Report: Bouncing Souls v Praze

Již téměř dvě desetiletí svítí Bouncing Souls na punk-rockovém nebi. A jejich svit dorazil 5. září také do pražského klubu Futurum. A že svůj lesk ještě neztratili ani za tolik let dokázali právě na tomto koncertě. Ale nepředbíhejme.

Jako první vběhli na pódium Morávaci R.A.F., pro něž byl celý úterní večer svátkem. A to hned ze dvou důvodů; mohli si zahrát před svojí oblíbenou kapelou a také odehráli na dlouhou dobu jeden ze svých posledních koncertů. Kapela si dává pauzu vynucenou odjezdem kytaristy a zpěváka za prací do zahraničí a kluci si tak společné hraní očividně užívali. Bubeník Vinca při „práci“ vstával, zpíval a žil naplno. Ostatní členové také nezaháleli a činili se různým akrobatickým kouskům. Každou písničku kapela někomu věnovala a tak hned napoprvé se dostalo věnováním všem přítomným, kteří neměli to „štěstí“ a nedostali se k lístkům na koncert Madonny. Minimálně tak za kontakt s publikem by kapela zasloužila jedničku. Kluci jsou prostě dobráci, což potvrdili na samém závěru svého kratičkého setíku, kdy rozdali několik kusů své desky „Budem a nebudem“ lidem v publiku. Celkové vystoupení bylo nesmírně energetické a žádného příznivce tohoto našláplého punkrocku zajisté nenechalo klidným.

Po krátké pauze a výměně instrumentů se na pódiu objevili Eternal Fire ze Sokolova. Ti v těchto dnech prožívají těžší chvíle, což se také podepsalo na jejich výkonu. Jejich ostré kytary a velmi rychlý rytmus sice uspokojil všechny přítomné pogaře, ale pokud jste měli to štěstí shlédnout kapelu například na letošním ročníku Mighty Sounds, asi jste viděli, že všechno není v pořádku. Přesto koncert Eternal Fire rozhodně nebyl zklamáním, spíše jej většina přítomných použila jako odrazový můstek k hlavní hvězdě večera.

Asi dvacet minut trvalo, než bylo vše připravno na hlavní chod večera. Publikum už v tuto dobu hořelo nedočkavostí a tak došlo na vyvolávání kapely, stejně jako byla vděčná zkouška mikrofonů. Nakonec se pódium zahalilo kouřem, z něhož se vynořil zpěvák Greg Attonito. Jeho ošacení tvořené bílou košilí, bílými kalhotami a růžovou kravatou upoutalo snad opravdu každého. Bez velkých okolků, tedy bez žádných, se dali do prvního songu, druhého, třetího. Až poté došlo na okřídlené „Hello Prague“, na čež všemi projel další kytarový akord. Kapela toho vůbec moc nenamluvila, a když, tak se děkovalo všem přítomným za to, že přišli.

Bouncing Souls tak místo slov používali spíše své umění a své názory ve svých písničkách. Publikum tak s gustem doprovázelo song East Coast! Fuck You, stejně jako si užívalo při songu Lean on Sheena, který strhnul snad všechny ve velmi slušně zaplněném Futuru. To se projevilo nejen pod pódiem, ale i na něm. Bouncing Souls jsou sice čtyři, ale ve Futuru jich bylo na pódiu mnohem víc. Těžko byste během celého koncertu hledali jednu celou minutu, ke které by si někdo nepřišel skočit stage dive. A tak se skákalo, a skákalo se moc, opakovaně a pořád. Někteří si chtěli nejen skočit, ale také pobýt s kapelou delší dobu, což řešil velmi trpělivý roadie kapely, který neustále vyklízel (rozumějte fyzicky vybízel k okamžitému skoku) „pracovní“ plochu kapele od všech kontaktuchtivých fanoušků. A tak vzduchem létali lidé, oblečení, pivo…

Jednou věcí Bouncing Souls překvapili – asi po 45 minutách ohlásili poslední písničku, po které poděkovali a odešli. Publikum v Praze ale automaticky pochopilo, že je potřeba kapelu ještě vyvolat. Ta se nakonec nenechala vůbec přemlouvat a po kratičké pauze přišel přídavek. Celý koncert přesto trval jen zhruba hodinu, načež se pódium, stejně jako na začátku, zahalilo v kouři, zpěvák si poplácal s přítomnými v předních řadách a za zvuků svých spoluhráčů se odporoučel. Instrumentální konec tak byl příjemnou tečkou příjemného večera.