Nemusíme pořád jen pařit, říkají Against Me!

Konec dobrý, všechno dobré, říká se. A tak vám konečně můžeme nabídnout rozhovor s americkou partou Against Me!. Před jejich říjnovým koncertem v Praze jsme měli tu možnost setkat se s bubeníkem Warrenem Oaksem a basákem Andrew Sewardem, kteří se s námi podělili o své názory na hudební průmysl, ilegální stahování hudby a mnoho dalšího.

Jak byste popsali vaši kapelu někomu, kdo ji vůbec nezná?
Warren: Vlastně jsem si dal závazek proti popisování naší hudby, protože je nemožné, abych nevyzněl jako blb. Myslím, že jsme opravdu dobří, ale tvrdit: dobrá, hrajeme opravdu tvrdě a jsme úplně skvělí? Druhou věcí je, že si ve skutečnosti nemyslím, že bychom zněli jako jakákoliv jiná kapela.

Andrew: Myslím, že pokud by si někdo chtěl udělat pohodovou chvilku, snad by si pustil naši nahrávku. Hudba pro chvíle pohody!

Warren: Vyjma songů, které nejsou do pohody!

Andrew: Mimo depresivní skladby, jenž jsou přesto dobré!

Které by byly ty depresivní?
Andrew: How Low je vcelku depresivní, Searching For A Fromer Clarity je depresivní, ale dobrá!

Vaše nejnovější album „New Wave“ vyšlo u major labelu. Jste spokojení s rozhodnutím podepsat Sire Records?
Andrew: Jo, absolutně!

Lišilo se tentokrát nějaký způsobem nahrávání? Pravděpodobně jste měli daleko lepší rozpočet a navíc jste pracovali s legendárním producentem Butchem Vigem, který má na svědomí například Nevermind od Nirvany.
Warren: Měli jsme o dost víc času, Butch se hodně zapojil do procesu a trávili jsme s ním spoustu času při přehrávání skladeb a při přípravě, než jsme vůbec začali nahrávat. Ujišovali jsme se, že máme všechny skladby přesně tak, jak chceme, aby zněly.

Andrew: Což jsme nikdy dřív nedělali.

Warren: Ano. Vyhradit si čas před nahráváním, něco jako před-produkce. Připravit si a vymyslet samply pro každý jednotlivý song, ujistit se, že každý přechod je přesně tak, jak ho chceme. Když jsme následně začali s nahráváním, ujistili jsme se, že každý kytarový part, všechny bicí, znějí jak chceme. Byl to hodně komplexní postup.

Andrew: V dobrým slova smyslu.

Poslední dobou odešlo množství rockových kapel od major labelů s tím, že je vydavatelství ovlivňovala v jejich kreativní svobodě. Setkávali jste se s něčím podobným?
Warren: Ne

Andrew: Myslím, že věděly do čeho se pouští.

Warren: Vytvořili jsme si stanovisko, byli jsme opravdu opatrní s tím, do čeho se to pouštíme. Myslím si taky, že v současné době jsou major labely v určitém smyslu zoufalé. Uvědomují si, že nevědí co jak funguje o nic lépe než kapely. Možná tady bylo období, kdy si mysleli, že mají tajný recept, ale nyní jsou v podstatě zmatení.

Andrew: Myslím, že nás chtěli, protože si s námi nechtěli zahrávat. Chtěli jenom, abychom dělali to, co děláme. Zahrávat si s námi by totiž byl hodně špatný nápad.

Warren: To bylo hodně drsný.

Andrew: Jó!

Změnilo se v průběhu času hodně poselství, které předáváte svoji hudbou?
Warren: Mám pocit, že se mění song od songu. My nepíšeme texty (textařem je frontman Tom Gabel, pozn. red.), a tak sdělením pro mě vždy bylo: „Dělej si se svým životem co chceš!.“ Podle tohoto si žiji svým vlastním životem a to je jediný dojem, který můžu zanechat.

Vaše dřívější tvorba však obsahovala více folkových prvků. Změnily se postupně vlivy, jenž na vás působí?
Warren: Postupně jsem dosáhli hlasitějšího projevu.

Andrew: Definice folkové hudby je hudba lidu, což neznamená, že musí být spojena s akustickou kytarou. Máme však pár akustických songů, které jsme nahráli k téhle desce, ale vyjdou jako b-side na 7“. Snažíme se teď být přímější, více rockoví.

Vcelku hodně zpíváte o hudebním průmyslu. Jak byste zhodnotili stav, v němž se v současné době nachází?
Andrew: V hajzlu!

Mohl bys být přesnější, co máš konkrétně na mysli?
Andrew: Ono je to vcelku jasné. Nikdo si už nekupuje cd disky. Vydavatelství – nezávislá i major labely – nemají tušení co dělat, protože si nikdo nekupuje fyzický produkt. Všechno jde přes počítač. Právě teď jsme v hodně divném stádiu. Něco dramatického se stane a něco se změní. Já nevím co, oni nevědí co, ale jsou sakra vystrašení.

Warren: Zdá se mi, že se minulý rok prodalo více vyzváněcích melodií do mobilů než singlů a desek.

To mě vede k další otázce. Ilegální stahování hudby a kopírování desek je žhavým tématem poslední dobou. Jaký máte k tomu problému postoj?
Warren: Pokud mám rád nějakou kapelu, potom jí chci podpořit koupí alba, což je myslím logické. Mám pocit, že nejlepší šanci mají kapely, které předvádějí kvalitní živá vystoupení, hrají co nejčastěji na turné a dělají co nejvíce věcí, které jim pomáhají přežít tento problém. Ale myslím, že zřizování internetové policie není řešením. Nevím, nemám řešení, ale udělejte co nejlepší nahrávku, která bude vypadat opravdu dobře, a texty, které se dobře čtou, aby lidi chtěli mít doma své vlastní.

Andrew: Pamatuji se, jak tím stejným procházeli v první polovině 80. let, kdy vyšly kazety a lidé si je přehrávali. Jde o to, že tomu vlastně neříkám stahování. Je to jako byste zkopírovali pásku a dali ji vašemu kamarádovi, tudíž je to sdílení. Když mi taková osoba dá pásku s kapelou, kterou mám rád, tak si půjdu koupit desky, protože chci booklet, chci opravdovou věc a doufejme, že lidé stále uvažují tímto způsobem a chtějí samotný produkt, do něhož skupina vložila své srdce a duši, místo nějakého čehosi, co kdesi existuje.

Vezměte si vlastně, že kdybych si vaši hudbu kdysi nestáhl, tak bych nejel na vᚠkoncert a my tu teď nemohli sedět a dělat tento rozhovor.
Andrew: Řekl jsem, že je to špatné? Rozhodně se sdílením souhlasím.

U spousty vašich fanoušků se vaše spolupráce se Sire Records nedočkala pochopení. Jak se cítíte, když vaši bývalí fandové pořádají protestní akce proti vaší kapele?
Andrew: Lidé se nudí.

Warren: Myslím, že je tu spousta kapel, které by mohli lidé podporovat, ale oni plýtvají svou energií kritizováním skupiny za to, že nedělá to, co oni chtějí. Měli by vzít tuto svoji energii a najít kapelu, která to dělá přesně tak jak si oni myslí, že by to mělo být.

Andrew. Nebo a si založí skupinu.

Warren: A si založí skupinu a dělají to, co sami chtějí. Každý den žijeme s důsledky našich rozhodnutí, takže jestli si někdo myslí, že ví víc než my, je to trochu urážející.

Když jsem vás poprvé viděl před několika lety v Brně, byli jste neznámá kapela. Po koncertě jste šli mezi fanoušky, sami jste si prodávali věci. Změnilo se hodně od té doby?
Andrew: Celou tu dobu jsme byli na turné.

Warren: A jsme o několik let starší.

Zůstala vám ta vstřícnost k fanouškům?
Andrew: Snažíme se o to celou dobu. Pokaždé se snažíme bavit s fanoušky. V každém případě ti nebudu lhát. Občas se chceme jít sakra i vyspat. Někdy prostě nechceš už další chlast nebo cigarety. Chceš si prostě jít sám přečíst knížku, ale to je prostě lidské. Jsme pořád stejní, normální lidé. Rád se však jdu pobavit.

Warren: Taky se rád zajdu pobavit.

Fajn, pak můžeme zajít na pivo po koncertě. Jak je to s vaší domovskou undergroundovou scénou, cítíte se s ní ještě nějakým způsobem spojení?
Warren: Myslím, že se cítím propojen s Gainsvillem, je to náš domov. Znám kapely, ve kterých hrají moji přátelé. Co se týče undergroundového konceptu, tak se pořád zajímám o nezávislou hudbu, ale abych byl upřímný, tak vůbec nechodím na koncerty. I když jsme doma, tak poslední věci co bych chtěl dělat, je jít na koncert. Tudíž nepořádám koncerty, nejsem zapojený takovým způsobem jako dřív.

Andrew: To je však důsledkem samotného faktu, že nemůžeme na koncerty chodit. Vlastně nikdy nejsme doma. Zní to divně a nerad to říkám, protože stárnu, ale všichni mí přátelé jsou mimo undergroundovou scénu už přes 8 let, a já jsem pořád tady, takže tu je menší rozkol, ale nemyslím, že by byl na mé straně. Pořád se snažím.

Co pro vás vlastně znamená punk-rock?
Warren: Co pro mě znamená punk-rock? Nic moc. Není to slovo, s kterým bych cítil nějaké ztotožnění. Nikdy bych se nenazval punk-rockerem, protože by to mohlo být vykládáno tolika různými způsoby. Některé věci, které lidé mají na mysli, když řeknou punk-rock jsou v pohodě. O jiných věcech si myslím, že jsou hodně chabé, a nechávám to tak.

Andrew: Je to záležitost stereotypizující hudbu. Chápu, že máš na mysli životní styl a ty ostatní věci, ale když řekneš o kapele, že je punková, co to znamená? Když řekneš, že skupina hraje metal, emo nebo cokoliv? Je to děsně šedá oblast. Žijeme, tak jak žít chceme a to je punk-rock.

Vydávali jste i u legendárního indie labelu Fat Wreck Chords. Říká se, že kapely na tomhle vydavatelství si jsou hodně blízké a tvoří jednu velkou rodinu. Jaké jsou vaše zkušenosti s Fat Wreck?
Warren: Měli jsme s nimi velmi dobré vztahy. Byla to opravdu skvělá zkušenost. Řekl bych, že kapely nám blízké na tomto vydavatelství, patřily k těm nedávným, nikoli k těm old-school jako Lagwagon. Vůbec je neznáme. Blíže nám jsou kapely jako Dillinger Four, Smoke or Fire, mladší party.

Andrew: Bez urážky, ale když se na to opravdu podíváte. Je skvělé, že jsem s nimi se všemi stále přátelé, ale celá rock’n’rollová scéna se skládá z lidí, kteří jsou neustále na turné. Není jich tolik, jak by se mohlo zdát, a všichni se v podstatě navzájem znají. Každý zná ten bar v Chicagu nebo v Minneapolisu. Ty věci prostě víte. Scéna není tak velká, jak by si někdo mohl myslet.

Nyní se dostáváme k poslední otázce. Můžete svým fanouškům a našim čtenářům sdělit cokoliv máte na srdci.
Warren: Nenechte si od nikoho srát na hlavu.

Andrew: Amen.