ZSK: „Sny jsme si už splnili, a tak končíme“

Němečtí ZSK působili na evropské punk-rockové scéně celých 10 let. Za tu dobu si vybudovali loajální základnu fanoušků a získali si respekt scény. Odehráli spoustu koncertů se světovými kapelami jako Anti-Flag nebo Bad Religion a zároveň se několikrát představili i českým fanouškům, kteří si je velmi oblíbili.

Proto jsme nemohli nevyužít příležitosti udělat rozhovor s jejich frontmanem Joshim a zeptat se ho na věci ohledně jejich začátků, zážitků a také ohledně konce jejich kapely. Rozhovor proběhl těsně před posledním koncertem ZSK v České republice, který se nedávno konal v klubu 007 v Praze.

Pamatuješ si vᚠprvní koncert?
Samozřejmě, že si ho pamatuju. Byl to vlastně klub jako tenhle, docela malý. Nebyl to vlastně ani klub. Řekli jsme místnímu kostelu, že tam chceme udělat narozeninovou party v klubu pro mládež v přízemí. Řekli jsme jim, že to bude jenom taková malá party a udělali jsme tam naši punk-rockovou show. Bylo tam asi 150 punk-rockerů, kteří totálně bláznili, rozbili záchody a všechno a museli jsme zaplatit hromadu peněz za opravy. Ale myslím, že to byla dobrá show a dobrý začátek pro punk-rockovou kapelu, úplně všechno bylo DIY, všechno jsme si zařizovali sami. Po pravdě řečeno jsme byli děsně nalití, když jsme hráli. Myslím, že jsme stáli za hovno.

Napadlo vás tehdy, že by jste mohli vydržet u hraní tak dlouho?
Ne. Akorát jsme založili kapelu a čekali jsme, co se stane. Nikdy jsme nepřemýšleli o tom, jak dlouho to bude trvat, jak to skončí a o podobných věcech. Nikdy jsme neměli něco jako cíl, že potřebujeme tohle a tamto. Dělali jsme to jenom kvůli hudbě, fanouškům a skvělým lidem, kteří chodili na naše koncerty.

Vystupujete tady tedy v původním složení?
Všichni jsme z původní sestavy kromě Bennyho. Nᚠpůvodní kytarista v roce 2002 opustil kapelu, protože se chtěl věnovat studiu na univerzitě. Benny byl dobrým přítelem kapely už roky, byl v publiku i na naší první show. Nebyla to tak pro nás velká změna. A už dříve nám Benny pomáhal při několika vystoupeních. Myslím, že hrál na baskytaru na několika koncertech.

Co vás inspirovalo, když jste začínali?
Především přátelství a věci okolo punk-rocku, to bylo pro nás nejdůležitější. A tyhle skvělý kapely jako Minor Threat, Operation Ivy, Sham 69, Propagandhi a všechny ty kapely, ke kterým jsme vzhlíželi, když jsme byli mladí a stále k nim vzhlížíme. Na punk-rocku se nám líbilo, že jsme si mysleli, že to je jediný styl hudby, který se opravdu dotýkal našich srdcí a může být tak silný, že stojí za to v něj věřit. Druh hudby a druh scény, kde se každý nebo alespoň většina lidí snaží něco změnit a většina se zajímá o to co se děje ve světě a zapojuje se do nějakých politických aktivit. To je to, co pro nás bylo tím nejdůležitějším na punk-rocku, kromě skvělých koncertů, kaleb a přátel. Ne jako v jiných hudebních stylech, kde to je o tom kolik máš peněz, jak dobře vypadᚠnebo jak líbivá je tvoje hudba. Je toho hodně na tom stát si za svými právy, změnit něco s čím absolutně nesouhlasíš a vyřvat do světa co se ti nelíbí.

Hráli jste s kapelami jako Anti-Flag nebo Bad Religion. Ovlivnilo vás to nějak, když jste hráli s kapelami ke kterým jste vzhlíželi?
Jo, rozhodně. Byla to nejlepší věc, co se nám stala. Hráli jsme téměř s každou kapelou, která je nám stylově dost blízká. Byli to například Die Toten Hosen, Anti-Flag a byl to skvělý pocit, když jsme se s nimi poflakovali a zjistili, že jsou jako my, milují tuhle hudbu a jsou to skvělí lidi. Anti-Flag, Die Toten Hosen, Donots, to jsou nejskvělejší lidi, které jsme kdy potkali. Nic podobného jako: „My jsme velká kapela, vy jenom předkapela, tak nás nezajímáte“. Jsme velcí fandové těchto kapel. Jsou z punkové scény a vědí odkud vzešli a pořád jsou to fajn lidi a nejsou zaměření na celý ten business okolo rockové hudby.

Existuje kapela, u které vás mrzí, že jste si s ní nestihli zahrát?
Rancid. Kdy hráli naposled v Německu? Před 4 lety. Ale nemůžeme mít všechno, co chceme.

Strávili jste hodně času na různých turné. Jaká byla nejbláznivější věc co se vám stala?
Myslím, že máme tisíce příběhů. Jednou z nejbláznivějších věcí, co se nám kdy přihodila, byla, když jsme hráli na prvního máje ve Švýcarsku na jakémsi politickém festivalu v ulicích. Hráli jsme svůj koncert a na druhé straně ulice vypukly výtržnosti. Ve Švýcarsku není zakázáno mít zamaskovaný obličej, takže všichni demonstranti měli masky a policie střílela gumové projektily a slzný plyn do davu a my jsme hráli, zatímco se slzný plyn začal pohybovat směrem k našim posluchačům. Byla to šílenost hrát během toho, když nedaleko probíhaly výtržnosti. Myslím, že o věcech, co se nám staly, bych mohl klidně napsat knížku.

Možná časem.
Popravdě řečeno, ano. Přemýšlím o tom, že bych sepsal ty nejbláznivější okamžiky, co se nám přihodily. A tohle by byl jeden z těch příběhů v knížce.

Když mluvíme o fanoušcích – jak se díváte na to když na vᚠkoncert přijde někdo s odlišnými názory nebo postoji.
Myslím, že je fajn, když se mnou někdo chce mluvit o politice. Jsem plně otevřený politickým názorům. A myslím si, že bych dokázal přesvědčit většinu lidí, že to, co říkáme, je správné. Občas za mnou někdo přijde a říká: „Proč nejíte maso, proč jste vegetariáni? Je nemožné žít bez masa, takhle umřete“. Nikdy bych mu nevynadal a neposlal ho pryč. Myslím, že je důležité chovat se slušně k lidem, když se s nimi chcete podělit o své názory. Neříkat: „Ty jíš maso, proto tě nemám rád“. Radši říct, že nejím maso, protože… říct jim, co a jak a proč není dobré zabíjet zvířata a podobně. A nakonec si ten člověk řekne, že mám možná pravdu, nebo o tom třeba bude příště přemýšlet. Myslím, že je to daleko lepší než říkat, že každý, kdo není vegetarián, má jít do hajzlu. Samozřejmě jsou věci, o kterých by jsme nikdy nediskutovali, jako třeba rasismus a nacismus. Podle mého názoru bych náckům, kdyby přišli na náš koncert , což se tedy nikdy nestalo, nakopal zadnice. Myslím, že někteří lidé a některé názory nestojí ani za diskusi. Každopádně se o věcech rád s fanoušky bavím.

Co si myslíte o nových moderních vlnách punk-rocku? Například kapely jako My Chemical Romance nebo Taking Back Sunday.
Hráli jsme s Taking Back Sunday v Německu a není to zrovna ten old-school punk-rock, který máme rádi.

Myslíš, že by se dali považovat za součást stejné scény jako vy?
Co je scéna a co ne? To neřeším. Nakonec si samozřejmě zajdu na koncert My Chemical Romance v Berlíně, ale není to ten druh punk-rocku, který je nám blízký. Samozřejmě to poslouchám, ale jsme více na old-school. Nesoudil bych žádnou kapelu. Neřekl bych, že My Chemical Romance jsou špatní protože… nezajímá mě to, jestli chtějí dělat takový druh hudby, tak je to fajn, jestli se to líbí fanouškům. Je to jako s Tokio Hotel… každý je nenávidí, ale já si říkám, že je mi to jedno. Můžou si dělat co chtějí, protože já si udělám svůj koncert tady a kdokoliv může přijít a jestli chce pak jít zítra na Tokio Hotel, proč ne? Chci říct, co vlastně všichni řeší?

Znáte nějaké kapely z české a slovenské scény?
Hráli jsme na Rock For People a byla tam spousta skvělých kapel, které se nám líbily a mně osobně zaujali Selfish, ale rozpadli se.

Vlastně ani ne, zase by měli začít hrát na podzim.
Fajn (viditelně potěšen). Jsem je vlastně chtěl jako předkapelu pro tento koncert, ale náš místní promotér nám řekl o jejich rozpadu. Nakonec vlastně neznáme tolik kapel z České republiky. Když jsme tady, tak se snažíme dostat se do kontaktu s místními kapelami, protože vidíme punk-rock jako mezinárodní záležitost týkající se hudby, politiky nebo přátelství a vždy jsme rádi, když vidíme jiné kapely, jak tu hrají s námi. Kdyby v Berlíně hráli české kapely šli bychom se na ně podívat.

Kdybys měl vybrat jeden moment v kariéře kapely, kdy jste byli na vrcholu, kdy by to bylo?
Vlastně teď v tuto chvíli. Každý klub, kde hrajeme, je vyprodaný a všichni naši přátelé jsou tam. Dalším momentem by bylo turné s Die Toten Hosen. Ne jenom proto, že to bylo obrovský, 15 tisíc lidí, ale protože to jsou super lidi a stali se vlastně našimi přáteli. Hráli jsme koncerty s kapelami jako Taking Back Sunday a ty byly jako: „Kdo sakra jste, jste jenom předkapela, nezajímáte nás, neznáme vaše jméno, nechceme s váma mluvit, můžete tu hrát, nedostanete žádný peníze, prostě si odehrajte svůj set a táhněte. Die Toten Hosen jsou taky velká kapela, ale každý večer nás přišli pozdravit, zeptat se jak se máme, jestli je všechno v pohodě a pokud by byl nějaký problém, tak a jim dáme vědět. Existují punkové kapely, které jsou velké a pořád to jsou normální lidé, normální kamarádi, normální punk-rockový fanoušci.

Co vás vedlo k rozhodnutí skončit?
Říkali jsme si, že deset let je dlouhá doba, odehráli jsme víc než 300 koncertů a jsme, neřekl bych unavení, ale myslíme si, že je správný okamžik skončit. Dokázali jsme téměř všechno, o čem jsme kdy snili. Hráli jsme na obrovských koncertech, i na těch, co za nic nestály. Myslíme si, že tohle je vhodný okamžik na konec kapely a každý na nás bude vzpomínat jako na fajn kapelu a na naše skvělé koncerty.

Máte už plány do budoucna?
Nemyslíme na budoucnost dokud se 24. března nerozpadneme a potom uvidíme, co se stane.

A co název kapely – ZSK? Někde jsem četl, že to nemá žádný význam, ale proč zrovna tahle kombinace písmen?
To bývala jedna německá kapela s názvem ZK a my jsme byli jako oni, tak jsme si řekli, že by bylo docela fajn mít podobný název. Před deseti lety mi bylo 13 a přemýšlel jsem o všech těch super názvech pro kapelu.

Říkal jsi, že nemáte žádné plány do budoucna, máte alespoň v plánu zůstat u hudby?
Nevím. Nikdy jsme si nevydělávali hraním. Vydělávali jsme si peníze prací, takže hudba nás neživí. Vždycky jsme to dělali pro fanoušky, protože milujeme tuhle muziku a scénu, nikdy jsme neplatili nájem z peněz kapely, protože to nestačí, takže jsme vždycky hráli hudbu, protože nás to baví a uvidíme co dál. Možná budeme dělat něco, co nás doteď ani nenapadlo.

Poslední otázka – máš nějaký vzkaz pro fanoušky?
Kolikrát jsme hráli v České republice? Možná osmkrát, desetkrát? A musím říct, že fanoušci tady jsou skvělý, oceňujeme, jak tady na naše koncerty chodí lidi a milujeme koncertování v České republice, především v Praze. Chceme hlavně poděkovat všem fanouškům, kteří nás tu podporovali během těch let a doufám, že dneska tady budeme mít úžasný večer.