Pod sukní nahrávacího procesu: Jak probíhá a kolik stojí? – část 2

A jsme u toho – zrození alba. Jaká se ale za tím skrývají čísla? Rozpětí, ve kterém se náklady pohybují, je ohromné, zvláště když jediná věc, kterou potřebujete, je funkční počítač a mikrofon. Stump říká: „Znám kapely, co si vystačily s 500$, ale taky jsem slyšel o takových, jež utratily 13 milionů dolarů.“

Feldmann zase říká, že obvyklé náklady se pohybují ve stejné relaci jako cena luxusního auta. „Pro nahrávání dlouhohrající desky se rozpočet pohybuje od 40 000$ do 150 000$. Abych ale udělal nahrávku za 50 000$, musel bych být do té hudby hodně zažraný. Pokud bych se měl ještě spolupodílet na psaní textů, je jasný, že to musí za ten čas stát. Vytvoření dlouhohrající desky trvá okolo 80 dní, pokud si ji i sám mixuju. Cenu může ovlivnit i samotný proces psaní. Poslední deska The Used, na které jsem dělal, zabrala 9 měsíců, protože jsme na začátku neměli napsáno vůbec nic. Nakonec jsme se o tom, co půjde na desku, rozhodovali z 35 songů.

Producent Mark Trombino, jenž dělal alba pro Blink-182 a Jimmy Eat World, říká, že si není příliš jistý současnou cenou desky. „Náklady na nahrávání se v této době tak liší, že si netroufám odhadnout nějaký průměr,“ říká. „Vím, že major labely stále utrácejí za desky několik stovek tisíc, zatímco většina nezávislých vydavatelů 30 000$. Moje rozpočty se pohybují někde mezi tím.“

Vystačíte si s mikrofonem a ProTools

Proč jsou tedy rozpočty tak vysoké, když vše co potřebujete, je přenosný počítač? A když si dnes pomalu nikdo nekupuje desky, cožpak nedává smysl stejným způsobem snižovat i náklady na nahrávání? Pro inženýra jako je Newell, je v pořádku nastavit rozpočtu limity, aby se ušetřily peníze – zvláště pokud jste bez vydavatelství. Hlavními věcmi, za které se rozhazuje, jsou velké studio pro nahrávání bicích, najmutí mixážního a masteringového technika a dobrý mikrofon pro vokály. Ale na druhou stranu, pokud byste se chtěli stát expertem na ProTools a udělat si vše sami, je pravděpodobné, že dokážete vytvořit konkurenceschopný produkt.

MCLars, který si povětšinou muziku nahrává sám, úspěšně vytváří levnější desky, které přitom rozhodně „levně“ nezní. On je ale sólový umělec, ne kapela. „Záleží na tom, co chcete udělat,“ říká. „V zásadě, pokud máte mikrofon, USB klávesnici, ProTools a trochu těch znalostí, dokážete toho hodně. Samozřejmě, pokud nahráváte sedmičlennou ska kapelu, je to komplikovanější.“

Frangicetto z Circa Survive nedávno dodělal album vlastního sólového projektu Psychic Babble. Zvukového inženýra mu dělal kamarád a nahrávání probíhalo v jednom místním studiu. „Svou nahrávku jsem udělal za 2% toho, co stálo poslední album Circa,“ říká. „Vzhledem k tomu, že to do studia mám 45 minut, jediný můj výdaj navíc byl za benzín. Tím ale nechci říct, že by ´Blue Sky Noise´ za ty peníze nestálo. Zní dobře a práce s lidmi jako jsou David Bottrill a Rich Costey (zvukový inženýr) je zkušenost, která vás navždy změní. Moje sólo deska je určitě rozpočtová nahrávka, ale mně se líbí a myslím si, že výsledný zvuk je perfektní.“

Teranishi (Thrice) si jako spousta hudebníků téměř rozjel další kariéru v jiném odvětví hudebního průmyslu. V roli producenta i zvukového inženýra se objevil při pracích na posledních dvou deskách Thrice i na sólovém materiálu frontmana Dustina Kensrueho, dalším kapelám potom nahrávky mixoval. „Určitě je potřeba nějaká úroveň znalostí, ale hodně jsem se naučil praxí, jakože: ´Otočím tímhle knoflíkem a uvidím, co to udělá´,“ říká. „Je to svým způsobem něco jako dobře mířený útok, který tě nutí používat sluch. Záleží na tom, jakou nahrávku děláte a jak chcete, aby zněla, ale i s málem můžete dokázat mnohé. Stačí být tvůrčí a umět používat vlastní nástroje.“

Dobrý producent je základ

Na každý pád, mít skvěle znějící album znamená potřebu zaměřit se na textařinu. Jsou vaše písničky opravdu dobré? „Fakt si myslím, že je to ve srovnání s ostatními kroky, kterými při výrobě desky procházíte (výběr vybavení, nahrávacích prostor), minimálně stejně důležité,“ říká Radosevich. „Je skoro až klišé říci, že nejdůležitější je mít skladby, které jsou skvělé naživo a hned za tím někoho se skvělým sluchem, aby je nahrál. Nahrával jsem v obývácích na notebook rockové kapely, které nakonec skončily u major labelu. Vysoce kvalitní vybavení má své výhody, ale mít zkušeného zvukového inženýra nebo producenta, jenž dohlíží na nahrávací proces, je mnohem důležitější.“

Není tajemstvím, že prodeje desek rapidně poklesly. Pokud má tedy kapela splácet labelu náklady na nahrávání z výnosů z prodeje nahrávek, pak by z toho mělo logicky vyplynout, že nahrávací rozpočty taktéž klesají. Ony skutečně klesají, ale nikoli proto, že by nebyly peníze.

„Na jednu stranu náklady na výrobu desek způsobem, kterým byly v minulosti dělány klasické nahrávky, zůstaly stejné,“ říká Trombino. „Výdaje na napájení a chlazení hudebního pultu Neve se prostě nezměnily. Na druhou stranu ale můžete dosáhnout podobných nebo dokonce stejných výsledků mnohem, mnohem levněji tím, že půjdete do menšího studia a použijete digitální vybavení. Dostupnost toho vybavení, kterým dnes disponujeme, je až bláznivě snadná. To znamená, že si prakticky kdokoli může zřídit ´studio´ doma v obýváku. Takže zatímco se rozpočty scvrkávají, nahrávací nářadíčko se stává dostupnější a náklady na výrobu desky šly tím pádem taky dolů.“

MCLars říká: „Zajímavě se to přesýpá. Stále méně a méně lidí si muziku kupuje, ovšem i přesto je pořád levnější a levnější ji dělat. Dnes dělá hudbu víc lidí než dřív, musíte být proto ochotni poskytnout ji zadarmo. Plusem toho všeho je fakt, že to vlastně není drahé, výroba alba už prostě není takový výdaj, jako býval v minulosti.“

Expandující technologie tedy znamenají lepší dostupnost a nižší náklady. Zatímco spousta interpretů už této skutečnosti plně využívá, nahrávací společnosti stále pracují s tradičním modelem a dosud nepřišly na to, jak do starých praktik nové technologie zakomponovat.

Desku vám může nahrát i kamarád

„Ono nahrávání desky zůstává drahé, ale jsem přesvědčený, že to má spíš co dočinění s nedbalými a zastaralými praktikami hudebního průmyslu než s vybavením a časem stráveným ve studiu,“ říká Stump. „Jeden hudebník mi říkal, že label utratil 60 000$, aniž by jeho kapela měla nahraný by jediný song. Dnešní doba je prostě úžasná pro výrobu alb: je to dostupné. Máte notebook? Ano? Pak umíte nahrát album. Že ne? Potom jsem přesvědčený, že někoho takového najdete. Nejlepší je, že vydavatelé utrácejí desítky tisíc za ty nejlepší producenty a textaře, kteří pravděpodobně nahráli valnou většinu těch svých songů na softwaru ne dražším než kytara.“

Kde padající prodeje alb nahrávací průmysl skutečně zasáhly, je v případě producentů a zvukových techniků. Fanoušek si může ospravedlnit neinvestování do alba tím, že kapela z peněz přece neuvidí ani dolar, ale není to jen interpret, který tratí na tom, když si desku zadarmo stáhnete. Od mixážních techniků po vlastníky studií – současný stav prodejů desek a nezájem o ně se dotýká každého. „Lidi vědí, že kapely kvůli splácení půjčky tolik z prodeje svého materiálu nevydělávají a mnoho z nich to bere jako ospravedlnění proč za hudbu neplatit,“ říká Newell. „Pořád je tu ale celá sí lidí, kteří se výrobou desek živí, a kteří rozhodně nevydělávají horentní sumy.“

zdroj: www.altpress.com