LukᚠVyhnal (Clou): „Island Sun je dost osobní“

LukᚠVyhnal, zpěvák skupiny Clou si udělal čas a odpověděl našemu portálu na pár otázek:

Ahoj Lukáši. Díky, že sis udělal čas na náš rozhovor. Jak se máš?
Díky za optání, celkem v pohodě, jen mám občas pocit, že nestíhám. Jak už to bývá, musím chodit do práce, a díky vydání Postcards se teď musím věnovat kapele i v jiných směrech než jsou zkoušky a koncerty, takže musím zvládat rozhovory, rádia, TV, focení a ty všechny věci kolem, které jsme neznal, nebo nebylo potřeba se o ně starat.

V rádiích začínají hrát Vaši druhou písničku „Girls Go Crazy“. Proč jste vybrali zrovna tuhle?
K tomu mohu říct jen to, že si tuhle písničku vybrali sami na Rádiu 1… Nikdo s námi nemluvil o tom, že by se už nasazoval druhý singl. Ten bude oficiálně nasazen až v červnu a není ještě úplně rozhodnuté která věc to bude…V případě G.G.C. nejde o singl. Když se vybíral Island Sun, tak jsme o tom věděli všichni členové plus jsme o tom mluvili i na vydavatelství, takže singl to není, jen nás pozvali na rozhovor a jelikož už ve VELKÉ SEDMĚ Radia 1 Island Sun vypadl, asi nás tam nechtěli mít jen na povídání a na základě vlastního výběru pustili do éteru G.G.C.

Písnička „Island Sun“ je poměrně hodně hraná v rádiích. Ale dalo by se o ní říct, že není ani tak moc popová jako spíš melopunková. Čím si vysvětluješ tenhle úspěch?
Upřímně to z nás nikdo nečekal. Věděli jsme, že Island Sun bude náš první singl, přáli jsme si to, ale že se takhle chytne? To jsme si nemysleli nikdo. O to máme větší radost. Teď se do podvědomí doufám dostane i obrazová část k téhle písničce, tak uvidíme, co to udělá.
Nedokážu ti říct, jaký mám pohled na tu píseň. K čemu jí přirovnávat, nebo tak něco.
Cítím z toho CLOU a text je i dost osobní.

Jak moc jste vlastně spokojení s Vaším albem?
Vždycky jsem si přál dělat něco, za čím si stojím. To mohu potvrdit i u naší prvotiny. Nechtěl bych tuhle desku jednou třeba zatracovat, nebo tak něco. Byl na tom odvedený velký kus práce kapely + pár lidí kolem, kteří pomáhali. Takže spokojenost je, a to, že to bývalo mohlo být lepší, je jasný a přirozený pocit. Bez tohohle pocitu ani nejde být, protože třeba další deska by mohl být ve finále pěknej průser J. Je vždy dobré vědět, že je co zlepšovat.

Texty asi skládá Bugsy. Kdo skládá hudbu?
Texty jsou jasné, u té hudby je to různé, ale domluvili jsme se, že to v bookletu CD rozdělíme u písniček v podstatě podle zásluh. Něco jako ten, kdo má na tvorbě té písně největší zásluhu, ten je autorem, případně spoluautorem. Finální aranže skladeb jsou ale celé kapely. V tomhle si hodně rozumíme a dokážeme se shodnout.

Na písničkách „Postcards“ a „A Place“ se podíleli i Dara Rolins a Kryštof Michal. Jak se Vám s nimi spolupracovalo? A jaká byla hlavně Dara, která přece jen zpívá jiný styl hudby než Vy?
Je to pěkná baba, která umí dobře zpívat. Spolupracovalo se skvěle. Nazpívala to několikrát, ty první pokusy byly hodně RnB, ale když jsme jí zase říkali, aby to bylo víc punk-rock, nebyla to úplně ona, takže jsme vybrali něco mezi a líbí se nám to. Kryštof je náš kámoš, má zajímavou barvu hlasu. SL jsou vlastně v jistém smyslu pionýři české hudební scény – vždy do určité míry i díky nim můžeme i my dělat věci v ČR anglicky.

Proč jste zařadili dvě písničky z Vašeho dema „First“ i na debutové album?
Myslím, že tam patří. Nahráli jsme je celé znovu a trochu jinak, než na First, to byl hlavní záměr. V šuplíku zůstala jenom „Everything Inside“, protože jsme chtěli ponechat First určitou nezaměnitelnost a už máme toho EP – které se asi reedice nikdy nedočká – jen pár kousků. Postcards beru je náš debut, tak proč nezařadit věci z EP, jsou to písničky CLOU, které hrajeme a i ve světě je to celkem běžná věc. Naprostá většina z těch, kteří si koupí Postcards, se k EP nikdy nedostane…

Jaký byl křest alba?
Parádní zážitek, hodně lidí, skvělá show THE AIRBAGS, příjemná atmosféra. Užili jsme si to na plný pecky na pódiu a v publiku to mělo pozitivní odezvu. Dělo se tam přesně to, co muzikant potřebuje proto, aby fungoval a měl čerstvý elán do dalšího hraní a tvoření.

A jaký byl koncert následující den v Brně?
Na každou show, kterou máme před sebou, se těšíme. Trochu se to nevychytalo s časem, ale pokud muziku děláš pro radost, prožívᚠjí pak v maličkostech a na jakémkoliv místě. Hodně jsem se těšil na TRANS PANAMA a na lidi, kteří obhospodařují portál blink182.cz a byl jsem v obou případech mile překvapen. Koncert se doufám většině přítomných taky líbil a těším se na další zastaveníčko v Brně.

Na obou koncertech jste zazpívali píseň „The Wait“ i v české podobě. A uvedl jsi, že ta česká verze je originální. Proč jste jí nenechali v češtině i na albu?
Jednou jsme měli období a chu udělat věc v češtině. Byla to písnička „Květ lásky“, teď „The Wait“. Dodnes si pamatuju, že při prvním uvedení téhle písničky při koncertě se mi trochu rozklepala kolena, protože jsem fakt netušil, jak to vezmou lidi. Udělali jsme si z toho ale trochu legraci a ono se to chytlo a naše skalní fans to potěšilo natolik, že to chtěli pořád. Proč není česká verze na desce? Jednou jsem se o tom bavil s Kryštofem Michalem, měli ten samý případ s jednou věci, uvedli to na desku a říkal, že už by to nikdy neudělal, takže můj názor ovlivnilo i tohle. V češtině jí hrajem jen když je na to nálada, pravidelnost v tom není, ale stojíme si rozhodně za oběma verzemi.

Už na Vašich starších stránkách byla historie skupiny v angličtině. Znamená to, že se snažíte prorazit i na anglofonním trhu?
Ne, ne, bylo by to hezký, ale stojíme nohama na zemi a ve světě existuje neuvěřitelná konkurence. Děláme muziku pro radost a každý z nás má civilní zaměstnání. Spojitost s hraním pro jiné publikum a v jiných zemích to rozhodně nemá. Nepřikládám tomu žádnou důležitost. Pro mě je angličtina zpěvnější jazýk a díky skvělým textům Briana to dokážu i prožívat.

Vaše demo „First“ zní velmi profesionálně nahrané. Kde jste ho nahrávali a jak jste se k tomu dostali?
Jednoduchá odpověď. Oslovil nás LUMÍR HRMA, kterému se líbil náš vůbec první koncert. Měl studio, nějaké zkušenosti, poslouchal stejnou hudbu a stal se i velkým kámošem.
Ostatně odvedl po zvukové stránce tu největší angažovanost i na Postcards.

A jak vznikla spolupráce se Sony?
Oslovili nás, částečně díky EP First, poslechli si nové demáče a tři měsíce jsme schůzovali, zda do toho jít a za jakých podmínek. Vyšlo to a jsme spokojeni.

Kolik CD byste museli prodat aby jste měli zajištěnou další spolupráci?
Smlouva je podepsaná na 4 CD, která vyjdou samozřejmě jen v případě, že se firmě vyplatí nám další alba vydávat.. Pokud se budou Postcards dobře prodávat, tak je to jasná věc, jestli to nebude tak žhavé, bude záležet na firmě. Myslím, že je to pro ně v tom druhém případě něco jako „ kup si los „ Můžeš vyhrát, nebo příjdeš o investované peníze.
Co si budem povídat, je to také obchod a riziko s tím spojené. Můžou třeba váhat a pak jednoho dne zjistí, že třetí deska je schopná vydělat na ty dvě předchozí, ale ono může být už pozdě. Kolik přesně CD musíme prodat, aby nám vyšlo další, tím pádem nevíme – a neví to v tuhle chvíli ani nikdo jiný…necháme se překvapit.

Vᚠobal vypadá hodně originálně, je tomu skutečně tak? Koho napadl takovýhle motiv?
Bavili jsme se o tom jednou ve studiu s Robertem Vlčkem a Radkem. Bylo i více nápadů, ale mě napadla poštovní schránka, když se jmenuje deska Postcards, a o víc jsem se nestaral. Tu ideu pak rozvedli a dokončili Robert s Filipem Trčkou. Nemám samozřejmě potřebu fušovat profíkům do řemesla. To samé bylo i při natáčení klipu. Nikdo z kapely není kameraman ani režisér. Richard Řeřicha měl naší plnou důvěru, a když řekl, bude to takhle, tak to tak prostě bylo. Už to, že jsme spolupracovali, znamená, že jsme kamarádi a že mu věříme, to samé bylo i u bookletu k CD.

Název skupiny Clou je pro neznalého poměrně těžký k vyslovení a dokud neslyší správnou výslovnost, tak ho většinou komolí. Kdo vymyslel tenhle název a měl jsi někdy s názvem problémy?
Komolí se to komolí, koho by také napadlo, že je to ve francouzštině hřebík, klidně i hřeb večera, v holandštině beďar a v Rakousku třeba sí hospůdek. Pokud si lidi pod tímhle názvem představí kapelu, budeme jen rádi. Název vymyslel kytarista Hubert Topinka, který už ale s námi nehraje. V rádiu to slyším vyslovovat pokaždé jinak, než by to mělo být, ale už se to zlepšuje.

Objevili jste se v pořadu ESO. Jaké to bylo?
Zajímavý zážitek…ostatně lidi a posoudí. Jsem rád, že jsme tam aspoň měli možnost zahrát i živě část písničky „Lean On My Shoulder“…Mareš byl v pohodě.

Díky tomuhle vystoupení by si hodně lidí mohlo říct, že jste komerční. Co si o tom myslíte Vy?
Nedovedu posoudit a definovat „komerční„. Pod slovem komerční si spíše představuji slovo, které patří někam do obchodní branže. Spíše bych řekl, že se můžeme stát třeba známějšíma, nebo něco v tomhle smyslu. Jestli dokážeme být populární naší tvorbou, písničkami, tak je to OK, ne ? Nepříčí se mi natočit klip, nepříčí se mi prodávat desku v prodejnách vedle PRINCE, MADONNY, atd. Těší mě odezva publika, to že se naše písnička hraje v rádiu, že si přečtu v nějakém plátku recenzi. Doufám, že bude u nás hlad po podobné muzice, jako hrajeme třeba my, nebo THE AIRBAGS. Doufám, že bude více kapel, kterým se zadaří prorazit a dostat se lidem pod kůži.

Hodně se hlavně o Tobě kvůli Tvému hlasu tvrdí, že jsi homosexuál. Co Clou a holky?
Homosexuál kvůli hlasu ?!? Zpívám od dětství, chodil jsem na hodiny zpěvu a opět na hodiny zpěvu začnu chodit, abych si byl jistý v kramflecích a zvládl pódiové vystupování a zpěv tak, aby mě nic nemohlo při koncertě omezovat… Jsem heterosexuál, holku mám a celá kapela je na tom v tuhle chvíli podobně…ale i kdyby snad byl někdo z kapely homosexuál, doufám, že by to nikoho neodrazovalo od poslechu naší hudby ! V životě jsem se seznámil s několika lidmi s odlišnou sexuální orientací, než je má vlastní, a většinou to byli vysoce inteligentní, schopné a charakterní individuality.

Nežárlí na Vás Vaše partnerky ?
Jestli bych měl mluvit za sebe, tak trochu ano, ale vztah je přece o důvěře.

Co máte za práce?
Brian a Petr dělají společně, v podstatě rozjíždějí v ČR pobočku jedné americké firmy na svařování plastů. Rae pracuje v realitní agentuře a mě zaměstnává jedna sí hypermarketů.

A teď k hudbě která skupinu ovlivňuje. Které skupiny jsou Vám vzorem ?
Za kapelu bych řekl, že se shodneme na MIDTOWN, FOO FIGHTERS, WEEZER, JIMMY EAT WORLD, GET UP KIDS…Konkrétně já jsem hodně ovlivněný JIMMY EAT WORLD, CHAMBERLAIN, ATARIS, SENSE FIELD, BRAND NEW, HUSKER DU…v poslední době posloucháme např. TAKING BACK SUNDAY, ANBERLIN, SPITALFIELD, THE USED, NEW FOUND GLORY, ACCEPTANCE, MY CHEMICAL ROMANCE, STORY OF THE YEAR, NORTHSTAR, FINCH, ALL-AMERICAN REJECTS, FURTHER SEEMS FOREVER, GRATITUDE, MEST, SOMETHING CORPORATE, THRICE, YELOWCARD, DASHBOARD CONFESSIONAL, WATASHI WA, ROCKET SUMMER…jo a děsně se těším na nový STARTING LINE.

Půjdete na koncert Green Day? A jestli ne, tak proč?
Doufám že půjdu, ale hlavně bych chtěl vidět MY CHEMICAL ROMANCE, kteří by tam snad měli taky hrát…GREEN DAY už budou pro mě spíš takovou nostalgickou třešničkou.

Četl jsem, že jste prý slabý odvar Donots. Co ty na to?
DONOTS jsou hlavně naši kámoši se kterýma jsme několikrát hráli…a taky hustě zapařili. Je těžké posuzovat něčí názor, když to zřejmě napsal člověk, který zná jen GREEN DAY a možná BLINK…a DONOTS viděl jednou na nějakém festivalu…názor mu samozřejmě neberu. DONOTS považuji za jednu z nejlepších pódiových kapel vůbec a jejich muzika se mi líbí. Ale kapely, které mě ovlivňují, jsou ty, které jsem vyjmenoval v předchozí otázce, a myslím, že pokud by nás chtěl někdo stůj co stůj obvinit z kopírování nebo vykrádání, lépe by se mu určitě argumentovalo jinými příklady než DONOTS.

Co skupina plánuje do budoucna?
Hrát koncerty, sem tam nějaké ty festivaly…a už mám hlad po zkouškách, kde budeme dělat nový písničky. Mám toho v hlavě tolik, že jsem z toho i nervózní. Radek bude mít asi ten samý problém.

Díky, že sis udělal čas na rozhovor a přeji celé skupině aby se jí spnilo všechno co si přeje.
Já samozřejmě také moc děkuji i za kluky, a přeji hodně úspěchů a nových návštěvníků portálu www.blink182.cz !