Sloventí hříníci From Our Hands se představili ve Vykově
V předvánočním shonu se vždy vyplatí si na chvíli, slovy Oldřicha Kaisera, odfrknout. Ideální příležitostí pro obyvatele jihomoravské krajiny byl koncert From Our Hands v rámci turné k novému albu „Sinners“. Večírků plné hudby tzv. více od podlahy zažil vykovský klub B29 již nespočet, přesto se místní lidé mohli týden před Vánocemi ukázat v lepším světle. Počet návštěvníků koncertu opět jen dokázal celorepublikový klesající trend, na druhou stranu pozitivním jevem byla účast nové mladší generace příznivců.
Svou zásluhu na výše zmíněném pozitivu mají nesporně i Johny Said the Number, první vystupující kapela. Novojíčíntí rock n‘ rolloví jinoi sice působili malinko zakřiknutěji než třeba v rámci svého brněnského supportu Airfare, ale i přesto si nemohl nikdo nevšimnout, že se nám v Česku rodí velmi zajímavé a talentované seskupení. Je až s podivem, že i v dnešní době lze tolik úspěšně vyrukovat s tradičními kytarovými postupy, jednoduchými texty a zpěvnou melodií. JSTN ovšem rozhodně jako klišé nepůsobí a s věrnou podporou fanoušků by v budoucnu mohli kvalitně rozvířit vody naší pop-rockové scény.
Druhým bodem večerního programu byli brněntí We on the Moon. Přiznávám se, že od minulého záitku z jejich vystoupení, které nemělo daleko k revivalovému večeru na téma Fall Out Boy, jsem byl zpočátku k jejich projevu skeptický. We on the Moon jsou totiž velmi snadným terčem. Pečlivě připravené účesy v kombinaci s tvorbou na hranici loupeže od svých idolů nejsou ty nejoslnivější předpoklady pro kladný dojem. Vykovské vystoupení mělo ovšem jiný náboj. Vliv FOB byl a pravděpodobně vždycky bude hrát u We on the Moon výraznou roli, ale pro tentokrát to jednodue nepůsobilo jako vystoupení školáků, co mají doma polepenou celou zeď plakáty jedné kapely. Brněnská čtveřice působila daleko více uvolněně, osobitě a i přes drobné technické problémy (které provázely všechny kapely), odehrála velmi slušný koncert. We on the Moon budi ukázkou jak se dá balancovat na hraně vkusu – někdy skvělé, jindy rozpačité, ovšem vždy v člověku dokážou určitý pocit vyvolat a to je nejdůležitějí.
From Our Hands není třeba příliš představovat. Slovenská formace, která ještě nedávno působila jako zjevení na československé scéně, vydává v těchto dnech již druhé album a nutno říci, že očekávání byla po prvotině „Buildings Fall“ vysoká. O potenciálu našich východních sousedů pochyboval málokdo, ale ten často nestačí. Hodnocení desky přenechám recenzi, ale za sebe mohu prohlásit, že koncertní výkon FOH el opět nahoru. Konečně jsem měl s jejich nástupem na pódiu pocit, že přichází hlavní kapela večera. Přesná dávka sebevědomí v kombinaci s nadhledem frontmana Matěje Hoky vytvořila prakticky ideální atmosféru a FOH tak nenechali nikoho na pochybách, že se vydali tím správným směrem. Kombinací starších songů společně s představením několika nových písniček vznikl setlist, se kterým by se nemusela stydět leckterá zahraniční kapela daleko zvučnějšího jména. Suverénní projev, přesná údernost kytar a dynamika, tedy opět žádné nové postupy, ale stále to funguje a s osobním kouzlem FOH máme co do činění s široko daleko nejlepší kapelou svého druhu, která možná nepřichází s ničím inovátorským, ale tvrdě na sobě pracuje, je to vidět a hlavně slyšet.