Co poslouchá… Lukemo z Clou

Zajímá Vás, které desky v poslední době oslovily frontmana Clou Lukáše Vyhnala? Pokud ano, dál už pátrat nemusíte.

FALL OUT BOY – From Under the Cork tree
Jestli by člověk ostřílený punk-rock-emo-indie scénou chtěl přiblížit svou oblíbenou muziku někomu, kdo netuší co jsou tyhle žánry zač, měl by šáhnout po tomhle CD. Mám pocit, že se to nedá vůbec oposlouchat. Každá písnička má svůj smysl, zaujme a ještě si při tom dokáže člověk zaskákat a pohupovat hlavou. Od téhle desky se neutíká, ta se musí až do konce a věřte tomu, že jí nežeru jenom já :-)))

TAKING BACK SUNDAY – Louder Now
Tuhle partu znám přesně od 8. 5. 2003 – jel se mnou tehdy na koncert do H.K. Caps s The Airbags a pouštěl mi to v autě. Musím říct, že mě dostaly hlavně ty dva skvěle do sebe zapadající vokály.
Debutová deska „Tell All Your Friends“ v sobě měla energii, melancholii…a hlavně jsem tenkrát prostě měl náladu na „emo as fuck“. Druhou desku jsem očekával a nezklamala, ale to co předvedli TBS právě teď na třetí „Louder Now“ mě dostalo do kolen. Neuvěřitelný posun hlavně po zvukové stránce, dokonalé aranže, nápadité kytary, vokály. Nemám slov. V autě mi hraje tohle album pořád dokola, od začátku do konce. Vřele doporučuju, a nejvíc song Miami.

EMERY – The Question
Před rokem jsem brouzdal na stránkách purevolume.com a v jeden moment jsem mále spadnul ze židle. Nové album EMERY jsem si pořídil okamžitě. Dominantní vokál, který vkusně dobarvuje řev dalšího z členů. Každá písnička v sobě skrývá nejméně 5 nápadů na další písničky. Chvílema se chce člověku brečet, řvát, nebo s úsměvem tancovat.
Je to velká muzika pro náročné, kterým nestačí jen jedno tempo a tři akordy.

FUTHER SEEMS FOREVER – Hide Nothing
Deska z roku 2004….nic naplat, tohle Emo s velkým „E“ už nejspíš nikdo nepřekoná.
Pro mě pak bylo ještě 2x osobitější, když posledním ze zpěváků byl Jonathan Bunch, který dříve působil v SENSE FIELD. Vzpomínám si na rok 1995, kdy jsem SF prvně viděl. V tu chvíli jsem vlastně zjistil, že ze mě žádnej tvrdej hardcorista nebude…o 10 let později jsem na stejném pódiu viděl FSF…Jonathan má jeden z nejlepších hlasů, které znám.
O to smutnější je fakt, že se obě formace rozpadly, ale co se nestalo: představte si akustické kytary, zamíchejte SF + FSF a vyjde Vám „FIELDS FOREVER“! Doražte 3. července do Futura. Jen bacha na to, abyste domů nešli přes Nuselák. Někoho by možná napadlo přelézt zábradlí a zkoušet létat.

THE ALL AMERICAN REJECTS – Move Along
Moc kapelám se v posledních letech nepodařilo překonat debut. AAR se to ale povedlo dokonale. Pohodová muzika, chytlavé melodie, tak trochu pro holky, ale živě je to rock and roll, věřte mi. V autě vám bude cesta utíkat velmi rychle, má to spád a na mejdanu protancujete celou noc.

STORY OF THE YEAR – In the Wake of Determination
Tohle snad není potřeba představovat. Tahle parta se svou poslední deskou nenápadně vrátila ke starému dobrému HC, který oblékla do nového kabátu…a tak by to mělo být. Zvukově a muzikantsky poznáte, že své nástroje dokáží ovládat s naprostou dokonalostí. Jestli tuhle kapelu někdo má rád, doporučuju jí shlédnout ještě živě a budete S.O.T.Y. milovat.

ANBERLIN – Never Take Friendship Personal
Na závěr bych chtěl představit kapelu, která mě chytla za srdce a nepustí už asi nikdy. Alternativní, novodobá, energická, rocková a melodická skupina které nedovedu nic vytknout. Vokálové linky mi přijdou naprosto dokonalé, zvukově do sebe vše zapadá a deska nemá hluché místo. Žijeme v 21. století a takhle by podle mě měla vypadat rocková muzika dnešní doby.
Kdyby ANBERLIN někoho chytli, najděte si další parádní kapely jako NUMBER ONE GUN nebo MAE…zjistíte, že vydavatelství TOOTH AND NAIL je Vaše krevní skupina.