jsou na festivalech vždycky skvělí. Ale pro mě osobně byl Reading festival v roce 2008 prostě…šílený. Charlotte (Cooper – baskytaristka; pozn. red.) a já jsme na Reading chodívali, když jsme byli mladší, takže hrát tam je pro nás vždycky velmi mimořádný moment. V roce 2008 jsme tam hráli popáté za sebou a odehráli jsme tam perfektní set, u kterýho jsem cítil, že se nám nemůže nic pokazit. Obvykle to neříkám, ale cítil jsem, že úplně všechno bylo tak, jak mělo být. Energie byla skvělá a lidi udělali 8 circle pitů, sám jsem je spočítal. Když jsme pak dohráli, chodili za náma lidi a říkali nám, že jsme byli lepší než Biffy Clyro nebo Queens of the Stone Age a to pro nás byla obrovská pocta, protože ty kapely jsou skvělý. Takže to byl den, na který si vždycky vzpomenu a říkám si, jak byl parádní.

Preferujete hraní na velkých festivalech nebo v menších klubech?
Obojí je úplně jiný. Malé kluby jsou vždycky velká zábava. Je ti velký horko a jsi celý propocený a nikdy nevíš, co udělají lidi…skočí ti na pódium a vezmou mikrofón. Ale festivaly jsou obrovský a je to inspirující. Všude je hodně lidí a ve vzduchu vždycky zní hudba. Obojí je ale skvělý a já si užívám vždycky kluby i festivaly.

Mimochodem na Rock for People lidi skáčou na pódium taky.
Jo? Dobře…uvidím, jestli se mi je tam podaří taky dostat. (směje se)

Vaše kapela je stále větší a jste víc a víc žádaní. Cítíte nějaký větší tlak na vaše osoby, který z té větší slávy plyne?
Ani ne. My se pořád snažíme dívat na věci z vlastního úhlu pohledu. Milujeme psaní písniček, milujeme hraní a milujeme hrát pro lidi. Dokud tohle budeme dělat, není se čeho bát. Necítíme žádný tlak. Prostě děláme to co děláme a chceme si to užívat, protože máme obrovský štěstí, že to můžeme dělat. Všichni mí kamarádi tvrdě pracují v nějaké továrně a já hraju každý den na kytaru. Člověk si to musí hodně připomínat, protože tohle je opravdu štěstí. Takže ne, žádný tlak.

Už jste stihli hrát jako předskokani pro AC/DC, Oasis nebo Foo Fighters. Jaké to bylo hrát s takovými kapelami?
Byla to pocta…veliká pocta. Nemůžu ani vysvětlit to, jak skvělý bylo hrát s takovými kapelami. Mít možnost potřást si ruku s Dave Grohlem (frontman Foo Fighters; pozn. red. )…to je šílený nebo to, že nám Liam Gallagher (frontman Oasis; pozn. red. ) řekl, že se mu líbí naše písničky, to je fakt šílený. Mám aspoň nějaké příběhy pro vnoučata. (směje se)

Máte nějakou vysněnou kapelu, se kterou byste si chtěli v budoucnu zahrát?
Quens of the Stone Age. S těma bych si chtěl zahrát.

Ti občas hrají i s Dave Grohlem…
Jo, jo…občas jo. To by bylo neuvěřitelný. My, Queens of the Stone Age a jeho Foo Fighters. Myslím, že jsme s většinou našich oblíbených kapel už hráli. AC/DC, Foo Fighters nebo Oasis. Snažím se ještě na někoho vzpomenout…možná The Rolling Stones. Větši kapely už si snad ani neumím představit.

A co aktuální britská scéna, kde se objevuje hodně nových mladých kapel. Zaujal tě někdo v poslední době?
Líbí se mi Mystery Jets, Future of the Left…nevím jestli znáš Mclusky. Velšská punková kapela. Jejich členové teď založili novou kapelu zvanou právě Future of the Left a ti jsou skvělí. Teď jsou 4, ale bývali 3 a já prostě miluju tříčlenné kapely. Jo a Muse. S těma bych si rád někdy zahrál. Zatím nás nikdy nenechali. Vždycky se jich ptáme, ale zatím jsme nedostali příležitost. Vždycky je prosíme, ale zatím nás nenechali.

Nevím, nemůžu si vzpomenout na další. Miluju ale kapely jako The Bronx z Kalifornie a podobně. Prostě tvrdou punkovou muziku.

Poslední otázka. Mᚠnějaký vzkaz pro české fanoušky?
Jo. Díky moc za to, že jste takoví skvělí. Budeme se snažit hrát tady zase co nejdříve, takže doufám, že se uvidíme na koncertech. Bude to párty.