Světové festivaly (6): Festivaly v Readingu a Leedsu

Martin Wipplinger, 2.11.2009, 17:15

reading_and_leeds-sf2.jpgOd blues a jazzu k hardcoreu, punk-rocku, alternativnímu rocku a indie. I takhle se dá stručně popsat trnitá cesta vzniku třídenního dvojfestivalu, každoročně pořádaného o tzv. Bank holiday weekend (víkend + celostátně volný pátek) na konci srpna v anglických městech Readingu a od roku 1999 také Leedsu. Vezměme to ale pěkně postupně.

Harold Pendleton, vlastník slavného londýnského hudebního klubu The Marquee, kde mimo jiné měli své vůbec první živé vystoupení The Rolling Stones, přišel v roce 1961 s myšlenkou uspořádat oslavu hudby jemu tak blízké, jazzu. Ještě ten samý rok je v Richmondu uspořádán první ročník The National Jazz Festival. Anglie 60. let byla však především ovlivněna nástupem žánru blues, a tak čtvrtý ročník Pendletonova festivalu mění název na The National Jazz and Blues Festival. Na pódiích v Richmondu, Windsoru, Sunbury a Plumptonu – akce totiž s oblibou střídala místa konání – se po boku bluesjazzových interpretů rok od roku stále častěji začínají objevovat kapely vyznávající žánr progresivního rocku a festival postupně mění svou tvář. Píše se rok 1971 a pod stále větším přívalem těchto formací akce dostává název The National Jazz, Blues and Rock Festival a proměňuje se spíše v hard-rockovou párty. A hlavně – stěhuje se na stálo do Readingu. Počátky festivalu tak jak ho známe dnes tedy hledejme až zde.

70. léta festivalu v Readingu jsou ve znamení jeho stále se měnícího žánrového zaměření. Pomalu zapomeňte na jazz, později i na blues. Přitvrďte. Judas Priest spolu s dalšími hvězdami heavy-metalového nebe, vedle nich punk-rock reprezentovaný kapelami The Jam, Sham 69, Penetration a hlavně The Ramones, kteří se v Readingu představili poprvé v roce 1979. To byla eskadra bombardující nenasytné ostrovní publikum festivalu nově nazvaného Reading Rock Festival.

Ne vždy to však bylo s kulturní chloubou anglického města nad Temží, rodištěm oskarem oceněné herečky Kate Winslet, tak růžové. Roky 1984 a 1985 se zapíšou do její historie černým písmem. Respektive se do ní nezapíšou vůbec. V důsledku rozhodnutí místní konzervativní vlády neposkytnout organizátorům prostory Richfield Avenue, kde se koná dodnes, musela být akce zrušena. I přes nesmírnou snahu pořadatelů o přesunutí festivalu se nepodařilo sehnat povolení vlády, a tak si na obnovenou premiéru Reading počkal až do roku 1986, kdy dochází k politickému uvolnění.

Obnova nebyla pro fanoušky tvrdší, říznější muziky kdovíjak sladká. Nová vize organizátorů byla, udělat z Reading Rock Festivalu akci ryze komerční s mainstreamovou hudbou. To vedlo k neshodám a vzájemnému obviňování mezi pořadateli a otcem festivalu Haroldem Pendletonem. Ten se kvůli této situaci rozhodl vyklidit pole a festival přenechal promotérské společnosti Mean Fiddler Music Group (dnes známé pod názvem Festival Republic). Ta se snaží přilákat hlavně interprety z oblasti žánru indie a gothic metalu. Obliba Reading Rock Festivalu právě kvůli nepříliš atraktivním interpretům a žánrové omezenosti prudce klesá. Objevují se první vážné debaty na téma, zda tuto tradici nezrušit. Pánové z Mean Fiddler Music Group si však volání fanoušků po více rozmanité žánrovosti vzali k srdci a krize je zažehnána.

reading_and_leeds-sf1.jpgPo pódiích se v polovině 90. let začínají prohánět takové skvadry jako Nirvana, The Lemonheads, Radiohead, Green Day, Smashing Pumpkins, Foo Fighters. Počet kapel, které mohou fanoušci za 60 liber během třídenního festivalu slyšet, se pohybuje kolem stovky. Reading Rock se stává stále více populárním a co víc, fanoušky v anglickém království zastihuje skvělá zpráva. V-Festival, akce v letech 1997 a 1998 pořádaná v severoanglickém Leedsu, je pohlcena readingským kolosem a roku 1999 se stává jeho nedílnou součástí – mladším bratrem. Oba festivaly mají od tohoto okamžiku každoročně téměř shodné obsazení a konají se ve stejné dny. „Spojenou“ Anglii dobývají v té době např. Blink 182, The Offspring, Rancid či téměř domácí Lostprophets. A to před kulisou čítající v každém z obou měst kolem 60 000 diváků.

Původní jedna scéna se v loňském roce rozrostla na počet sedmi a v současnosti si vstupenky na kompletní tři dny můžete pořídit za 175 liber. Ani stále se zvyšující vstupné neodradí více než stopadesátitisícový dav očekávající den předprodeje vstupenek. Ty na loňský ročník byly vyprodány během 2 hodin. Letos tomu nebylo jinak. Aby ne. O fanoušky je na festivalu i po nehudební stránce postaráno vskutku na výbornou. Za všechno hovoří v loňském roce postavený most Reading Festival Bridge přes řeku Temži z kempu přímo k centru dění, tak aby návštěvníci měli vše na dosah. „Letos je to posedmé, co se podařilo festival vyprodat během 24 hodin od uvedení lístků do předprodeje, což mě opravdu velmi těší,“ prohlásila současná hlava festivalu Melvin Benn.

I přes neutuchající zájem o tuto téměř čtyřicetiletou tradici, se na britských ostrovech v souvislosti s letošním ročníkem rozhořela debata o tzv. „návratu ke starým časům,“ jelikož při pohledu na letošní sestavu zjistíte, že headlineři Arctic Monkeys, Radiohead a Kings Of Leon žánrově reprezentují styl indie, což se mnohým kritikům nelíbí. Taková situace už tu totiž jednou byla. V současné době je mnohými připisována stále větší konkurenci festivalu Download konajícího se v polovině června v North West Leicestershire. To už je ale jiná kapitola.

Pohostinná britská nátura ve spojení s tou nejlepší muzikou je sama o sobě jedinečnou pozvánkou na událost, která i přes všemožné problémy je před ostrovní konkurencí o krok vpředu.

Od roku: 1971 – Reading, 1999 – Leeds
V pozadí: Harold Pendleton – majitel slavného hudebního klubu The Marquee, zakladatel The National Jazz Festivalu později se rekrutujícího na Reading Rock Festival
Datum konání: srpnový „Bank holiday“(anglický státní svátek) + následující víkend
Místo konání: Richfield Avenue, Reading a Bramham Park, Leeds
Žánr: Rock, alternative, indie, punk, metal
Zajímavost: Festival v Readingu je známý svou „tradicí“ házení plechovek a plastových lahví po účastnících, která se drží dlouhé roky již od 70. let. Například v roce 2006 byl frontman kapely Panic! At The Disco Brendon Urie během vystoupení zasažen lahví do obličeje takovou silou, že na chvíli upadl do bezvědomí. Kapelu však tento incident neodradil a příští ročník se na festivalu objevila znovu. Holt tradice je tradice.
Web: www.readingfestival.com, www.leedsfestival.com

Související články
Komentáře