The Transplants si do toho nenechají kecat

Redakce, 12.6.2005, 15:47

„Fakt nesnáším naše první album,“ říká Rob Aston, vokalista the Transplants. „Soustředil jsem se na něm na svůj výkon, ale na tom novým děláme všichni všechno. Toto je o mnoho lepší.“

V podstatě každá skupina kritizuje své předchozí album, ale eponymní debut the Transplants z r. 2002 byl lepší, než kdokoliv čekal. Skupina složená z Astona, Tima Armstronga (Rancid) a Travise Barkera (Blink-182) uspěla s písničkami D.J. D.J. a Diamonds and Guns, přičemž ta druhá se dokonce dostala do reklamy na šampón Garnier Fructis. A tak se stalo, že to, co začalo jako vedlejší projekt vyjadřující jiné hudební potřeby, se stalo jednou z nejhranějších skupin.

Jak by někdo mohl očekávat, další album „Haunted Cities“ má o hodně vyšší ambice, a to i díky tomu, že cédéčko bude distribuováno u Barkerova vlastního labelu La Salle Records.

Barker vysvětluje, „Věděli jsme, že to bude hodně očekávaný album a hodně rozebíraný, ale smířili jsme se s tím. Jestli se jim to bude líbit, tak bude, když ne, tak ne. Nikdo nemůže změnit způsob, jakým písničky píšeme, nehledě na nějaký názory z rádia, televize, časopisu nebo dokonce kamarádů.“

Skupina se taky vyhýbá zbytečnému tlaku tak, že celou desku si dělá sama. „Udělali jsme to album za svoje prachy a nemusíme řešit nějaký problémy typu „co bude až bude deska hotová,“ říká Armstrong poté, co první album vyšlo u jeho vlastní pobočky vydavatelství Epitaph – Hellcat Records. „Věděli jsme, že to bude u Travisova labelu. My prostě děláme hudbu, nahráváme písničky a nemyslíme na to, co se od nás očekává. Jsme na naši hudbu hrdí.“

Ještě před měsícem, neměli Transplants uzavřenou smlouvu s hlavním vydavatelem. Skupina nechtěla, aby na ni působil nějaký vliv vydavatelské společnosti a tak nejdřív nahráli album a až potom se začali bavit o smlouvě. Ve skutečnosti byla smlouva podepsána před pár dny.

„Nahráli jsme celý album a donesli jsme jim to před týdnem a půl,“ říká Barker. „Až do té doby, neslyšeli ano hovno. Říkali nám „Doneste nám nějaký písničky,“ ale my jsme jim to nechtěli ukázat až do doby, kdy to bude hotový. Oni z toho byli úplně šílení, ale my jsme chtěli, aby to bylo fakt dobrý, až jim to poprvé ukážeme. Když to bylo hotový, odletěli jsme do New Yorku a tam jsme jim to v místnosti s 50 lidma pěkně zahráli a pořádně nahlas. Všichni jsme na tom dřeli společně, takže nás názor nikoho jinýho nezajímal.“

Společnost se mohla na album vykašlat, protože jej neplatila. A risk se The Transplants vyplatil a oni udělali přesně takovou desku, jakou udělat chtěli, bez toho, aby jim někdo do toho kecal. Barker pokračuje, „Je to jako kdybyste měli ukázat někomu obraz, který není dokončený. Je na hovno někomu vysvětlovat, jak úžasný to bude. Ne, my jsme chtěli, aby to bylo „Tady máte tu sračku hotovou a doufáme, že se vám bude líbit.“ A tak či tak, The Transplants vždy měli v šuplíku smlouvu s La Salle Records. Desku bysme vydali za všech okolností, ikdyby se na nás label vykašlal, ale naštěstí jsme podporu dostali.“

A jaké album, že to The Transplants udělali? Ikdyž je Haunted Cities obrovskou směskou všeho možného, album je především směsicí punku a rapu. Odvar z hip hopu rezonuje v Astonových vokálech a Barkerových bicích, ale pramení také z několika hostů jako Boo-Yaa Tribe nebo B-Real a Sen Dog ze Cypress Hill.

Armstrong vysvětluje, „Myslím, že hip hopové prvky nás hodně ovlivnily. Miluju hip hop a rap. Tuhle hudbu poslouchám už hodně pár let. Vždy tam byly nějaký punkový prvky, protože to jsem prostě já. „Not Today“ je fakt punková písnička, ale naše rapový provedení je něco jinýho. Je to jedna z mých nejoblíbenejších na albu. Ukazuje punk a rap v tom nejlepším světle. Práce s Boo-Yaa na „What I Can’t Describe“ byla mým splněným snem. Ti kluci jsou úžasní a v práci jsou prostě skvělí. Byla to úžasná zkušenost.“

„U jiných skupin se mi zdá, že se bojí jít k jiným hudebním žánrům,“ přidává Aston, „ale my bereme všechno možný. Prostě to promícháme a pracujeme na tom. Měli jsme štěstí, že jsme na tom mohli dělat sami. Nikdo nám neříkal, co máme dělat a my jsme v podstatě dělali to, co jsme chtěli.“

Hlavně Barker miluje výzvy ve spojení punku s hip hopem. Bubeník hrál už v několika skupinách, na seznamu jsou Feeble, the Suicide Machines, the Aquabats a Box Car Racer. Přesto bylo pro něj album Haunted Cities další výzva a krok dál.

„Nerad se opakuji,“ říká velmi potetovaný bubeník. „Nechtěl bych udělat stejný album dvakrát. Dokonce i poslední album Blink, byla odbočka od Blink. Chceme být originální a, já nevím, je to upřímný. Od mých devíti let se snažím znít jako Run-DMC nebo Alex Van Halen. Byl to tehdy můj cíl a je to stále můj cíl.“

Současně s vydáním prvního singlu Gangsters & Thugs se the Transplants těší, jak vyrazí na turné, jako jedna z předních kapel na Warped Tour. V současnosti nejdelší festival v historii začíná 18. června ve státě Ohio a končí 15. srpna v Massachusetts. Samotní členové the Transplants, kteří již na Warped Tour hráli v jiných skupinách, jsou hodně na turné nedočkaví.

„Nemůžu se dočkat, protože nikdy jsme ještě na turné nebyli!“ vysvětluje Barker. „Byli jsme jen na pár koncertech a většina z toho byla v rámci turné Foo Fighters. Warped Tour bude první turné, kde budeme hrát pro lidi, co znají naše první album a těší se na další. Tato skupina je jako naše duchovní dítě, dítě které jsme nikdy nikomu neukázali. Na tomto turné poprvé zazáříme.“

„Bude to pro mě skvělý, protože jsem byl na turné s několika skupinami a už se nebudu muset starat o jiný věci,“ říká Aston, který dříve pracoval pro Rancid a ještě před tím pro AFI. „Taky se těším, protože známe hodně lidí, kteří na tomto dělají a hrají v jiných kapelách. Je to něco jako znovu spojení na pár měsíců, prostě se budeme všichni společně bavit.“

Je to už 11 ročník Warped Tour, festivalu přinášejícímu punk všem fanouškům a s The Transplants lidi uvidí to, na co dlouhá léta čekali. Armstrong říká, „Myslím, že je to skvělá akce, můžete vidět 30 skupin prakticky za babku. Uvidíte spoustu úžasných skupin a nestojí to ani 70 dolarů.“

[meanstreet.com]

Související články
Komentáře