Colours of Ostrava 2007 opět větší

Festival Colours of Ostrava za poslední roky sbírá všemožná ocenění a i proto byl letošní ročník pod ještě větším drobnohledem než v minulých letech. Ale když se postupně během roku začal rozšiřovat line-up, vypadalo to, jakoby se pořadatelé snažili dostat do Ostravy snad všechny balkánské a africké muzikanty a tak trochu zapomněli na nějakou tu pořádnou kytarovku nebo opravdu slavné jméno. I přesto ale severomoravská metropole dokázala, proč jsou Colours nejlepší festival v republice.

Celý program byl už tradičně natažen do 4 postupem času stále úpornějších dnů a hned ten první překvapil jak pořadatele, tak všechny přítomné návštěvníky. Začátek byl naplánován až na hodně pozdní odpoledne, na hlavní stage Spektrum měly vystoupit pouze tři kapely (Gipsy.cz, Goran Bregovič s kapelou a domácí Kryštof) a možná právě kvůli těmto okolnostem se přišlo na úvod pobavit přes 9 tisíc lidí. Něco takového nečekal nikdo – okolí pódia narvané k prasknutí a až půl kilometrové zástupy dalších netrpělivých návštěvníků před vstupem do areálu Slezsko-ostravského hradu. Důsledkem toho bylo nakonec půl hodinové odsunutí vystoupení dechového orchestru Wedding and Funeral band společně se sympatickým Bregovičem. Nabuzení lidé tak hned ze startu přesvědčili Ostravu o tom, že na Colours se chodí hlavně bavit a ani slušné přívaly deště je na úvod neodradili.

Druhý den, pátek 13., bylo v našem hledáčku především očekávané vystoupení české školy v podobě The Prostitutes. Jejich vystoupení bylo provázeno jistým oukáváním se s publikem, jakoby nedokázali přenést energii i do řad diváků. K mému překvapení dostali prostor na hlavním pódiu a ikdyž nepochybuji nad jejich kvalitami, myslím si, že to byl krok vedle. Jednak to vypadalo, že diváků se nesešlo moc a taky jejich set neměl takovou šávu jako například na nedávném mini-festu v Zábřehu. Vystoupení jedné z domácích předních kapel bylo pro mě tedy spíše zklamáním. Jako malá náplast pak ale skvěle zafungovalo hodně příjemné představení britských undergroundových The Sideburns nebo i české zpěvačky Anny K. Ono se to nezdá, ale její živá vystoupení mají hodně vysokou kvalitu a právem na nich dokazuje, že společně se svou kapelou je jedna z nejpřednějších zpěvaček u nás.

Fotogalerii si prohlédněte zde

Kromě shlédnutí všemožných afrických rytmů, šíleného crossoveru v podání francouzských Watcha Clan nebo kamerunského basového mága Richarda Bony upoutalo ten den naši pozornost ještě pozdní vystoupení domácích November 2nd společně s doprovodnou kytaristkou a zpěvačkou původem z Los Angeles Janet Robin. Když společně s kapelou spustila svoje divoké eskapády na akustickou kytaru, nestačila se hrstka přítomných fanoušků divit. Při tom dokázala naprosto bezchybně odehrát celý svůj připravený set. Její umění mi v hlavě zůstalo stát ještě hodně dlouho, opravdu neskutečné vyhrávky. Pro mě bezpochyby nejlepší kytaristka jakou jsem zatím viděl.

Od začátku předposledního dne už panovala nad Ostravou tropická vedra, a tak všichni přítomní uvítali možnost nechat se při odpoledním vystoupení plzeňského ska orchestru Tleskač na hlavní stage pokropit ledovou vodou. Přední skačková skupina u nás splnila svůj úkol na jedničku – zahráli skvěle, dostali publikum do varu a vlny poskakování a zase odjeli. Tentýž den se na stejném pódiu představila i divoká směs balkánské a izraelské hudby s elektronikou vycházející z New yorského undergroundu Balkan Beat Box. Jestliže jejich hudba nebyla úplně to pravé ořechové, show, kterou předváděli, to spolehlivě vykompenzovala. Po nich už na prkna “vyskočila“ velmi početná skupinka francouzských Romů, říkající si Gipsy Kings. Postarší pánové zcela naplnili a pohltili nemalý počet příznivců, kteří byli zvědaví na nejznámější francouzskou skupinu. Spojení 5 akustických kytar je v jejich podání skutečně famózní a když pak z jejich repertoáru poznáte plno světoznámých hitů, začnete si je automaticky pobrukovat s nimi.

Čtvrtý a zároveň poslední den Colours se už podobně jako ten první scvrknul na jen pár pódií, z čehož největší slovo mělo opět to největší v areálu podhradí Slezsko-ostravského hradu. Prvním výraznějším jménem byla kapela označována jako mix mezi Guano Apes a Rage Against The Machine, česká Gaia Mesiah. Pokud tuto kapelu nemáte vyloženě rádi, pak vám její vystoupení neřekne vůbec nic. O jediné zábavné momenty se občas postará holčina za mikrofonem svým neustálým poskakováním a snahou rozpumpovat i ty nejvzdálenější kolemjdoucí. Osobně jsem od téhle party čekal mnohem více. Ostravu poslední den přijela se svým folk-rockem pobavit i další domácí jednička, Divokej Bill. Ani oni ovšem nic zvláštního nepředvedli – klasické vystoupení klasické festivalové kapely.

Kolem šesté hodiny odpolední měly před sebou barvy poslední tři interprety na hlavní “Spektrum“ stage. Jako první přišli Moraváky naposledy roztančit Afričané Ba Cissoko. Nebýt toho, že základ jejich hudby tvoří dvě jednadvacetistrunné harfy kora, nebyla by jejich hudba nikterak zábavná. Ovšem ty dvě věci, o kterých se tvrdí, že je ovládají zlomyslní a škodolibí duchové a smí na ně hrát jen vyvolení grioté (pokud na ni hraje někdo jiný, může se stát, že propadne do stavu nevyléčitelného šílenství), jsou zárukou parádního zážitku, alespoň co se složitosti hraní na tento nástroj týče. Po jejich doharfování se už pomalu blížil můj osobní vrchol festivalu, švédské hvězdy Mando Diao. Bylo to poprvé, co tahle parta vystoupila u nás a musím říct, že pokud nepřijedou znovu, přijde zbytek republiky o hodně. Neskutečná energie a parádní do uší řezající rock’n‘roll typu Oasis nebo Beatles bylo to, co letošním Colours po celou dobu tak výrazně chybělo. Hodinu a půl dlouhý kytarový nářez postupně připravil všechny přítomné na závěrečnou star, charismatickou rockovou ikonu Marianne Faithfull. Ikdyž se tato starší dáma proslavila především úlety a drogovými skandály společně s Mickem Jaggerem z kapely Rolling Stones , její vystoupení provázela velmi klidná atmosféra. Společně s kapelou oděná celá v bílém naplnila svůj setlist především velmi melancholickými věcmi a když si pak mezi každou písničkou nakrátko nasadila silné brýle, aby se podívala na následující věc ve svém předlouhém repertoáru a usrkla trochu čaje z připraveného hrníčku, působilo to přinejmenším trochu směšně. Navíc ke každé věci povyprávěla pár vět o její vzniku, s kým a kdy ji napsala apod., a tím si Ostravské publikum podmanila úplně. To ji od samého začátku dávalo razantně najevo, že po následující hodiny je právě tady doma. Ta se po dvouhodinovém záběru několikrát srdceryvně rozloučila a naplnila tak celý program dalšího ročníku festivalu. Závěr Colours of Ostrava 2007 byl díky jí sice možná příliš uspávající, rozhodně ale originální.

Fotogalerii si prohlédněte zde

Paleta barev nebyla toto léto možná tak pestrá jako jindy, ale ani to neodradilo stále se lepšící návštěvníky Colours of Ostrava, ba naopak. Rekordní návštěva (přes 20 tisíc) dokázala vytvořit místy až neskutečnou atmosféru, ale také nemalé problémy jako již zmiňované obrovské zástupy čekajících návštěvníků. Zůstává tedy otázka, jestli neustálé zvětšování festivalu nezačíná pomalu i škodit. Odpovědi se možná dočkáme za rok, každopádně letošní, opět rekordní, ročník se vyvedl na jedničku.