Ptáme se: Co ti na scéně vadí?

Naši pravidelní čtenáři jistě dobře vědí, že jsme chystali novou rubriku. A dnes jste se dočkali – každou druhou středu (na střídačku s rubrikou Co poslouchá…) Vám nabídneme rubriku Ptáme se, ve které jsme se zeptali na více či méně aktuální a zajímavé otázky více či méně známých osobností scény. Naším cílem je srovnat názory napříč širokého spektra punk-rockové scény, a podle toho jsme také volili naše respondenty. Každý týden vybereme pět nejzajímavějších odpovědí a ty Vám nabídneme. Neméně důležité budou ale také Vaše názory, které budou probíhat v (doufejme) věcné diskuzi.

Dost úvodních řečí, pusme se do toho rovnýma nohama. Tento týden jsme se zeptali:

Je něco, co ti na scéně vadí / okamžitě bys změnil?

Ondřej Košan (Conspiracy)

Jo, je. Vadí mi to, že s rozrůstáním scény, a jejím čím dál větším směřováním do mainstreamu, se stalo to, že se z punku či hardcoru vytratilo mnoho původních myšlenek. Jasně, někdo může třeba argumentovat tím, že dost věcí bylo na punk či hardcore v minulosti uměle naroubováno, a že není předem daný to, jak by se lidé měli vyjadřovat a co by si měli myslet, ale mě konkrétně mrzí to, že určitá „uvědomělost“ lidí úplně zmizela a tahle scéna není v ničem lepší než jiné scény a dokonce než většinová společnost. Občas si myslím, že je v několika věcech (závist, nepřejícnost, pomluvy, sebestřednost a hlavně trapná arogantní namyšlenost některých jedinců) horší. Abych byl konkrétní – nemyslím si, že by hardcore a punk musel být například nutně politický, ale vadí mi, ze zmizely dříve tak samozřejmé věci jako vegetariánství, veganství, práva zvířat, lidská práva, ekologie apod. A štve mě to víc u kapel, než u obecenstva. Kdo jinej by měl jít příkladem, než kapely? Těžko se pak divit, že to nezajímá ty, kteří kapely poslouchají.

Tomáš „Henny“ Hennel (Criminal Colection)

Na scéně mi nevadí skoro nic. Možná by si lidi měli stát více za svojima názorama.

Lukᚠ„Vinca“ Vincour (R.A.F., Punkhart, Thalidomide, Real)

Na scéně mi vadí, že se začínají rozmáhat věci jako křesťanství, které jsou podle mě nesvobodné a neměly by patřit do scény (Bad Religon). A trošku mě mrzí, že punk ztratil svou původní myšlenku – měl by mít nějaký názor. Stal se z něj mainstream a jde to vidět na tom, kdo chodí poslední dobou na koncerty. Převážně emo děti oblečené z „módních“ obchodů. Řekl bych, že lidi chodí na koncerty pomalu čím dál víc, ale teď jde o to, jestli je to dobře nebo špatně.

Další věcí je, že spousta lidí navštěvuje pouze internetové servery a stávají se z nich internetoví konzumenti s plnou pusou řečí, kteří většinou na koncert nepřijdou. Ale na druhé straně je internet super věc.

A ještě mi vadí to, jak se u nás tak „škatulkuje“. Na punkrockových koncertech se neukáže skoro žádný hardcorista apod. U nás když hraje na nějakém např. crustovém koncertě něco melodičtějšího a hl. pokud jsou z Česka, tak je nikdo nevezme. Ve světě je to úplně jinak. Tam vidíte na koncertě všechny pohromadě. Přes skinheady, číraté, punkáče s nášivkama Blink, hardcoristy… Funguje to tam UNITED, což u nás absolutně ne!

A ještě bych zakázal kouření v klubech! Chybí tolerance od těch smradlavců!

Jan „Many“ Šamla (SLP Agency)

Co mi vadí je pokrytectví a závist. Ne, že by jí bylo nějak moc, ale občas je mrška někde ukáže. Největší problém, myslím, ale je to, že se tu hrozně škatulkuje a lidi místo toho, aby drželi spolu, tak si utvářej svoje mini scény. Když je člověk někde v západní Evropě nebo v USA, tak tam kámoší číratý punx se skejákama, emařema, hardcorářema i metalákama, ale tady má každej svoji subkulturu a navzájem se to moc neprolíná. Bylo by fakt super, aby lidi k sobě byli víc přátelský a nehnali se jen za vlastním profitem.

Tomáš „Kejmy“ Kejmar (Thalidomide, DKN Productions)

Problém je, že když se řekne „scéna“ (obzvláště ve spojení s něčím tak velkým jako je Evropa,Čechy, Morava atd.) se mi podvědomě vybavuje představa něčeho jednotného, funkčního a soudržného. Na nic podobného jsem, bohužel, v našich zeměpisných šířkách zatím nenarazil. Spíše mě zkušenost přesvědčuje o tom že je to naprosto naopak.

To, co obvykle nazýváme „scénou“, se mi z mého pohledu totiž zdá pouze jako hrstka nadšenců, kteří hrají v kapelách, organizují koncerty, labely, distra a ziny a kteří okolo sebe svojí vlastní činností vytvářejí skupinky svých příznivců, jež naopak tuto aktivitu spokojeně konzumují. Ovšem již žádnou další aktivitu v té „scéně“ nevytvářejí. A tím se kruh uzavírá. O občasné nevraživosti, soutěživosti, nepochopení a opovržení mezi těmito jednotlivými tábory ani nemluvě…

Metaforou toho stavu může být, když si představíte co se stane, když o zem rozbijete plochou magnetovou desku.. Je pevná, ale přesto křehká a proto se rozpadne na tisíce kousků, jež ovšem každý má nadále vlastnosti magnetu, kladnou či zápornou polaritu. Velké odštěpky přitáhnou ty menší. Některé se však navzájem odpuzují. Otázkou zůstává jak onu původní desku slepit dohromady.

Na otázku co bych měnil lze tedy těžko odpovědět konkrétně. Marně se budete snažit nutit někoho k samostatnému myšlení, k nadšení pro nějakou činnost „v rámci scény“, k vlastní nezávislé aktivitě, k tvorbě něčeho vlastního, nového, původního. Jediné v čem vidím smysl je snažit se zůstat věrný svým ideálům, zachovat si morální integritu a dělat to, co považuju za správné. Osobní příklad, že ledacos jde zvládnout, když člověk chce, je poněkud pádnější důkaz než pusté tlachání…

„Not only talk the talk
but also walk the walk“