Foo Fighters – In Your Honor

Někteří je mají rádi, někteří zase moc ne, jiným jsou docela ukradení a další si je spojují jen s velmi povedenými videoklipy, popřípadě s jedním ze členů legendární Nirvany… každopádně všíchni zbystřete, In Your Honor by se vám mohlo dost líbit.

Foo Fighters (FF) samozřejmě nejsou žádní nováčci, založil je Dave Grohl, ex-bubeník Nirvany a okolo něj se to taky všechno točí. Nikdy jsem je moc neposlouchal, ale předchozí album One By One se mi zalíbilo, především díky některým temným a zároveň melodickým songům. Když jsem se tedy dozvěděl o chystané novince, která měla být ještě temnější a zároveň měla obsahovat i akustickou část, strašně jsem se začal těšit. Teď je to konečně tady a je to super.

Album je netypicky dvojdiskové, přičemž na prvním jsou klasičtí, rockový FF, a druhý je akustický. Nejdříve se podíváme na disk první – rockový. Úvodní song se jmenuje stejně jako celé album, tedy In Your Honor, a je to opravdu královský start do alba. Na začátku je slyšet jen tiché bručení kytar, které vzápětí rozčísne geniální riff. Už v tu chvíli jsem měl pocit, že to bude něco velkého. Ke kytarě se postupně přidává i Grohl se svým charakteristycky uřvaným projevem, basa a skvělé bicí. Celá skladba nabírá na síle, vy se postupně víc a víc zaposloucháváte a pak najednou ticho. Že by konec? V odpověď zazní mohutný Grohlův nádech, který předznamenává přesně to, co si myslíte – ďábelský punkrockový nářez. Druhá No Way Back pokračuje přesně v tempu, v jakém předchozí song skončil. Energická vypalovačka s velmi podmanivou melodií, při které máte problém vydržet sedět na židli. První singlovka a track číslo tři má název Best Of You, trochu ubere na tempu, ale na agresivitě nikoliv. DOA je opět velmi vydařená, zaujme především melodičtějším refrénem a tvrdší částí uprostřed s kytarovým sólem. Hell je jen dvouminutová píseň, nechává vyniknout skvělým bicím a své specifické melodii. Šestka, The Last Song, patří k tomu nejlepšímu, co na desce najdete. Opět velmi energická věc s trochu temnějším refrénem a hlavně skvělou prostřední částí. Free Me je nejspíš moje nejoblíbenější skladba z prvního disku. Začíná klidnými akordy, ale ty se posléze zvrhnou ve velmi agresivní. Agresivitu pak ještě umocnujě Grohlův řev „Free Me!“. Konec patří spíše pohodovějším věcem, přesně jako Resolve. The Deepest Blues Are Black je krásná, pomalá píseň s ostřejším refrénem. Závěrečná End Over End se mi líbí asi nejmíň, ale špatná není.

To, že FF nejsou nováčci, je z celého alba hodně znát. Skladby jsou dosova prošpikované různými kytarovými (Dave Grohl a Christopher Shiflett) sólíčky, bicí (Taylor Hawkins) zní nápaditě, basa (Nathan Mendel) si občas taky zahraje něco složitějšího, ale spíše se stará jako vždy o tvrdost. Jediné výhrady by snad mohli nastat u Grohlova zpěvu, který je přinejmenším diskutabilní. Grohl zpívat umí, jenže s přibývajícími roky tak nějak ztrácí schopnost zpívat vysoko. Co nevyzpívá, to vyřve. Někomu to nejspíš vadí, ale řev do songů skvěle zapadá a nezní ani trochu násilně, takže já jsem spokojen i s tímto…

Druhý disk je akustický a najdeme na něm, přesně jak FF slibovali, to nejpomalejší a nejospalejší z jejich tvorby. Jestliže byl první disk skvělý, pak tenhle je ještě lepší. První Still přesně potvrzuje předešlé řádky. Je nádherně klidná, za což může z velké části i téměř šeptající vokál. Takové jsou skoro všechny písně, ale rozhodně nejsou stejné. Liší se svými melodiemi, které prostě popsat nejdou, to si každý musí poslechnout sám. Miracle je jedním slovem nádherná. Krásná melodie kytar a zpěvu, doprovázená klavírem, ve vás zanechá velmi příjemný pocit. A když do toho všeho ještě zazní smyčcové sólo… Pro mě je asi nejlepším songem Friend Of A Friend, kterou Grohl napsal v roce 1991 po přestěhování se do špinavého bytu ke Kurtovi Cobainovi. Je zajímavé, že skladba Nirvanu dost připomíná, celá je postavená na třech akordech a zpěvu. Ve Virginia Moon, dost netypické písni s bluesovým nádechem, zazní i hlas hosta, zpěvačky Norah Jones. Zpěvem je ozvláštněná i následující Cold Day In The Sun, kde se o vokály stará bubeník Taylor Hawkins, jinak je to nejrychlejší song na akustickém CD. Zakončení pak patří skladbě Razor, zejména zvláštní melodii jejích kytar.

Na závěr by mohlo ještě vyvstat několik otázek. „Nebylo by lepší z těch celkem dvaceti songů vybrat dvanáct nejlepších a udělat jen jedno CD?“ Určitě ne! Žádná píseň z alba totiž není slabá, je vidět, že FF měli daleko víc nahrávek a na In Your Honor se objevuje to nejlepší z nich. „A nenudí album trochu? Přece jen bezmála hodinu a půl hudby…“ To je velmi chybný přístup. Samozřejmě, že vydržet poslouchat album hodinu a půl je někdy dost těžké, ale myslím, že tohle vůbec není nutné. Deska obsahuje jak smutné, tak veselé věci, takže si zkrátka vyberete to, na co máte zrovna náladu.

Sečteno a podtrženo, In Your Honor je skvělá deska, rockové písně jsou skvěle doplněny akustickými, CD má pěknou atmosféru a některé věci si určitě budete pouštět pořád dokola jako já. In Your Honor by zkrátka neměl přehlédnout žádný příznivec dobré rockové hudby…

Foo Fighters – In Your Honor

Hodnocení: 10/10

Vyšlo v ČR: 14.6.2005
Label: Sony BMG

Tracklist:

CD1
1. In Your Honor
2. No Way Back
3. Best Of You
4. DOA
5. Hell
6. The Last Song
7. Free Me
8. Resolve
9. The Deepest Blues Are Black
10. End Over End

CD2
1. Still
2. What If I Do
3. Miracle
4. Another Round
5. Friend Of A Friend
6. Over ‚N‘ Out
7. On The Mend
8. Virginia Moon
9. Cold Day In The Sun
10. Razor