iPUNK.cz na Highfield 2007 (3. den)
V posledním díle našeho putování Highfieldem 2007 se podíváme na den poslední, spojený i s podvečerním sbalením našich už polozbořených stanů, vyklizením slušného nepořádku v našem sektrou a nočním odjezdem směr Praha, jsme opět poctili návštěvou nedaleký super-market, pozdravili se ze starým známým z restaurace a naposledy vyrazili směr celní kontrolu u vstupu do areálu Highfieldu. Ono každý vstup do festivalových prostor byl docela slušný porod. Chápu, že bezpečnost je u pořadatelů na prvním místě, ale nechávat se několikrát denně ohmatávat gumovými rukavicemi není nejpříjemnější pocit, navíc když máte s VIP páskou na ruce vůbec problém se tam dostat a musíte někdy až moc dlouze a naprosto zbytečně vysvětlovat kde jste k ní přišli. Takové momenty nepatří od pořadatelů k těm astnějším, na druhou stranu celý festival probíhal naprosto bez problémů a na obhajobu společnosti udržující pořádek musím říct, že svůj úkol zvládla skvěle.
Závěrečné hudební odpoledne jsme odstartovali americkou melancholickou partou Brand New. Jejich poslední dvě desky se řadí k těm nejzajímavějím poslední doby a tak bylo celé publikum právem natěeno na to, jak budou neuvěřitelně procítěné melodie znít na živo. Po krátké zvukovce, kterou si pánové snad jako jediní udělali naprosto sami, pozdravili nepočetný dav lidí a ponořili se do tajů hudby. Pro někoho vyloeně nudné, pro jiné naopak naprosto geniální vystoupení bylo naplněno vynikajícími instrumentálními výkony i zpěvem, místy až apatickým řevem. Asi do poloviny setu probíhalo vše v naprostém pořádku, ale když pak zpěvák a kytarista Jesse začal povídat o tom, jak cítí, že se k němu přibliuje okolní krajina spolu s lesy a jezerem zdálo se, jakoby upadal do nějakého tranzu. Po celý zbytek koncertu se pak občas dost krkolomně povaloval po pódiu a vyvrcholením bylo, když se úplně na konci za kvílení kytar málem překlopil z pódia do prostor pro novináře, až se divili i ostatní členové kapely. I takovýto projev ale zanechal v divácích slastný pocit a Brand New dokázali, že nejsou jen tak ledajaká kapela. Hodně lidí, včetně mě, neskrývalo po koncertě své obrovské nadšení, ale i přesto mělo představení jednu velkou chybu a tou bylo nezařazení do setlistu asi největší hit The Quiet Things That No One Ever Knows, na který jsem se já těil nejvíce.
Předposledním účinkujícím v našem programu byli velikáni pop-punku Jimmy Eat World. Vystoupení, na které jsme byli neskutečně nabuzení si všichni přítomní pod Main Stage evidentně skvěle uívali. Jimmy Eat World, kteří přijeli ve vynikající formě, zahráli set složený ze svých světoznámých hitů, taky předvedli povedenou ukázku z právě dokončovaného alba a publikum jim hlasitým zpěvem všech zahraných písniček dávalo najevo, že zvolili výborně. Navíc hráli v době, kdy pomalu nad jezerem u pódia zapadalo slunce, což s megalomanským pozpěvováním například u pecek jako Sweetness nebo The Middle působilo na tělo i duši prostě nádherně. Možná mohli pánové dostat malinko více prostoru a zahrát tak ještě větší porci známých songů, ale i přesto bylo evidentní, že necelou hodinu s kapelou si Highfield jednoznačně uil a jedno z posledních představení večera patřilo k naprostým vrcholům festivalu.
Závěrečné minuty Highfieldu 2007 patřily na hlavní stage kapelám Silverchair a Kaiser Chiefs, ale ani jedna z nich nás nijak zvlá nelákala, a tak jsme se po povinném naloení našich zavazadel do našeho T-Music busu rozhodli naposledy si uít stísněné prostory Coca-Cola Tentu a poslední místečko v naší punk-rockové skládance zaplnili bývalí členové At The Drive In, kapela Sparta. lo vidět, že tahle partička nemá ve světě nijak velké jméno a ze dvou třetin naplněný stan působil konečně soukromým, skoro až klubovým dojmem. Seli se tedy vesměs velcí fanoušci kapely a bylo to znát tleskání do rytmu, prozpěvování textů i skandování názvu kapely. To vše vytvářelo v úmorném vedru pod plachtou skvělou atmosféru. Vrcholem setu složeného z celé poslední desky byla balada s refrénem jako stvořeným pro takovéto koncerty Unstitch Your Mouth, u které běhal pořádný mráz po zádech. Lepí zakončení naší festivalové pouti v Německu jsme si nemohli asi ani přát.
Po úplně posledním pro nás něčím zajímavém koncertu už následovalo jen krátké poflakování se po březích jezera a focení překrásné krajiny společně se zářícím areálem za doznívání největší hvězdy Kaiser Chiefs. Poté už následovalo jen poslední pozdravení se s německými návštěvníky, ještě jeden plechovkový přípitek na parádní výlet a půlnoční dlouhá jízda směrem domů do České Republiky.