Death Cab For Cutie – Plans
Death Cab For Cutie je na světové indie-popové scéně už nějakou tu dobu poměrně zvučné jméno. Hlavně tedy v USA, kde jsou společně s např. Modest Mouse kapelami velmi oblíbenými. U Death Cab za úspěch může především album Transatlanticism (2003), které dalo stoprocentně vyniknout jejich smyslu pro melodii a nápad, album, které musí milovat snad každý, kdo ho kdy slyšel. A po sériích koncertů, které kapela odehrála v roce 2003 a 2004 (mimochodem z nich vzešlo i živé EPčko John Byrd), se kluci zavřeli do studia a začali pracovat na novém materiálu. Já od alba samozřejmě očekával ty nejvyí kvality, proto jsem se ho ihned chopil a začal pilně poslouchat…
Napoprvé mě však moc nenadchlo. Ne že by snad album nebylo kvalitní, to ne. Jsou to Death Cab jak je známe. Alespoň tedy po zvukové stránce určitě. Opět vás zaujmou skvělé instrumentální výkony kapely. Kytary většinou vybrnkávají nějakou tu příjemnou melodii, bicí jsou sice někdy docela jednoduché, ale do songů prostě zapadají. O celkový směr zvuku se pak stará zejména basa, velmi nápaditá a melodická. Často se dočkáte i klavíru a kláves, poměrně hojně i akustické kytary…Zkrátka po instrumentální stránce nemám kapele co vytknout, až uslyšíte tu směsici různorodých melodií, které ale do sebe nádherně zapadají a tvoří jednotlivé skladby, pochopíte. Vokál obstarává v naprosté většině kytarista a frontman Ben Gibbard. Jeho zpěv je příjemný, uvolněný a pro Death Cab celkem charakteristický.
Teď se ale vrátím k mylence, že se mi první poslech moc nezdál. S odstupem času už vím proč. Plans je deska velmi klidná a musíte na ni mít náladu, nečekejte zádný nářez (tedy samozřejmě myslím nářez v podobě uřvaných kytar, ohluujících bicí atd.). Já si Plans nejlépe vychutnám v noci, když je všude klid a můu se natáhnout na postel, přemýšlet, a zároveň se nechat volně unášet krásnými melodiemi…
Jako první píseň si kapela zvolila Marching Bands of Manhattan. Začíná jen tóny kláves, do kterých posléze zazní melodie kytary a vokál…Okamžitě jsem se zaposlouchal a ani si neviml, jak celá skladba postupně nabírá na síle. Celý song vlastně tvoří jedna melodie, jeden motiv, který se pořád opakuje, a najednou se melodie změní a nový motiv zní opět až do konce. Může se to zdát hodně jednoduché, mě to spíš přijde zajimavé. U Death Cab vůbec nehledejte nějaké pravidelné členění songů, každá píseň má stavbu jinou, což je myslím taky dobře. Soul Meets Body je první singl a zároveň asi nejrychlejí věc na desce. Melodie refrénu vám bude znít v uích ještě dlouho. Moje nejoblíbenější je Summer Skin, ve které nádherně a opravdu dokonale vyniká basová linka. Ta spolu s klavírem, bicími, občasným bnknutím kytary a pár elektronickými zvuky tvoří nádhernou melodii. I Will Follow You Into the Dark je zase ryze akustická, tvořená jen tóny panělek a vokálem. Taky je jedna z mých nejoblíbenějších, ale to jsou vpodstatě všechny. Ani moc nemá cenu jednotlivé skladby popisovat, to se prostě musí slyšet.
Jediná věc, která mi na desce chybí, je nějaký úlet, něco vybočujícího, agresivnějšího. Plans je velmi klidné album. Jedna nebo dvě rychlejí písničky by tam vůbec nebyly na kodu, něco jako třeba hopsavá The Sound Of Settling nebo trochu agresivnější We Looked Like Giants z předchozího alba Transatlanticism.
Jaké bude konečné hodnocení už musíte vědět. Plans je skvělá deska se skvělými melodiemi a skvělými instrumentálními výkony. Nemůu říct (vzhledem k její náladovosti a klidu), že by se vždy hodila k poslechu, ale i přesto ji určitě budete poslouchat často. A všem tvrdým punkerům, kteří by snad mohli mít výhrady typu To myslíte vážně? Dy je to pop!, bych dopředu vzkázal, aby odhodily své punkové kabátky a zaposlouchali se…
Death Cab For Cutie – Plans
Hodnocení: 9/10
Vyšlo: 30.8.2005
Label: Atlantic
Tracklist
1. Marching Bands of Manhattan
2. Soul Meets Body
3. Summer Skin
4. Different Names for the Same Thing
5. I Will Follow You Into the Dark
6. Your Heart Is an Empty Room
7. Someday You Will Be Loved
8. Crooked Teeth
9. What Sarah Said
10. Brothers on a Hotel Bed
11. Stable Song