The Unseen předvedli i malému bratislavskému publiku velkou show!
Z The Unseen se během několika posledních let stal v punk-rockových vodách opravdový pojem. Během své 14 roční historie vyprodukovali 6 plnohodnotných alb překypující surovou energií, která je stavěna především na řízném a rychlém soundu, čím si získali nemálo fanoušků po celém světě. Ty tam jsou doby, kdy jim ke koncertování stačil jeden kontinent a s novou deskou „Internal Salvation“ zavítali dokonce i do Bratislavy a Prahy. No řekněte, mohl jsem si to nechat ujít?
Vzhledem k tomu, že do Bratislavy to máme blíž, tak jsme se svým fotomanem Andrem rozhodli odcestovat právě tam. Zbytek výpravy jsme museli neplánovaně nechat doma, na nemocničním lůku. Na místo činu, čili do dvojnásobně undergroundového klubu Randál jsme dorazili něco před osmou. Dvojnásobně proto, že mimo to, že je v úrovni sklepů, zvenku něco jako Randál neexistuje pokud tam někdy pojedete, hleďte spíš po Cobře. Nicméně jsme to našli a to v dost velké časové pohodě. Ná příchod doprovázeli domorodci Good Reason, kteří zrovna zvučili. Podle několikrát přehrané basové linky z Rancidosvké Journey to the End a intra ze Seeing Double… od NoFX si mohla malá hrstka přihlíejících zhruba domyslet, co se asi bude dít, až to kluci rozjedou naplno. Podle mě to rozjeli opravdu dobře, ovšem v té době přítomní se jen zpovzdálí etřili na hlavní náplň večera. Chlapi si to zřejmě uvědomovali, a tak se o to víc propotili i za ně. Jako předkrm byli parádní a svou úlohu splnili, myslím, skvěle!
Obsáhlou fotogalerii naleznete zde
Po nich se začali pozvolna chystat profláklí němečtí punkáči Rejected Youth. Ti se dočkali už mnohem většího ohlasu a zdálo se, že publikum patřičně namlsali. Ovšem mohu usuzovat pouze podle několika prvních věcí, protože pak jsme se odebrali za Markem Unseenem na rozhovor.
Po našem návratu se už v nesrovnatelně zaplněnějším, avšak zdaleka ne zaplněném, klubu připravoval jak hlavní kytarista Scott, tak i basák, jehož jméno jsem úspěšně zapomněl. Podstatné ale je, že to nebyl Tripp. Jak jsem se později neoficiálně dozvěděl, tak ten, i když o tom kapela prozatím mlčí, se kvůli časovému vypětí, jakoto jeden ze zakládajících členů, kapely vzdal. Trippa jsem však přestal řešit, jakmile se na stagi zkompletovala celá pětka a zpěvák Mark odstartoval 21 písničkový diktát slovy:“Pojďte blíž!“ To jakou smr The Unseen spustili ani popsat nejde, ale snad vám to přiblížím tím, když prozradím, že stůl, který byl hned pod pódiem, nevydržel ani do konce Such Tragedy, která následovala hned po intru v podobě The Brutal Truth.
Kapela si vedla od začátku do konce na výbornou. Jonny (rytmická kytara), kromě neustálého pohybu, i s basákem Petem (konečně jsem si vzpomněl!) během písniček stihli za pomoci fanoušků vypít a rozlít celý půllitr a vykouřit cigaretu, Mark pak kromě kuřiva zvládal i odklízet zbytky již zmiňovaného stolu nebo třeba speciálně pro iPUNK i fotit.
Největší kouzlo však měla ochota kluků dělit se s námi o mikrofony, protože unseenovské davové vokály v opravdovém davu jsou nepopsatelným záitkem. O tom, jaký koncert byl, ostatně svědčí i to, že Unseen přidávali dvakrát po dvou písničkách, nebo že se heslem večera stalo:“You can never go home!“ což jakoto písničku kluci na přání zahráli dokonce dvakrát, i když v původním tracklistu zařazena vůbec nebyla. Jinak však žádná důležitá písnička nechyběla. Hoi zahráli vše podstatné z posledních dvou desek a nezapomínali ani na nesmrtelné hity jako False Hope, Live in Fear, Police Brutality nebo So Sick of You. Tleskám.
23:30 bylo po všem a vám už nezbylo nic jiného, než si poetile povzdechnout nad vícerem takto příjemně strávených večerů, protože a už se bavíme o organizaci, o show samotné nebo o pití a jídle, tak nebylo na co si stěovat. Snad jen hlava pořadatele klesla pod malou návštěvností, která byla opravdu zaráející údajně něco kolem stovky platících. Prý to však měla na svědomí Zóna A, jež měla následující večer koncert, ale i tak… Přijít o tuto show znamená přijít o hodně!
Obsáhlou fotogalerii naleznete zde