Stanley z Punkhart: „Baskytaru beru do ruky jen když uklízím“

Oficiálně nečinní Punkhart se po delší odmlce opět chystají vzít pódia útokem. O blížících se koncertech, chystaném DVD, ale i o současnosti a budoucnosti domácí punk-rockové scény jsme si proto pohovořili s baskytaristou Stanislavem „Stanley“ Holišem.

Ahoj Stanley. Díky, že sis našel čas k rozhovoru. Už je to nějaká doba, co skupina Punkhart přestala aktivně účinkovat. Mohl bys našim čtenářům říct, co vůbec o víkendech děláš?
Ahoj, já o víkendu? Tak většinou se jedná o tři věci – buď vozím kapely na koncert, nebo koncert pořádám a následně u mě spí kapely, nebo hraju na počítači a čtu komixy.

Když už jsi na těch koncertech a dívᚠse na skupiny. Neříkᚠsi, že by sis to hned s nimi vyměnil a šel si zahrát taky?
No popravdě někdy ano. Hlavně pokud mě ta kapela hodně baví, rád bych si střihl nějaký ten set. Ale pak si člověk vzpomene, co vše tomu předchází a nebo naopak potom následuje, tak se zase vrátím na zem.

Co tomu předchází by mě ještě napadlo, ale co má potom tak nepříjemného následovat?
To, že si stoupneš na pódium, je fajn, ale to, aby pod tebou byli lidi a bavili se moc dobře, aniž by byli úplně najebaní (viz. ti, co pogujou už při zvukovce), je těžké. Je to hodně dřiny, hodně koncertování po akcích, které bys opravdu radši vynechal a hodně odříkání. Pokud jedeš 350km do nějaké vesnice a hraješ pro 6 lidí, kteří stojí jen proto, že lavičky jsou mokré nebo u stánku s pivem už není volno, a pak za tebou přijde pořadatel, že to nevyšlo s penězma a ty jedeš bez cesáku pět hodin domů, je to divný pocit… A ne všechny to baví natolik, aby takhle vydrželi hrát. Musím podotknout, že jsem toho nikdy přímo nelitoval. Ale někdy jsem byl trochu nasraný.

Jak často vůbec vezmeš baskytaru do ruky? Cvičíš pravidelně?
Popravdě ji beru do ruky jen když uklízím a umývám okolo ní prach. Nejsem muzikant a ani mě hraní samotného moc nebaví. Baví mě to celé dohromady a všechny ty věci okolo, to zařizování, merch, nahrávání, promo atd. Zkoušíme jen když máme před koncertem.

A ty už se docela blíží. Nemáš teda strach, že bys vylezl na pódium a zjistil, že už ani nedokážeš zahrát věci, které pro tebe byly dřív automatické?
Popravdě se mi o tom někdy zdá – takový ten sen, že vylezu a najednou nic! A to se pak probudím upocený. Ale kvůli tomu zkoušíme, mít takový blackout, že bych si nevzpomněl vůbec, to se mi ještě nestalo a doufám, že nikdy nestane. Měli jsme teď asi 3 zkoušky a docela se dařilo a oživili jsme si ten nejdelší repertoár, jaký jsme kdy hráli.

Už podle plakátu je jasné, že tahle série koncertů neznamená vaše obnovení. Proč tedy ty koncerty děláte?
Ano, není to comeback, je to spíš takový reunion. Ale hlavní důvod je ten, že chceme, aby po nás něco zůstalo. Tím nemyslím jen desky. Chceme, aby lidi věděli, proč jsme založili kapelu, co pro nás znamená punk-rock, jaké byly naše začátky, kdo byli členové Punkhart atd. Budeme točit DVD, na kterém tohle všechno a mnohem víc bude. Máme najaté dva profi kameramany, fotografy. Celé tour se bude točit, budou se dělat rozhovory s lidma na koncertě, s kapelou, točit živáky, budeme se ptát lidí co dělají něco pro scénu (promotéři, sami muzikanti…) a prostě to bude takový velký mejdan na DVD a pár mouder pro ty, které punk-rock (ne jen Punkhart) zajímá.

Hmm…to zní docela zajímavě. Kromě záběrů z koncertu a rozhovorů, můžou se vaši fanoušci těšit i na nějaký nový song?
Ano, na DVD budou aspoň dvě úplně nové písničky natočené přímo pro tohle DVD. A taky aspoň jeden profi klip na jednu ze starších písní. Chceme to udělat co nejatraktivnější pro lidi, aby si to koupili nebo od někoho přepálili.

Na vašich posledních „reunion“ koncertech se prodávala i nová sada trik a kšiltovek. Můžeme se těšit i tentokrát?
No, prodávaly se vlastně jen na jednom. Ale ano, je připravená mega nálož triček, čepic, tašek… Vše, co by měl pořádný fanoušek skladovat ve skříni.

Takže děláte všechno pro to, aby měli lidi co nejvíce hmatatelných vzpomínek. Ale co do budoucna? Máme tohle brát jako takovou tu poslední tečku nebo se můžeme těšit, že třeba za rok vás uvidíme opět někde?
Nerozpadli jsme se kvůli tomu, že bysme už nikdy nechtěli hrát. Když se najde dobrá příležitost a máme všichni čas, určitě někdy zahrajem. Ale chceme tak maximálně jednou za rok, ale jak říkám, pokud k tomu je dobrý důvod. Pokud to lidi zajímá a my k tomu nemáme averzi, tak proč ne? Ale není to příslib, že do roka zase zahrajeme. Taky se může stát, že to prostě už nepůjde.

Myslíš, že se na vás přijdou podívat i noví lidi, kteří si vás za vaší aktivní kariéry nemohli poslechnout?
Určitě ano, i pro takové ten koncert je. V průběhu času nám lidi píšou, že je mrzí, že nás nestihli nikdy na živo. Tohle je pro ně příležitost a taky příležitost dostat se na koncert a naučit mladé lidi chodit na akce, protože tak nejlíp podpoříš tuhle scénu. A si říká kdo chce co chce i Green Day před dvaceti fanoušky jsou jen tři lidi s nástrojema.

On tak silný kult kolem skupiny Punkhart je dán i tím, že žádné skupině se nepodařilo zalepit díru, která vašim koncem nastala. Proč se to nikomu nepodařilo? Když ti lidi chodili na vás a měli tu hudbu rádi, tak přece tu hudbu budou mít rádi i poté.
To jsem si taky říkal. Ti lidi poslouchají Punkhart, ale na koncertě jiné a lepší punk-rockové/HC kapely je nikdy neuvidíš. Samotnému je mi to záhadou… I to s tou dírou, my jsme byli kapela otevřená hodně všem směrům od street-punku, na který chodili Skins, až po pop-punk, na který chodily děcka. A každý si z toho vzal něco, samozřejmě i české texty a hodně kamarádů po celé republice udělá své, ale to je zase tím, že jsme jezdili po koncertech, i když jsme neměli kapelu a setkávali jsme se s lidma na osobní rovině, ne jen jako někdo, kdo MÁ a někdo kdo NEMÁ kapelu. A další faktor byl ten, že v té době, kdy my jsme hráli, nebyla ta konkurence kapel tak velká. Dnes je hromada malých kapel, což je strašně fajn, ale o to těžší je se prosadit. A pokud ze sebe vyloženě nechceš udělat nějakou festivalovou loutku a zaprodat se, tak je to dvakrát těžší.

Ano, je tu hodně malých skupin, ale žádná, která by výrazněji vyčnívala. Hodně lidí to dává na vrub i určité obměně generací skupin. Skončili jste vy, Selfish, Zpraku!, ale náhrada zatím žádná. Kdo si myslíš, že má na to, aby se dostal v naší scéně na tu vaši úroveň?
Chceš říct mého favorita, co? No, podle mě to není náhrada za Punkhart, ale jedna z nejlepších kapel je Criminal Colection, těm opravdu fandím a přeju jim moc, aby se jim dostalo uznání, které si zaslouží! V trošku jiném soudku, ale stále dost blízko na to, abych to považoval za náš okruh, jsou i Johny Said The Number, které doufám ten vír nesmete a zůstanou pořád super kluci jako teď. A hlavně budu fandit kterékoliv kapele, která pod tím slovem „punk“ nebude vidět jen nějakou maškarádu ze supermarketu s názorem, který tě baví, jen když stojíš pod pódiem a nebo si je doma pouštíš na počítači při uklízení.

Ty jsi jmenoval dvě skupiny, které vám budou předskakovat. Doufáš, že tím byste mohli lidem ukázat jejich hudbu a třeba je nastartovat víc k fanouškům?
Určitě chci těm kapelám pomoct co nejvíce a tohle (aspoň doufám) je nejlepší způsob, jak dostat kapelu do povědomí.

Nedá mi to a zeptám se i na třetí předskokany…
NSOS? Ti tam prostě nemohli chybět! S touhle kapelou jsme odjezdili hodně koncertů, vydali split, natočili videoklip, zažili pár divokých mejdanů a vím, že tihle kluci jsou maximálně v pohodě a je mi ctí po dlouhé době sdílet s nima stejné pódium.

Je to náhoda, že všechny tři skupiny jsou z Moravy?
Vidíš, nad tím jsem ani nepřemýšlel… Asi je to opravdu náhoda. Je pravdou, že kapely z Čech sem nejezdí, protože tu nemají publikum a tím pádem se jim nechce trmácet se tu dálku „do mongolska“, jak rády říkají… Myslím, že je hodně kapel, na které přijde v Praze hromada lidí a když jim chceš udělat koncert tady, aby se třeba dostali do povědomí tady, plácnou takovou sumu, že mě nenapadá žádné slušné slovo. A to je možná chyba. Ale jejich! A na druhou stranu i z nahrávek mě žádná kapela z Čech nechytla tak moc, že bych z ní byl paf (teď myslím nové mladé kapely).

Jelikož už se náš rozhovor blíží konci, chtěl bych ti za něho poděkovat. Je něco, co bys ještě rád řekl našim čtenářům?
Já bych chtěl poděkovat za hezké otázky, na které mě baví odpovídat. Co říct na závěr… Snad aby lidi nezapomněli, že „PUNKROCK IS MORE THAN MUSIC!“. Díky.