Dvojrozhovor Houba a Punk Floid: Kdo a proč se nasrává?

Před několika týdny jsme si dali prostřednictvím moderních komunikačních technologií dostaveníčko s Martičkem a Floutkem, ústředními postavami dlouhodobě úspěšných tuzemských kapel Houba respektive Punk Floid. I přes technické potíže ze strany našeho redaktora se vše podařilo dotáhnout do úspěšného konce a nyní Vám přinášíme výsledek více než hodinu trvající debaty točící se především okolo témat vážnější povahy:

Punk Floid se s deskou „Underground“ umístili na druhém místě našeho čtenářského hlasování o desku roku 2010, co si myslíte, že za tímto úspěchem stojí?
Floutek: Asi fanoušci z facebooku, co nám poslali hlas. Možná, že ta deska je malinko jiná, než ta předchozí. Možná oslovila víc lidí, kteří chodí na iPUNK.cz.

Martíček: Jako nezávislej pozorovatel bych řekl, že na jednu stranu je ta deska jiná a na druhou stranu jsou sociální sítě mocný. Dneska, když dᚠna sociální sí hlasování, a to takhle jednoduše, jak to bylo zrovna na iPUNKu, tak je to dobrý. Nebyl tudíž problém ten hlas poslat, takže i třeba já, kterej se normálně těch iPUNKovejch anket neúčastním, jsem ho poslal.

Floutek: Jé, to seš hodnej. Tobě se totiž určitě líbí grafika, ty hvězdičky, to bude ono.

Martíček: Jo, hodně se mi líbí grafika a deska se mi taky líbí, takže nemám problém.

V současné době Punk Floid vystupovali například s Koblížky, kteří jsou přeci jenom z trošku jiného spektra scény. Myslíte si, že to všechno souvisí s tou deskou, že překračujete hranice a oslovujete další fanoušky?
Floutek: Ohledně toho, jak jsme hráli s Koblížky, tak to byla prostě akce, kterou pořádal Majkláč z bandzone. Ozval se nám, jestli bysme tam chtěli zahrát, tak jsme zahráli. Nám to nedělá problém, ale záměr hrát s Koblížkama nebo vyloženě pop-punkovejma kapela v tom není. Byla to prostě akce, na které jsme se objevili, protože ji pořádali známí. Není problém si zahrát třeba s nějakou death-metalovou kapelou, i když to nevím. Ale není v tom určitě plán, že bysme chtěli oslovovat třeba jiný fanoušky. A si to každej tak něják najde, komu se to líbí. Není to žádnej promyšlenej tah.

Martíček: Já si hlavně myslím, že tady není vůbec důležitý řešit, jaká stylová odnož to je. Já mám pocit, že iPUNK ty styly furt člení a o to vůbec nejde. Já teda budu trošku rejpavej, ale jinde se třeba neřeší, jestli je to pop-punk nebo metal. Prostě jsou tam celkově hudební zprávy, řekněme těch tvrdších stylů, a já mám pocit, že vůbec není na místě řešit, jestli Koblížky jsou pop-punk a jestli Punk Floid chtějí někam směřovat. Oni prostě udělali desku tak, jak ji chtěli. Někomu přijde horší, někomu lepší, ale prostě jasně se někam posunuli, což je asi základ toho, co by jako kapela měli.

Floutek: Jasný, my se určitě nechceme nechat svázat tím, že to někomu přijde třeba pomalý, měkký nebo ujetý. Tak jak nás to zrovna baví, tak to uděláme, tak to natočíme. Taky si myslím, že rozdělování, jestli to je měkčí, tvrdší, pop nebo nějakej hard-core, rock, punk je možná zbytečný.

Obě kapely jsou na scéně už celkem dlouho, setkáváte se s názory ortodoxních fanoušků, kteří nejsou úplně spokojení s vašim vývojem posledních let?
Martíček: S názory ortodoxních punkáčů se setkáváme v podstatě od začátku našeho působení, protože když jsme začali, tak jsme si z toho dělali prdel, což se některým ortodoxním punkáčům, neřek´ bych fanouškům, nebo ortodoxním anarchistům prostě značně nelíbilo. A si, kurva, každej říká, co chce. Vždyť je to úplně jedno. My rozhodně nepřemýšlíme tak, abysme si řekli, že teď musíme udělat desku, aby se to líbilo těm, těm a těm. Prostě sedneme do zkušebny, tam vymyslíme nějaký písničky, ty nahrajeme a počkáme, co se bude dít. Ale že bysme to promýšleli dopředu, to rozhodně neděláme. Samozřejmě vždycky budou lidi, který nebudou spokojení s vývojem nebo s přístupem kapely k fungování. Tak to bude, bylo a je, to se nezmění.

Floutek: Já si ještě myslím, že je hodně důležitý, v jaké době konkrétní fanoušek začal tu kapelu poslouchat. Když ji objevil třeba u Houby dejme tomu v období „…a von zacvrč!“, tak samozřejmě ta deska pro něj bude nejlepší a potom ty nový mu třeba nebudou připadat tak dobrý. Kdežto kdyby začal u těch prvních demáčů, tak by ho oslovil zase „Hnus fialovej“, „Fičící pes“ a ta nejstarší tvorba. Samozřejmě, když třeba k nám někdo přijde v posledních dvou letech, tak se mu zase může třeba líbit „Underground“ nejvíc. Když se podívá zpětně, tak si řekne, že předtím jsme třeba nehráli podle jeho gusta. Jak říkal Martíček, my to taky rozhodně neplánujeme. Tak to prostě nejde dělat. Když to takhle kapela začne myslet, tak podle mě člověk pozná, že si na něco hrajou, že to není upřímný. Pak je to srandovní až tragikomické.

Martíček: Pamatuješ, Floutku, jak jsem ti říkal, že v září plánujeme praso-punkovou desku? Tak k tomu se schyluje. My jsme čím dál víc nasraný.

Z čeho jste nasraný?
Martíček: Já žiju ve městě, který je problematický v mnoha věcech. Vzhledem k tomu, že se v kulturní scéně pohybuju nějakých pár let, tak vím, jak některý dotace nejenom na kulturu, ale vůbec obecně, fungujou a je mi z toho na zvracení. Snažíme se to změnit a z toho jsme nasraný. Kultura by mohla fungovat tak, aby byla na nějaký úrovní, ale bohužel nefunguje. A ještě jsem nasranej z toho, že v médiích se objevuje v souvislosti s Ústím (nad labem, pozn. red.) spousta kauz a ze sta procent jsou to kauzy negativní. Bohužel, média si nevybírají to, co je pozitivní, a z toho je mi taky zle.

Floutek: Ohledně té nasranosti – my jsme teď v takové náladě, že nasraný nejsme, a proto ani to poslední album není tak negativní, jak některý písničky na „Tvým boji“ nebo na „Pop Is Dead“. My jsme se právě dostali do nějaké té pohodičky, takže písničky jsou takový uvolněnější a tady to album už tak nasraný není. Jak se Houba nasrává, tak se Punk Floid uklidňuje.

Martíček: My hrajeme patnáct let, vy trošku míň, a my jsme začali zvesela, pak jsme byli nasraný, pak jsme se zase uklidnili, a teď se zase začínáme nasrávat. Ono to jsou asi takový pětiletý nebo čtyřletý cykly.

Floutek: Pětiletý, protože my máme deset teďka, vlastně o pět míň něž vy. My jsme si taky začali dělat prdel, pak jsme přitvrdili, teď už jsme se zase uklidnili, takže na konci třetí pětiletky se teda asi budeme zase nasírat.

Martíček: Já bych to shrnul. Punkový kapely v Čechách mají takový pětiletky, jedna je nasraná a druhá je nad věcí, takže jestli mají nějaký fanoušci problém, tak a počkají pět let a třeba jim uděláme radost.

Máte třeba s tou kulturní scénou ambice něco dělat?
Martíček: Samozřejmě, že máme, ale ta brána a zeď politických představitelů města je tak silná, že to není prdel a, bohužel, ne vždy se podaří něco vyřešit. V pátek jsem byl zrovna na Ústeckým sociálním fóru, což je taková akcička pro pár lidí, respektive může přijít kdo chce. V pátek tam bylo dvacet lidí možná a mluvilo se tam o kultuře v Ústí. Ono to přímo mělo téma Kultura kapitalismu. Byli tam lidi z univerzity, ředitel ústeckýho divadla a další lidi a naštěstí tam byl jeden trouba, takovej zhrzenej bejvalej kytarista jedný ústecký kapely, kterej bohužel nic nedokázal a asi to dodnes nějak těžce nese. Ten tam byl dost důležitej nakonec, protože měl názory fakt úplně překroucený a nesmyslný a doufám, že je jedním z těch, kterým jsme to nějakým způsobem vyvrátili a bude víc přemýšlet o tom, co to je kultura, a jaká je tu kulturní situace.

Floutek: Když to vezmu já z naší strany. Zábřeh je takový malý městečko, máme asi patnáct tisíc obyvatel, takže jsme se tady do toho zapojili taky. Spíš dřív jsme dělávali ve spolupráci s městem a nějakýma partnerama takovej malej fesáček nebo klubový akce. Dělali jsme to teda vyloženě, když nás město podpořilo nějakým grantem tak, abychom nemuseli riskovat svoje vlastní peníze. Kamarádi pomáhali zadarmo a my jsme dávali nějaký lidový vstupný a fungovalo to. Jenže samozřejmě na to dopadly opatření, kdy na kulturu nezbývá už vůbec nic, takže už se nedávají ani granty a my už to neriskujeme, že bysme sami investovali svoje peníze.

Martíček: Já ještě dodám, že na tom malým městě je to trošku jednodušší. Sice tam není tolik peněz na kulturu, ale zase ty lidi se znají, že jo. A když to přeženu, tak si vidí všichni do talíře a v tu chvíli se mnohem líp domlouvají. Ve městě jako je Ústí, který má přes sto tisíc obyvatel, je ta situace přeci jenom trošku jiná. Hradba ústeckého magistrátu je fakt silná a dostat grant na nějakou činnost je záležitost velmi dlouhodobý usilovný práce. Nehledě na to, že většinou nedostaneš grant, pokud jsi třeba dva ročníky nebo dvě akce předtím neudělal za svý a projels tam, abys měl nějaký reference k tomu, aby ti uvěřili, že ta akce je dobrá. Takže příklad: Když uděláš dva ročníky festivalu, kterej se ukáže jako dobrej, tak možná na třetí ročník nějaký peníze dostaneš, ale město si bohužel myslí, že když dá dvacet tisíc na akci, která stojí 400 tisíc, tak mu budeš padat k nohám. Ono to tak není, protože v mnoha případech ty festivaly by byly pořadatelný i bez podpory města. Já jsem se vlastně letos poprvé vykašlal na pořadatelství Útulek festu, protože jsem absolutně přestal cítit jakoukoliv podporu ze strany médií, jakoukoliv podporu ze strany města, takže bych řekl, že městu to je úplně u prdele, jestli tady je nějaká akce. V tomhle prostředí to prostě dělat nejde a nechci, protože nad tím strávím až příliš času. Předal jsem to původnímu pořadateli, kterej se s tím nějak popere a myslím, že to bude v takové formě „zpátky ke kořenům“, protože všechno je o prachách a o podpoře.

Kdy se vlastně poprvé Houba a Punk Floid dali dohromady?
Floutek: Já počítám, že jsme se míjeli na akcích určitě už dřív, zhruba kolem roku 2003. Pak jsme se potkávali častěji a seznámili se.

Martíček: Já bych řekl, že scéna je malá a s těma kapelama se potkáváš, takže nevím přesný den, kdy jsme si podali ruku a řekli si: „Čau, já jsem ten a já jsem ten.“ Vždycky se někdo ožere a seznámí, půjčí se aparát, a to už potom je takovej krůček k tomu. V podstatě to turné už bylo jenom utužovací samozřejmě. My jsme se velmi dobře znali už před ním. Taky proto jsme dělali turné, protože jsme chtěli sdílet pódium společně a potkat se na těch koncertech. Bylo to dobrý hlavně z toho důvodu, že jsme si řekli, že jedna kapela slaví patnáct, druhá deset let, tak uděláme splitko. Čili my jsme měli nějaký písničky, oni měli nějaký písničky a byl to takovej docela příjemnej počin.

Akorát jsme teď nedávno řešili s Papagájem (Papagájův Hlasatel Records, pozn. red.), že jsme to možná trošku pojali blbě. Bylo turné a k tomu nějaký splitko. Možná jsme to mohli pojmout jako splitko a k tomu turné, protože jakmile turné a pozornost kolem něho skončili, tak vlastně už trošičku i splitko zapadlo, což je vlastně škoda. Nesouvisí to jenom s ukončením turné, ale i s tím, že Punk Floid nedlouho potom vydali desku, ke který se upřela větší pozornost, což je logický.

S jakým ohlasem jste se setkali u toho společného splitka?
Martíček: Já sám, a myslím si že i Floutek a Papagáj, jsem to bral tak, že splitko je oslava k těm patnácti letům, aby, když už pojedeme turné, k tomu byla nějaká nová deska. Já si úplně nemyslím, že je důležitý řešit, jakej to mělo ohlas. My na koncertech hrajeme čtyři písně z těch pěti a z normální poslední desky z roku 2007 hrajeme sedm písní. Bylo to velmi pozitivně přijato, a to i těmi původními fanoušky, který nás poslouchali před deseti lety, a recenze na to nebyly taky zlý, takže z mý strany spokojenost.

Floutek: Z naší taky a my vlastně, když tak přemýšlím, hrajeme taky čtyři písně.

Martíček: Tak to je osmdesáti procentní úspěšnost.

Floutek: Mně se hlavně to album hodně líbí. Je to splitko, ale není to takový, jak se třeba někde píše, že se tím ukrátí čas před další řadovkou. Navíc mě to teda strašně baví. Třeba Houba tam má takovej trošičku vývoj krásnej vidět. To se mi moc líbí.

Martíček: Já si myslím, že těch trošku hloupých osmdesát procent i o něčem vypovídá, protože je spousta kapel, který nahrajou novou desku, dají tam patnáct, dvacet songů a ve finále se chytí tři. Pak je fakt na místě řešit, jestli skutečně to, co píšou v těch rozhovorech, byla pravda. Mám na mysli řeči typu „my jsme na to vybírali písničky z třiceti a vybírali jsme ty nejlepší.“ Vždycky se pak trochu zamýšlím nad tím, jestli je tohle pro ně skutečně nejlepší. Za Houbu bych řekl, že rozhodně nemáme přebytek písniček, že bysme je vybírali a na splitko dali to nejlepší. Co aktuálně zrovna složíme, to tam prostě dáme a neřešíme, protože chceme zachytit, možná i klidně sami pro sebe, atmosféru určitýho období kapely. Kdybychom čekali a řešili, a pak vybírali, tak spousta nápadů se tam třeba neobjeví. Pro někoho je tenhle systém možná hloupej, pro jinýho je pozitivnější. Není nutný za každou cenu udělat padesát písniček, a pak z nich něco vybírat.

Floutek: Taky to tak máme. Z toho splitka jsme jednu píseň použili na řadovku, jenom jsme trochu doplnili aranže. Když jsme dělali potom řadovku, tak tam jedna písnička vypadla. Měli jsme jich třináct, tak jedna byla navíc, ale to akorát protože se ji na poslední chvíli nepovedlo dodělat. Tak jsme se na ni vysrali a kdyžtak se k ní vrátíme. Rozhodně taky nevybíráme z dvaceti nebo třiceti písní.

Martíček: Já si ještě kladu otázku, kdo to takhle má z těch českých kapel, který jsou na tý stejný ohlasový hladině u nás. Já si upřímně myslím, že málokdo.

Floutek: Konkrétně u Punk Fluidů není problém s hudbou, ale když potom doděláváme texty, tak jsme rádi, že dotextujeme to, co máme.

Jak již bylo řečeno, Punk Floid vydali desku, Houba se chystá – takže kdy, jak, něco bližšího?
Martíček: Chystáme a je to prdel, protože, jak říkal Floutek před chvíli, muziku máme na celý dvě desky možná, ale texty teďka teprve řešíme a nechceme to posrat, takže vůbec nespěcháme. Nicméně teď zkoušíme takovej trošku jinej projekt, a to s naším ex-kytaristou Hřebíkem, kterej s náma přestal hrát už v devadesátým osmým, s kterým jsem měl kapelu No Sympathy a on se vydal na vlastní cestou. To znamená, že jezdí tady po Severních Čechách s kytarou a hraje v takovejch různejch zaplivanejch barech. Abysme měli důvod častějšího setkávání, protože my se tak nějak máme rádi, tak jsme se dohodli, že ho doprovodíme. Teď jsme s Hřebíkem ve fázi příprav nahrávání jakoby desky, možná nějakého EP nebo pár písní. To znamená, že to bude s akustickou kytarou a já, náš kytarista Jenda a bubeník Hrdla mu děláme kapelu. V podstatě bych to charakterizoval jako folk. Každopádně bysme s ním v září rádi natáčeli, takže teďka prioritně řešíme tohle. Až budou texty, tak začneme okamžitě zkoušet nový věci s Houbou, ale že by to bylo nějak na pořadu dne, že to letos vyjde, tak to vůbec nevím. Třeba jo, třeba ne.

Takže s Houbou je to zatím ještě otevřená věc a s Hřebíkem budete v září nejspíš nahrávat, jestli to dobře chápu…
Martíček: Ano, máme teď hotový tři písně, ale budeme je ještě přearanžovávat. Teď to máme tak, že víme co a jak kdo hraje, ale ještě to budeme dodělávat. A teď máme víkend s Fialkama (The Fialky, pozn. red.) a tam to bude probíhat tak, že Hřebík začne normálně s kytarou hrát jako první, my ho na čtyři písničky doprovodíme na konci a rovnou zůstaneme na pódiu a začneme hrát s Houbou. On potom zahraje s náma pár písní houbáckejch s akustikou a pak budou Fialky.

Zajímavé, Punk Floid nějaké podobné výmysly nemají v plánu?
Floutek: Tak my nemáme takovýhle nějaký plány. My jsme vlastně začátkem října 2010 vydali řadovou desku „Underground“. Jeli jsme podzimní tour, která skončila před Vánocemi a teď jsme měli pauzu. Na jaře jsme měli další turné na podporu nové desky a čeká nás poslední akce 30. dubna ve Zlíně.

Martíček: Když v tom září půjdeme nahrávat, tak bych rád nahrál jednu dvě písně s Houbou. To si myslím, že stihneme určitě. My jedeme čerpat energii do Asie s Jirkou, takže možná pak něco vznikne hodně rychle. Uvidíme, ale ještě jsem chtěl říct, že na podzim chystáme turné s Fialkama, který bude čítat asi patnáct koncertů, to bude první část. Druhá část bude někdy příští rok v tuhle dobu jenom po Slovensku.

Když se bavíme o Slovensku – vnímáte nějaký zásadní rozdíl mezi tuzemskou a tamní scénou?
Martíček: Já si nemyslím, že je tam nějaký zásadní rozdíl. Prostě tam jsou trošku jinak orientovaný kapely. Myslím si, že tam je hodně cítit, a byl vždycky cítit, vliv Iného Kafe, což prostě je fenomén, kterej se musí brát v potaz. Tudíž ty kapely dost často znějí nějakým způsobem podobně, když mluvím o tom ranku melodičtějšího punku. Ale zásadní rozdíl tam není. Možná v tom, že když hrajeme na Slovensku, tak tam chodí víc takových jako punkáčů. V Čechách už to je takový trošku jiný. Málokdy, třeba na severu Čech, jsou na nás nějaký číratý lidi.

Floutek: My tady po Čechách a na Moravě máme taky oproti Slovensku míň „kohoutů“. V některých oblastech na nás punkáči nechodí. Někde to zase překvapí, třeba ve Znojmě je hodně číratejch. Na Slovensku je to takový divoký a možná to je i tím, že už to je pro ně trošku zajímavější, když přijede kapela z Čech. Že se na to třeba víc těší než na slovenskou. Každopádně slovenský koncerty jsou něčím výjimečný a strašně rádi tam jezdíme a chtěli bysme ještě častěji.

Martíček: Ještě k těm rozdílům. Ono to asi vychází dost jistě z toho, že tady obecně ubylo těch číratejch punkačů, těch fakt radikální, protože situace tady a na Slovensku je jiná. Na Slovensku je přeci jenom víc problémů, větší nezaměstnanost, větší nasranost lidí, tudíž je tam víc punkáčů. Myslím si, že i tohle je důvod, ale my když hrajeme na Slovensku, tak tam přijde tři sta, čtyři sta lidí, nebo je alespoň schopno přijít. Což se v Čechách samozřejmě sem tam stane, ale jako není to už úplně standard, alespoň co já mám zkušenost. Co myslíš ty, Floutku?

Floutek: Bohužel návštěvnost v některejch oblastech upadává.

Martíček: Ten sever Čech je takovej, že tady se prostě na ty koncerty chodí obecně míň, ale to se už dostáváme trošku jinam.

Floutek: Ale je to otázka pár let, kdy to tam bylo úplně vyhlášený.

Martíček: My jsme v roce 2006, když jsme dělali deset let, tak bylo na koncertě dvanáct set lidí. Ten rok jsme hráli měsíc před tou akcí ještě v Ústí znova v klubu Cirkus. Tam bylo znova dvě sta sedmdesát lidí a ještě jsme ten rok hráli v Teplicích na lázeňský sezoně, kde na náměstí tančilo pět tisíc lidí. Tyhle doby už jsou v prdeli, bohužel. Dneska, když udělám fesák punkovýho ražení, tak tisíc lidí nepřijde ani náhodou.

Cítíte, že by se ta návštěvnost mohla zvednout? Nebo v čem je hlavní problém návštěvnosti v ČR? Nejste samozřejmě jediní, kdo si toho všiml.
Martíček: To je těžký. Loni jsem dělal koncert SPS v Ústí a přišlo tam asi čtyřicet pět lidí, což je na ty SPS málo. Dřív tady prostě chodilo tři sta. Dokonce jsem tam zažil, že měli akorát nově oficiálně vydaný DVD kapely a normálně tam přišla nejdřív jedna ženská s dcerou, která řekla: „Dobrý den, já si jdu koupit DVDčko“. Normálně si koupila DVDčko a já říkám: „Počkejte, Vy si tu třikrát koupíte DVD a nejdete na koncert?“. „Ne, nám stačí to DVDčko,“ a odjela pryč. Ještě si pro něj jela z Teplic a na ten samej koncert přišel ještě chlapík a úplně to samý. Koupil si DVDčka a šel pryč. Já bych to teda nebral jako směrodatný, ale to je prostě všechno vliv internetu. Lidi jsou všeho přehlcený a jiný to jen tak nebude. Když jsem viděl v Americe, jak to chodí, když kapely přijely na koncert pět set kilometrů do Las Vegas z Kalifornie a přišli tam tři platící lidi. Dostaly dohromady dvacet dolarů a další den jely pryč. Ty náklady na tu cestu musely být neuvěřitelný, za benzín tisíc korun, za ubytování v hotelu dalších osm tisíc a nepočítám, co tam jedli a tak. Druhej koncert, co jsem viděl, byl zadarmo. Tam bylo sedmdesát lidí, ale bylo to úplně zvláštní, protože ty kapely vůbec nezvučily, rovnou hráli, zvuk byl mizernej, ale kdyby tam měly čekat a zvučit, tak by tam lidi vůbec nebyli. Je nezajímalo, že nějaká kapela zvučí. Oni prostě chtěli slyšet, a hrajou, a nezajímalo je nic jinýho. Hlavní problém je to, že lidi jsou přesycený. Já to naprosto chápu, že si vybírají jenom to, co je opravdu zajímá, což je vlastně v pořádku.

Floutek: Myslím si, že to ještě není úplně tragický, a jde spíš o to, aby se dvě kapely, který lidi trošku zajímají, daly dohromady. A nemají přemrštěný požadavky, takže i vstupný může být v klidu, a samozřejmě klub nesmí být přehlcenej akcema podobnýho stylu. Ale už to asi nebude takovej nářež, že by chodily tři stovky lidí na nějakej punk-rockovej koncert na každé zastávce. Možná ve velkých městech se třeba najdou místa, kde bude chodit dvě stě padesát lidí.

Martíček: Ona ta návštěvnost u nás až tak rapidně neklesla, v těch Severních Čechách jo, ale tady to je specifická oblast. Ona je v podstatě stejná, ale s tím rozdílem, že my jsme dřív hráli osmdesátkrát ročně a loni jsme hráli čtyřicetkrát, takže jsme to jakoby o polovinu stáhli, a v tu chvíli je ta návštěvnost v podstatě furt podobná. Myslím, že je dobrý nepřesycovat ty lidi, hrát za každou cenu všude, protože dost akcí je fakt na hovno. Různý takový ti pokoutní pořadatelé, který to dělají v nějaký vesnici, kde není pořádný bar a dá se tam kopit jenom pivo, rum a zelená, tak prostě na to už ti lidi nejsou moc zvědavý. Když už někam jdou, tak si chtějí užívat na tom baru trošku. Už to není jenom o tý muzice a o tom, že támhle si někde pronajmu sál, jako to bylo dřív, a přijede tam vlakem a bude čekat do rána dvě stě lidí.

Floutek: Když jsme u té návštěvnosti na koncertech, tak bych shrnul naše jarní turné s SPS, které navštívilo dohromady asi 2000 lidí a průměrná návštěvnost byla 265 lidí na koncert. Takže naopak návštěvnost byla velmi dobrá. Samozřejmě musí být vhodně spojené kapely a pořádní propagace.

Teď bych poprosil, jestli by Martíček položil otázku na Punk Floid a následně Floutek na Houbu.

Martíček: Nedávno jste se rozhodli, že budete mít manažerku. Pomůže vám to k něčemu? Já mám zkušenost, že manažerky dost často napáchají víc škody než užitku.
Floutek: Jako novou manažerku máme Martinu Jablanovskou. V podstatě s ní máme dohodu, že ona nám pomáhá shánět některý koncerty, některý festivaly. My, co jsme si jeli doteďka s ostatníma kapelama, třeba s Houbou, s SPS, tak si tyhle koncerty zajišujeme dál, ale musíme si o tom navzájem říct a sladit to, abychom si tam neplácali různý termíny, že jo. Já si myslím, že nám k něčemu pomůže. Třeba kdybychom se chtěli podívat na nějakej festival, na kterej se z pozice jenom normálního účinkujícího nedostanu. Když napíšu e-mail a v životě jsem ty lidi neviděl a nemůžu jim kromě vystoupení kapely nic jinýho nabídnout, tak se mi prostě neozvou, vůbec nereagujou, takže my bysme se třeba v životě nepodívali na nějaký větší festivaly, v čemž nám to pomůže.

Martíček: Myslíš, že nejste tak dobrý, aby se ozvali sami? My jsme tohle nikdy neřešili, jsou dva velký festivaly, kde jsme nehráli, ale jakoby jinak se nám vždycky ozvali sami, takže si myslím, že jste v takový pozici, že stačí půl rok a už byste tam byli.
Floutek: To já, člověče, ti nemůžu posoudit. Já s tím právě nemám vůbec zkušenosti, jak fungujou festivaly. Jen od kapel, co jsou v tom mainstreamu a mají tam nějakou mediální podporu, něco vím. Když kapela, za kterou stojí nějaká reklamka, která pro ten festival zase udělá ještě něco jinýho, tak si tam kapela zahraje, kdežto kapela, která jenom napíše e-mail, tak si třeba nezahraje. Je to možná lepší, když nám někdo bude pomáhat tím, že to bude řešit za nás.

Floutek: Jak vidíš do budoucna vaší kapelu a jakou formou budete šířit hudbu, jestli ještě klasicky CD nebo už to budete nějak dávat na net, máš nějakou vizi?
Martíček: Nás to mnohem víc začalo bavit, když jsme začali hrát míň a vlastně jsme začali tím pádem i víc zkoušet, což je dobrý. Neprahneme po tom, abysme se tím živili a hráli co nejvíc koncertů ročně. My se víc dostáváme k tomu, že tou kapelou budeme víc a víc vyjadřovat nějaký názory, což může zapříčinit i to, že nás posluchačská obec vezme buď pozitivně nebo to odsoudí, protože možná to bude až moc konkrétní. Do budoucna plánujeme hrát pro naši zábavu především. Kdybysme se tím nebavili, tak by nás to přestalo zajímat, protože to furt bereme jako koníček, takový zpestření. Navíc jsme si řekli, že to směřování je jasný v tom směru, že pro opravdový známý a pro lidi, kde to má fakt smysl z nějakýho důvodu, jsme ochotní zahrát i zadarmo, což jsme třeba dřív nedělali. Tím pádem jsme se dostali do takových míst, kdy třeba loni jsme si fakt nezahráli za peníze, a bylo to hrozně super, protože jsme tam potkali právě ty lidi, který nás x let neslyšeli a těm jsme mohli zahrát nový písničky, který oni už neznají. Další věcí je, že mi už prostě nechceme hrát v těch vymrzlejch hospodskejch sálech na vesnicích, abych pravdu řekl. Ne protože bysme tím pohrdali nebo nechtěli navštěvovat vesnice, ale spíš chceme směřovat k tomu, abysme byli klubová kapela, kde ten klub nás nějakým způsobem zná. Budeme hrát tam, kde o nás ten zájem je, a nemáme potřebu se někam vnucovat. Naše ambice je zůstat klubovou kapelou, nehrát na místech, o kterých opravdu nejsme přesvědčený, že to tam má smysl.

Floutek: My se na tomhle shodneme, že máme radši ty kluby. Máme to vyloženě radši vzhledem k té úrovni. Když je tam technika, když je tam propagace, je to tak nějak na úrovni, líp se tam hraje, že jo.

Martíček: Já beru CDčko nejenom jako placku, která je nosičem tý hudby, ale pro mě je důležitý ten obal, grafika a celkový design té desky. I to je nějaká vizitka kapely. Já vím, že jsou kapely, který na to nemají prachy, ale jsou kapely, který na to prachy mají a stejně nepřikládají přílišnou vážnost bookletu a mně se prostě líbí u Punk Floidů, že vy to opravdu svěříte profesionálovi a ty booklety dvou posledních desek, nebo minimálně tý poslední, jsou prostě výjimečný a my to máme dost podobně. Ne že bysme to chtěli svěřovat za každou cenu nějakýmu profíkovi, ale prostě mě baví dělat ten booklet. Do budoucna chci vydávat normálně desky, jak to děláme. Já vím, že to bude možná neekonomický, ale vzhledem k tomu, že všichni v kapele pracujeme, teda kromě Míry, který je flákač, vydáme naprosto normální CD nejspíš. Nevím, jak to bude s Hřebíkem. On bude chtít možná nějakej vinyl, což bych předpokládal. My to děláme pro radost a pro nás asi upřímně řečeno není problém zahrát pět, deset koncertů a tím si vydělat na to vydání, protože nevím, jak to bude v následujících dvou letech s vydavatelstvíma.

Floutek: Mám hodně podobnej názor, protože taky dávám hodně i na ten obal, booklet, grafiku. Přišlo by mi to nedotažený natočit desku, teď se tam s tím nahráváš, a pak tomu nedᚠgrafickou podobu. Možná ty náklady budou menší, bude se dělat pár kusů třeba.

Martíček: Já si nedokážu představit, že bysme jeli na turné k nový desce, neměli jsme ji s sebou a říkali těm lidem: „Hele, stáhněte si to, máme to na bandzone,“ a takový ty kecy. Já chápu, že jsou kapely, který na to nemají, ale když už chci něco dělat, tak by to mělo být pořádně. Co si budeme povídat, když vidíš na pódiu kapelu a má aparáty za dvě stě tisíc. Tak mi neříkej, že nemá dvacet tisíc na to vydat pět set CD a vytisknout si booklet. Pro mě je kolikrát důležitější mít to CD jako hezkou vizitku a nějaký to umělecký dílo k tomu, což by měl takhle booklet vypadat. Pokud to ta kapela nemá, tak je to samozřejmě její věc, ale když mi někdo dá CD, kde je napsán fixou název kapely, tak si to ani neposlechnu. Pro mě je to v podstatě kus nějakýho hadru, protože takových desek mám doma tuny. Když mi dá do ruky CD sebemíň známá nebo neznámá kapela a bude mít nějakou grafickou hodnotu, tak to prostě nevezmu a nevyhodím do koše, ale prostě si to založím.

Floutek: Ono je to pěkný, když vyjde album a v té grafice je k tomu i nějaký tričko, nějakej merch, placka.

Martíček: Neříkám, že to nedáme ke stažení. Asi dáme, stejně to tam je druhej den. Jednou jsme schválně vyráběli CDčka v Polsku a jeli si tam pro to sami, a když jsme dojeli domů, tak už to bylo na webu. Vůbec nevím, jak je to možný. Kdo si to chce koupit, tak si to koupí. Ještě říkám, že určitě nepůjdeme s cenou na padesát korun, protože v tu chvíli se dost často stává z té desky taky takovej bezcennej kousek. A si každej říká, co chce, že to je drahý. My jsme do toho dali nějakou práci a a si teda koupí o padesát nebo sto lidí míň to cedečko, ale prostě já si svý práce cením víc než na padesát korun.

Chcete na závěr něco vzkázat našim čtenářům?
Floutek: Tohle je už taková omletá fráze, ale když se nad tím zamyslíte, tak jít podpořit oblíbenou kapelu na koncert nebo si koupit desku nebo tričko, té kapele to pomůže. A vyserte se na nějaký takový zbytečný řešení, co je moc punk a málo punk, co je špína a co je cukrkandl. Prostě poslechnout si kapelu a udělat si názor podle toho, jak konkrétně ta která kapela na tebe zapůsobí a ne to jakou nálepku ji tady kdo v Čechách přilepí.

Martíček: Já bych chtěl na závěr apelovat na čtenáře iPUNKu, aby se trošku vzbouřili a začali zjišovat, zda někdo pro iPUNK opravdu píše nebo se všichni schovávají pod nějaký nicky typu juve_von_holand, protože my jsme se domluvili, že bude diskuse ve třech a nakonec byla ve dvou. Jako jsem nasranej, že jsme z toho iPUNKu neslyšeli nikoho živě. (úsměv)

Čtenáři iPUNKu, pokud znáte někoho, kdo vytváří stránky iPUNK.cz, tak mi napište. Můj mail je m.nosek@email.cz.

Floutek: Mně nepište nic (úsměv)