Málo peněz, více problémů: Proč i úspěné kapely zápasí s financemi?
Následující překlad vznikl na základě článku uveřejněného na stránkách hudebního plátku Alternative Press.
Ace Enders (bývalý zpěvák The Early November; pozn. překladatele) nedávno oznámil, že kvůli finančním obtíím nebude pravděpodobně schopen nadále koncertovat a deska, na níž právě pracuje, bude dost možná jeho úplně poslední. Od doby, kdy s tím vyšel ven, začalo se mu dostávat výrazné podpory. Fanoušci rozprodávali trička i náramky, to vše ve prospěch Enderse, jeho eny a malého dítěte. Příznivci volali i po finančním daru, který by pomohl muzikantovi přeít. Odezva ale nebyla příliš pozitivní. Někteří lidé si myslí, že když jste slavný (nebo relativně dobře známý) interpret, neměl byste přece potřebovat nebo dokonce přijmout finanční pomoc. Vyvstává proto otázka: Když hudebníci prodávají desky, merchandise a dostávají zaplaceno za vystoupení, jak je možné, že nemají peníze?
Představa, že muzikant dokonce i ten, který vyprodává koncerty ve velkých prostorách má peníze, je z velké části mylným úsudkem. životaschopnost a finanční záležitosti jsou samozřejmě od interpreta k interpretovi různé. ádní dva na tom nejsou stejně, co se týče otázky peněz, jejich vydělávání i utrácení. Většině fanoušků ale uniká fakt, kolik vůbec stojí to být muzikantem a o kolik nákladnější je být hudebníkem na cestách.
Zpěvák skupiny Thursday Geoff Rickly je ochotný přiznat, že jeho příjem za loňský rok byl menší než 10 000$. Aby vůbec vyil, strávil Rickly rok 2010 prací v maloobchodní prodejně v Brooklynu a díky tomu, že ije v New York City, nevlastní už sedm let auto. Pokud vás to překvapuje, nejste sami. Jednou jsem na internetu četl: ´Jo, o kluky z Thursday se nebojte, ti si řídí svá přepychová auta a bydlí ve velkých vilách´, říká Rickly. Pomyslel jsem si, jak je to zábavné. V našem nejúspěšnějším roce, kdy jsme byli pořád v rádiu a v televizi, jsem si totiž vydělal méně než kdokoliv se sedavým zaměstnáním. Je to zvláštní nedorozumění. Pamatuju si, že jako mladý jsem byl na Snapcase. Toho času to byla největší hardcoreová kapela, kterou jsem měl možnost vidět. Tisícovka fandů řádila na pódiu, každý si kupoval tričko a já si tak v duchu pomyslel: ´Tihle kluci musejí být v balíku! ´ Docela zábava, když nad tím teď tak přemýšlím.
I kelímek za 89 centů je problém
Domněnky, že někdo jako Lady GaGa netrpí nedostatkem financí, jsou pravděpodobně správné, pravda je ale taková, že vaše oblíbené kapely s tímto bojují. A to dokonce, i když jsou na vrcholu. Mike Murphy – baskytarista Haste The Day, kteří na jaře po dvouměsíčním rozlučkovém turné ukončili činnost popisuje první roky kapely jako velmi obtíné. První rok jsme jeli šňůru, kde jsme koncertovali pro pět lidí, říká Murphy. Jeden koncert jsme odehráli pro nikoho, a to doslova. Peníze kapely jsme utratili za burákové máslo a elé. Dlouho jsme přeívali na nudlích od Ramena. Prostě si koupíš tu velkou věc od Ramena, zajde na benzínku, kde použije jejich horkou vodu z kávovaru a dá to do umělýho kelímku. Někdy si za kelímek naúčtují 89 centů. Bylo to pro nás dost, takže jsme se snažili, aby nám těch 89 centů nenapočítali, nebo jsme si přinášeli vlastní kelímky. Je těžký dostat zaplaceno, když jsi začínající kapela a nikdo ti nechodí na koncerty. My měli ale to štěstí, že se nám dostalo podpory později.
I když Murphy říká, že peníze sehrály v rozpadu kapely pouze malou roli, těžko si představit, že by se někomu chtělo na podobné dietě strávit za život víc než pár měsíců. Zdá se ale, že každá kapela má příběhy podobné tomu Murphyho. Kytarista a zpěvák The Swellers Nick Diener vzpomíná na časy, kdy kapela spala na schovaných regálech uprostřed nonstop otevřeného Walmartu, aby se vyhnula hotelu. Bubeník a kolega z kapely Jonathan Diener dodává: První roky na turné jsem dvakrát denně jedl v Taco Bell, utratil pouhý dolar za fazolový burrito a pak se snažil jíst proteinový tyčinky, díky kterým jsem vydržel do dalšího dne. Chodívali jsme na místa jako Cici´s Pizza Buffet a snědli 10 chodů za 5$, protože nám to přišlo jako dobrý obchod.
Skoro každá skupina na turné obhajuje dolarové menu u Mc Donald´s. Jonathan Devoto, frontman Bird By Bird a dříve The Matches, říká: Několikrát jsem měl otravu z jídel, které měly prošlé datum spotřeby. Je hrozně těžký odůvodnit si vyhození tak perfektního jídla (pochopte, shnilého), když vám v peněence zbývají 2$.
Koupí CD v obchodě okrádáte kapelu…
Proč jsou všichni tak na dně a živí se shnilým jídlem? Copak fanoušci neutrácejí své těce vydělané peníze za jejich CD, trička a vstupenky na koncerty? Kam tyto peníze jdou? Pojďme se blíže podívat na všechny dílky téhle skládanky. Mějte přitom na paměti, že ke každému pravidlu existují výjimky a každý interpret dělá věci odlišným způsobem.
Za prvé: CDčka. Co se stane, když zaskočíte do Best Buy (maloobchodní prodejce spotřební elektroniky mající své ústředí v USA; pozn. překladatele) a koupíte si novou nahrávku své oblíbené kapely? Řekněme, že za ni dáte 10$. Ve pak závisí na tom, zda je skupina podepsaná, u jakého typu labelu je podepsaná a jaký druh distribuce to dané vydavatelství má. Obchodu ale pravděpodobně zůstane něco kolem 5$. Zbylá polovina jde vydavateli. Pokud je kapela podepsaná, label tenhle zisk použije na pokrytí nákladů vynaloených na nahrávání desky jak tvůrčích (zahrnuty náklady na producenta, nahrávací studio a vybavení) tak konstruktivních (náklady spojené s distribucí, obalem alba atd.). Z peněz, které utratíte, tak kapela nakonec neuvidí pravděpodobně nic kromě malé části poplatku za autorská práva.
Pokud si CD koupíte v merchu na koncertě, vězte, že kapela si tu krabici vlastních desek pravděpodobně koupila od nahrávací společnosti za velkoobchodní cenu. Pokud má štěstí, může tak na každém CD vydělat několik babek. Dneska je těžké prodat CDčka i na koncertech, protože kapelu samotnou stojí hodně peněz už jen to nakoupit je ve velkém, říká Rick Jiminez, kytarista This Is Hell. Nějakou chvíli jste v merchu mohli objevit CDčka za 5$, většina labelů ale účtuje svým kapelám za jejich prodej minimálně stejně velkou částku.
…tričkem jí naopak uděláte dobrou slubu
Za druhé: Trička a další věci z merchandise. Zde se to také může liit, ale jak říká Rickly: Z nějakých důvodů je tohle část průmyslu, kterou má kapela nejvíce pod kontrolou. Ale i merch má odpovědnost za určité výdaje. Rickly vysvětluje, že pokud je v prodeji tričko Thursday za 15$, kapela skončí se ziskem 4$ až 5$. Dějitě koncertu si totiž v závislosti na své velikosti a politice ponechá okolo 20 procent. Nechat si tričko vyrobit stojí 3$ až 4$, což záleí na tom, jakou značku kapela používá. Společnost vyrábějící kapele věci si vezme také kolem 20 procent. Ale i tak, jak Rickly dodává: Můu bezpochyby říct, že pokud chcete dát peníze do kapsy kapele, kupte si tričko (na koncertě).
S tím souhlasí i Jonathan Diener. Objednávka věcí do merchandise před šňůrou je jedna z nejzásadnějších věcí, záleí na velikosti nadcházejících koncertů. Devoto dodává: Myslím si, že nápadité předměty v merchu, které lidé chtějí, jsou spolu s neustálým otravováním dva nejlepší způsoby jak vydělat peníze. Oslovujte lidi v davu a přesvědčujte je, aby si kupovali vaše věci. Nestyďte se.
A jak to chodí s prodejem lístků? Za některá vystoupení můžete zaplatit až 40$, proč byste si tedy ještě měli koupit tričko, abyste se ujistili, že vá oblíbený interpret bude mít dost benzínu na dojezd do dalšího města? Zase, příjem musí vyrovnat náklady. Podle Enderse byl impulsem pro jeho nedávné rozhodnutí boj o přeití, který sváděl během časů na cestách. Postupem času bylo těžké jako muzikant – nebo i jako jiný umělec vůbec přeít, finance prostě nejsou, říká. Dospělo to k tomu, že si nemohu dovolit dělat to dál. Zanechává to následky na všech na rodině, přátelích – kontakt s lidmi se za ta léta hodně ztenčil. V souvislosti s tím, jak drahé je cestování po koncertních turné, Enders (v současné době bez smlouvy s vydavatelem) říká: Umělec jako já doufá, že po turné pokryje alespoň režijní náklady. Pokud ano, byla šňůra úspěšná.
Platí se opravdu za všechno
Uveďme vše na pravou míru a podívejme se, za co všechno musí průměrná kapela na turné zaplatit: booking agenti, manaeři, právníci, obchodní manaeři nebo účetní, nákup nebo pronájem dodávky případně tour busu, nákup nebo pronájem přívěsu, palivo, opravy vozidla, řidič (v případě autobusu), hotelové pokoje, hotelový pokoj na den pro řidiče autobusu, pojitění vozidla, clo, jídlo, trsátka, paličky, blány na bubny, opravy nástrojů, doprovodný tým, denní kapesné pro členy kapely a doprovodného týmu, merchandise, osvětlení, jevitní práce, atna, daně a v některých případech i zdravotní účty.
Většina skupin si nastavuje kapesné na 10$ (jedná se vlastně o peníze na zajitění denního příjmu potravy pro každého jednotlivého člena turné), i když některé novější kapely třeba jenom na 5$, ty známější zase naopak více. Skupiny také musejí platit daně ve všech státech (myleny státy USA; pozn. překladatele), ve kterých zrovna hrají. Rickly objasňuje, že kolem 50% z celkového zisku z turné je odepřeno právě vůči daním, což ale podporuje, jeliko se Thursday mohou spolehnout na to, že se z města do města dostanou po silnici a místní hasičská i policejní oddělení budou v případě pohotovosti na koncertu dostupná.
Sherri DuPree Bemis, vokálistka a kytaristka skupiny Eisley, říká: V tomhle stádiu znamená headlining tour pro Eisley to, že na konci každého dne je nám zaplaceno něco málo navíc, pokud jedeme jako support, pouze se nám pokryjí náklady na turné. Před pár lety si labely mohly dovolit nějakým způsobem kapely na turné podporovat, v zásadě formou jakýchsi půjček. Jenže dnes, kdy se příjmy z prodejů desek prakticky úplně zastavily, je těžké něco podobného dělat. Řeení její a jejího manžela Maxe Bemise ze Say Anything spočívá v tom vynalézat nápadité způsoby, jak si jako umělec vydělat. Podobně jako to zmínil Devoto v souvislosti s inovováním věcí v merchandise. (Vzpomínáte si, jak The Matches během AP Tour v roce 2008 prodávali po domácku vyrobené mýdlo?)
Vdycky, když nejsme na šňůře, najdeme způsoby, jak si zajistit příjem a zaplatit tak účty a další platby spojené s bydlením, zní z úst DuPree Bemis. Max vytvořil tzv. ´Song Shop´. Píe a prodává písničky vytvořené na zakázku pro fanoušky. Jsou o tom, o čem sami fanoušci chtějí, nebo čím si v posledních letech prošli. Příjem z toho plynoucí nám opravdu pomáhá a uspokojuje ho to i jako umělce, protože je pořád tvůrčí. Navíc já jsem malířka, navrhuji zákazníkům artworky a tetování, nebo když jsem doma, kreslím, podepisuju a prodávám své vlastní obrázky. Nemohli bychom tyhle věci dělat, kdyby nebyly pro naše fanoušky. Oni jsou vším a v tomhle povolání je vůbec nelze brát jako samozřejmost. Když nemáš pro koho tvořit, nemůže tvořit vůbec.
Jak z bídy ven? Vrátit mezi lidi víru v hudbu, říká Enders
Co nás vrací zpátky k Endersovi. Ten před měsícem řekl, že je připraven skončit, odejít a být součástí reálného světa. Příval podpory ze strany fanoušků, od kterých nikdy žádné finanční dary ani pomoc nevyadoval, ale teď způsobil to, že své možnosti znovu zváí. Spolu se svou ženou Jenn, která se o jejich rodinné situaci zmínila na svém blogu, použijí darované finanční prostředky k vytvoření jakéhosi programu stáí. Enders doufá ve vytvoření komunity fanoušků, kteří pomohou ířit názor, že hudba je o sdílení společných znaků ne o trendech. Manželé věří v to, že program pomůže v pořádání uměleckých a hudebních akcí v blízkých městečcích a univerzitách. Zatím není příliš jasné, jak celá věc bude fungovat, Enders je ale pro mylenku oživení lásky k muzice nadšený a nechce, aby byla vnímána jen jako spotřební zboí.
Tenhle pocit mi už dlouho chybí proto, že jsem byl pohlcen záležitostmi spojenými se snahou přeít, říká. Nedošlo mi, že lidé se pořád ještě na mou muziku dívají takhle. Otevřelo mi to oči. Ještě před měsícem bych řekl:´Jdu od toho pryč. Byl jsem úspěšný. ´ Ale, když vidím, jak lidi uspořádali tu sbírku z vyrobených triček a náramků a poslali nám získané peníze, mým plánem teď je navrátit zpět podstatu pocitu z hudby. Vlastně se teď budeme snažit pracovat na tom programu, kde budeme dělat s lidmi rozhovory a dávat dohromady skupinu – ne něco jako street team, ale komunitu, která pomůže vrátit mezi lidi názor, že hudba je něčím víc než jen módním výstřelkem což je právě teď ´in´. Odstraní to bariéru mezi interpretem a příznivcem.
Enders také připustil, že předchozí vyjádření, podle něho by jeho nadcházející album mělo být tím úplně posledním, už by v těchto dnech nemuselo platit. Nechci, aby z toho kdokoliv cokoliv vyvozoval, říká. Pokud tohle album udělám a ono mi dovolí pracovat na dalším, pak to bude skvělé. Pokud ne, budu tady sedět a rozhodovat se co je třeba udělat, abych zajistil svou rodinu.
Proč vlastně dělat hudbu, když pro někoho nebo něčí rodinu není spolehlivým zdrojem zajitění? Bohužel, peníze hýbou světem a mezi financemi a uměním se vyvinul mlhavý, někdy potřebný vztah. Hudební průmysl by se na úkor peněz neměl omezovat. Přesně tímhle způsobem se ale interpreti o své živobytí starají, dovoluje jim to být nadále schopní tvořit, říká Murphy. Peníze umoňují interpretům soustředit se na jejich vlastní umění, nemusí tak jít domů a shánět se po práci. Peníze, kterými je podporujete, dělají velký rozdíl v tom, jak efektivně jsou schopni s vámi prostřednictvím vlastního umění komunikovat.
Na závěr: Pokud chcete kapele pomoci, zajděte na koncert a kupte si tam tričko. Místo stahování zvate nákup alba ve fyzické podobě a kupte si ho přímo od kapely, ne od velkoprodejce. A než přítě nějakou kapelu nazvete produktem komerce, zamyslete se, proč asi dala oprávnění k použití vlastní skladby v reklamě na pivo nebo oblečení. Pokud můžete dát svůj song do reklamy na auto, dejte ho do reklamy na auto, říká Rickly. Mám spoustu přátel v undergroundových punkových kapelách, které se nikdy v reklamě neobjevily. Nahlíí se na ně jako na kapely Svatého Grálu, které nemají žádný komerční úspěch. Ale jejich (přátel; pozn. překladatele) dennodenní práce je psát reklamní znělky. To je stejné. A si lidé říkají, že jsme komerční produkt. Já jen chci, abychom mohli prodávat ještě víc. Měl bych tak víc volného času na psaní hudby.
zdroj: http://www.altpress.com/features/entry/no_money_mo_problems