Desky roku 2010: Album roku
Vyhlaování významných hudebních výtvorů roku 2010 se dostalo do své finální fáze. Ještě než vám členové redakce iPUNK.cz nabídnou tipy podle vlastního gusta, musíme splnit povinnost z nejdůležitějích – vyhlásit Album roku. Kategorii tak těce uchopitelnou.
Co člověk, to jiný vkus, jiný pohled na věc, jiné hudební smýlení. Tak názorově rozmanité je i naše interní kolegium, které nakonec jako své zástupce při vyhodnocování této kategorie vybralo trojici Martin Wipplinger, Petr Janoch a Martin Komárek. Upřímně, těžko byste u nás hledali více nesourodou sestavu.
A: Dej tam Weezer.
B.: Weezer? Jak tam může dát tuhle desku? Vždyť Floček je nominoval na zklamání roku.
A: To je jedno, konečně je tu pořádná skate-punková deska.
Přímý důkaz toho, jak náročnou záležitostí je vyhlásit tak banální věc jako Album roku. V průběhu všech hlasování jsme se totiž neomezovali tím nominovat jedno album pouze do jedné kategorie. Nechali jsme finální nominace výhradně na názoru daných členů poroty. Ve finále ale zas nečekejte kdovíjaká překvapení, nad vítězem panovala vzácná shoda. Alba roku podle redakce iPUNK.cz za období prosinec 2009 listopad 2010 mají následující podobu.
1. My Chemical Romance – Danger Days: The True Lives of the Fabulous Killjoys
My Chemical Romance u nás zvítězili s výraznou převahou. Čekali jste to? Samozřejmě, museli jste. Nová tvář, kterou nám představili na listopadovém albu Danger Days: The True Lives of the Fabulous Killjoys (recenze), byla něčím absolutně nečekaným. A i tentokrát trefa do černého. Celá koncepce alba přesáhla hranice hudby. My Chemical Romance změnili účesy i oblečení. Možná i proto, aby nebyli tolik načichlí The Black Parade. Z Danger Days je na hony daleko cítit ta touha oprostit se od nálepky kapely, která stála za popularizací tehdy nesprávně chápaného subžánru emo. Přeci jen ale jednu vítanou paralelu mezi oběma deskami najdeme. Ještě předtím, než Danger Days vůbec vplulo na pulty obchodů, bylo zřejmé, že i po těch dlouhých letech bez nového materiálu kapela nezapomněla psát obrovské rádiové hity. Přesně takové, jakým byl před časem Welcome to the Black Parade a jakým teď je Na,Na,Na.
2. Motion City Soundtrack My Dinosaur Life
Taky jste někdy přemýšleli nad tím, čím nebo kým jste byli v minulém životě? Motion City Soundtrack mají tuhle lehce filosofickou anabázi za sebou a zabavili nás s ní prakticky na celý letošní rok. Jejich lednové vyprávění My Dinosaur Life ale ani po téměř dvanácti měsících nenudí. Snad je to skvělými vypravěčskými schopnostmi Justina Pierrea, možná k tomu přispěl i osobitý styl Marka Hoppuse, výsledek je ale takový, že Motion City Soundtrack opět fanoušky a posluchače výborně baví. Možná ještě víc než na tři roky staré rozlučce s vydavatelstvím Epitaph Even if It Kills Me. My Dinosaur Life je záležitostí spolupráce s velkým vydavatelstvím Columbia Records a kromě vlasatého mága s kytarou u pasu se na něm dočkáme přehrle klávesových parádiček, líbivých melodií i upřímných textů. Pestrá nahrávka a určitě nejlepší kousek z loňské sklizně na pop-rockovém poli.
3. We Are The Ocean Cutting Our Teeth
Tak tohle bylo o prsa tchajwanské achistky. We Are The Ocean na poslední chvíli sesadili z bronzové pozice americké folk rockery The Gaslight Anthem s jejich American Slang a po druhém místě v kategorii Nejlepší debutové album jsou i tentokrát na pomyslné bedně. Angličtí jinoi proili zlomový rok a podzimní reedice Cutting Our Teeth byla jeho absolutním vrcholem. Po zdárném listopadovém entrée na českém území si u nás We Are The Ocean vytvořili slušnou základnu příznivců. Obhájí svou současnou pozici i za rok, kdy už s velkou pravděpodobností budeme v rukou třímat nový materiál?
Další nominované desky (abecední řazení):
30 Seconds to Mars This Is War
The Gaslight Anthem American Slang
Weezer Hurley