Anberlin – Never Take Friendship Personal

Když v roce 2003 vydali kalifornští Anberlin album „Blue Prints For The Black Market,“ zařadili se mezi nejvýznamnější představitele emo-punku na světě. O dva roky později vydávají své druhé album pod názvem „Never Take Friendship Personal“.

Abych se přiznal, díky prvnímu albu jsem si Anberlin velice oblíbil, a nového alba jsem se nemohl ani dočkat. Tam kde skončilo první, tam navazuje album druhé. Ostré kytarové rify s originálním hlasem zpěváka Stephena Christiana. Dokud jsem se na jejich stránkách nepřesvědčil, tak jsem si opravdu nebyl jistý jestli ten kdo zpívá je chlap, nebo ženská. A pokud mluvit o nějaké dominantní stránce, tak je to bezkonkurenčně právě zpěv.

Album začíná písní „Never Take Friendship Personal“ a i když je to první píseň, Anberlin začnou pěkně zostra a ukazují, v jakém stylu se ponese celé album. Pokud se někomu nelíbí hned první písnička, nemá cenu poslouchat album dál. Takhle ostře pokračují Anberlin i v dalších písních, kde se mění hlavně nálada písně, ale ta energie, která byla v první písni, jako kdyby nikam nemizela. První velká změna je u písně „(The Symphony Of) Blasé,“ která je vedena v poklidnějším rytmu a hlavně na začátku použitá elektronika ukazuje, že i s experimenty jejich hudba neutrpí na kráse. Ale v „Day Late“ se po menším odpočinku Anberlin vracejí k jejich energické hudbě a tuhle píseň bych zařadil mezi to nejlepší, co na albu je. I v dalších písních se nic nemění a je až s podivem, že bez nějakých větších obměn ani jedna písnička vůbec nenudí a je těžké říct, která z nich je horší nebo lepší. Pokud se dá říct o některé z písni, že je lepší než ty ostatní, tak jedině o „Feel Good Drag“, ve které symbióza drsné hudby a lehce měkčího zpěvu je asi nejviditelnější.

Jako z jiného alba se najednou začne zdát písnička „A Heavy Hearted Work Of Staggering Genius“, která spíš zní jako nějaké intro, nebo outro. A ona tak i jde brát, protože uzavírá tu část písniček, kterou jsme od Anberlin čekali a otvírá prostor pro poslední „Dance, Dance Christa Päffgen“, která se od všech ostatních písniček neodlišuje jen svoji 7 minutovou délkou, ale i originálnějším pojetím hudby, který bychom u Anberlin neočekávali. A hlavně druhá část písně působí silně emotivně, takže první co uděláte až album skončí, tak ho automaticky pustíte znovu.

Anberlin svojí hudbou oslovují větší spektrum posluchačů, než kterákoliv jiná skupina. Tudíž není žádnou zvláštností, když se nad touhle skupinou slezou jak vyznavači tvrdší muziky, tak příznivci měkčího žánru. Proto se ani nebojím použít tak vysokou známku, kterou jsem ještě nedal. Anberlin s jejich novým albem si to určitě zaslouží!

Anberlin – Never Take Friendship Personal

Hodnocení: 9/10

Vydáno: 1.2.2005
Label: Tooth & Nail Records

Tracklist:

1. Never Take Friendship Personal
2. Paperthin Hymn
3. Stationary Stationary
4. (The Symphony Of) Blasé
5. Day Late
6. Runaways
7. Time & Confusion
8. Feel Good Drag
9. Audrey, Start The Revolution!
10. A Heavy Hearted Work Of Staggering Genius
11. Dance, Dance Christa Päffgen