Rise Against: Neustále na cestách

Rise Against, kapela hrající melodický hardcore, podtrhuje svůj řízný zvuk politickými a sociálními postoji. Jejich nejnovější studiový počin (celkově již čtvrtý) „The Sufferer and The Witness“ svědčí o vytrvalosti kapely v jejích postojích a hudebních vizích, a to i přes příslušnost k major labelu. Server www.ultimate-guitar.com nedávno vyzpovídal kytaristu Chrise Chasse ohledně nového DVD kapely a hektického koncertního rozvrhu. Česky překlad tohoto rozvoru si můžete nyní přečíst:

Kapela právě vydala DVD s názvem „Generation Lost“?
Jo, je to v podstatě pohled do zákulisí na to, jaké to je být s námi na turné. Také se to trochu dotýká našich osobních životů, jako přátelé, rodina a podobné věci. Je tam spousta věcí z živých vystoupení, stejně jako rozhovory, hudební videa a jejich výroba. Je tam také okolo pěti songů z kalifornské show, kterou jsme měli v The Troubadour, kde jsem odehráli pět koncertů v řadě. A pak ještě část s živými vystoupeními.

Co vedlo kapelu k rozhodnutí konečně vydat DVD?
Je to něco o čem jsme přemýšleli už hodně dlouho a vždycky jsme to chtěli zrealizovat. Jeden z našich přátel je velice dobrý v podobných věcech a chtěl s námi na chvíli na Warped Tour a tak nějak to začalo.

Rise Against berou velice vážně koncertní hledisko, myslíš, že na koncertech se kapela cítí více doma než uvnitř studia?
Zdá se, že tak to s námi je. Hodně koncertujeme během roku, takže z 365 dní máme alespoň 300 dnů koncertování. Konečně jsme dostali pauzu na svátky, ale potom jsme pevně obsazení až do ledna 2008! Máme rádi pobyt ve studiu a psaní písní, ale zdá se, že spíš patříme na cesty.

Zjišujete, že hraní songů den po dni na turné, přispívá k tomu, že se z nich postupně vyvíjí něco jiného?
Tak to nevím. Nejsem otrávený z hraní těch stejných songů, ale když hrajete pořád ty samé po takovou dlouhou dobu, začnete si k nim přidávat svůj vlastní styl. Když posloucháte naše album a pak jdete na naše živé vystoupení, můžete si všimnout malého rozdílu, věcí, které si přidáváme jen pro zábavu, protože už to hrajeme tak dlouho na cestách. A to je taky další věc, že se nám lépe dělá na živo, než když sedíme ve studiu.

Je těžké psát songy, když jste tak dlouhodobě na cestách? Cítíte určitý tlak na vašich bedrech, že musíte něco nového napsat?
Tak trochu, ale zároveň vzhledem k tomu, že tolik hrajete, se na tuhle stránku těšíte. Píšete spoustu songů ve vašem volném čase nebo dokonce během zvukových zkoušek, kdy taky píšeme riffy a skladby. Ale někdy to probíhá jako: „tak jo kluci, máme nahrávat v březnu, teď je prosinec tak pojďme na tom začít pracovat“. A bude leden než přijdete s těmi songy. Takže samozřejmě tlak tam je, ale zároveň už máte tolik songů plovoucích okolo, že je to pouze záležitost poskládání toho dohromady.

Děláte bláznivé věci, když jste tak dlouho na cestách?
Ani ne, jsme hodně odměřená kapela, takže moc neblázníme, nechodíme na ty šílený party, nerozbíjíme pokoje ani nic podobného. Máme rádi zábavu a i když jsme „muži středního věku“ v našich pozdních dvacátých letech, tak se stále chováme, jako bysme byli v pozdní pubertě, kdy máme zábavu a užíváme si přítomnosti ostatních, ale nejsme destruktivní nebo že bysme chodili za hranu.

Na posledním albu „The Sufferer and the Witness“ jsou vidět experimentální kroky, jako například v The Aproaching Curve, kde mícháte mluvené slovo s ženskými doprovodnými vokály. Bylo experimentální hledisko něco, čeho se kapela snažila dosáhnout od počátku nahrávání?
Ne, to v žádném případě nebylo plánované. Tenhle song byl jedním z posledních, které Tim (McIlrath) otextoval. Napsal něco jako krátkou povídku v určitém bodě, ale nemohl přijít s dobrým veršem pro ten song. Tak jenom seděl ve studiu a začal si s tím pohrávat. Bill Stevenson, který byl producentem, zaslechl něco z Timových pokusů a řekl: „Dobře, použij tohle“. A odtamtud to odstartovalo k tomu velkýmu refrénu a dál už to dohromady šlo docela dobře.

Byl tedy celý proces psaní pro album proveden v podstatě stejným způsobem?
Máme zkušebnu v Chicagu, všichni tam přijdeme a jakoby děláme vlastní věc, doneseme naše vlastní songy nebo pokud něco napíšeme na místě, tak pracujeme na tom. Potom jsme šli do studia s 15 až 20 songy. Protože jsme v tomto případě pracovali s Billem a Jasonem Livermorem na demách, tak jsme začali vybírat ze seznamu ty, které jsme preferovali a odtud jsme začali. A když došlo na nahrávací proces, odešli jsme do studia, kde jsme již pracovali klasicky – sedli jsme si, načrtli stopy pro bicí, potom jsme přidali basu, kytaru a konečně vokály.

Z pohledu kytaristy, jaký přístup si použil, když už songy byly napsané a ty jsi měl ve studiu nahrávat svoje části?
Obvykle jsme seděli a projeli celý song a potom ho jenom prošli znovu, když jsme byli připraveni začít nahrávání. Na tomto albu jsme já a Tim neměli žádný problém projít celé songy během nahrávání. Přesto tam samozřejmě byly menší úseky songů se změnami tempa, které musely být přesné, museli jsme to různě měnit, abychom měli 100% přesnost. Ale tohle album zní hodně surově, takže bylo lehké z pohledu kytaristy, jelikož tam nebyla žádná složitá sóla a podobně. A přestože to nejsou ty nejlehčí riffy na světě, věděli jsme jak je zahrát, protože jsme je sami psali.

Pojďme mluvit o vybavení, co jste použili na této desce?
Na albu jsme použili kombinaci mezi zesilovači Mesa-Boogie Stiletto, Marshall 900, Marshall 2000, 50 wattový zesilovač ze 70. let Hi Watt 50 a Mesa-Boogie Dual Rectifier. Jako reproduktory jsme použili standardní Marshall stejně jako Mesa 2×12. Co se týče kytar, tak Tim i já, jsme používali jednu kytaru na celém albu, a to moji kytaru, 2005 Gibson Les Paul 1960 re-issue. Prostě jsme ji použili pro celé album. Já jsem donesl spoustu kytar a Tim jich pár taky donesl, ale když si Bill (producent) sednul a všechny je prošel, zjistil, že moje kytara je ideální pro tuhle desku. Takže jsme hráli všechny songy na ni. Když došlo na efekty, tak jsme jich celkově moc nepoužili. Myslím možná na části songů s oktávami jsem použil pedál Boss Flanger, ale použili jsme to opravdu vzácně. V podstatě jsem hrál přímo přes zesilovače.

A jaké mikrofony jste používali na zachycení tónů zesilovače?
Já jsem žádné samozřejmě nedělal, ale pro kytary bylo všechno víceméně otevřeně nahrané. Vše jsme dělali v jedné obrovské bicí místnosti, která měla rozdělovače mezi každým reproduktorem.

Jaké vybavení používáte, když nejste na cestách?
Co se týče zesilovačů, tak na koncertech používám Mesa-Boogie Stiletto, zatímco Tim střídá Stiletto a Marshall 2000. A momentálně oba dva používáme Gibson Les Paul Supremes kytary. Tim má bílou, zatímco já černou, ale obě dvě to jsou stejné kytary, 2006 Supreme.

Je pro vás těžké být na major labelu a držet se svých ideálů s ohledem na politicky nabitou zprávu ve vaší muzice nebo to zahrnuje mnoho kompromisu?
Dohoda, kterou kapela udělala s labelem, je něco jako, že jsme řekli: „Ano, půjdeme do toho, líbí se nám co děláte, distribuce a podpora, ale nebudeme nic měnit“. A zatím nás nenutili k jakékoliv změně. Nikdy nás nepožádali, abychom zmírnili nebo podobně. To bylo vždycky 100% pod naší kontrolou.

Myslíš, že se ta zpráva doopravdy dostává dál?
Neustále dostáváme pozitivní odezvu od každého a samozřejmě jednou za čas dostanete náhodný nenávistný mail od nějaké zatrpklé osoby. Ale jinak, a už to je politická stránka, vegetariánství nebo podobné věci, neustále dostáváme emaily a lidé na koncertech říkají: „Díky moc, že jste nám otevřeli oči a ukázali nám tyto věci“.

Už jste hráli festivaly jako Taste Of Chaos nebo Reading ve Velké Británii, jaký je rozdíl v prostředí v porovnání s vašimi koncerty na kterých hrajete jako hlavní kapela?
To je různé… Festivaly můžou být relativně těžké, jako například Taste Of Chaos nebo Warped tour. Stále jsou ovšem v rámci punk-rockové scény, takže zde není velký rozdíl. Pokud pak děláte představení pro rádia, kde jsou velmi mainstreamoví umělci a hodně rozlišné obecenstvo, tak mohou být do určité míry jiná. Myslím si ovšem, že jsme dobře přijímáni všemi. Jak jsem řekl, čas od času se objeví náhodná nepříjemnost nebo něco v tom smyslu, ale jinak je to většinou velmi fajn.

Začali jste už psát materiál na vaše příští album nebo je stále ještě brzo?
Máme několik věcí, ale minimálně po značnou část roku nepůjdeme do studia, protože máme naplánovanou spoustu věcí. Ale vždycky se kolem povalují songy, jak jsem řekl, při zvukových zkouškách. S nějakýma nápadama na nový písničky přicházíme vlastně pořád.