Všichni, kdo nechtěli být v kapele, už odešli, říká kytarista FATA

Newyorkská parta From Autumn To Ashes se v minulých týdnech představovala evropskému publiku. Její pozornosti neunikla ani střední Evropa. Využili jsme tak příležitosti a před jejich vídeňským koncertem jsme položili kytaristovi Robu Lauritsenovi několik otázek. Dozvíte se tak například, jak to vypadá s připravovanou deskou, jak se skupina vypořádala se změnou na postu zpěváka nebo co si Rob myslí o současné hudební scéně.

Momentálně jste uprostřed evropského turné, jaký jste z něho měli doposud pocit?
Je skvělé! Všechny koncerty, co jsme odehráli, byly opravdu povedené, nyní už nám zbývá asi pět nebo šest vystoupení. Odezva byla úžasná, návštěvy byly skvělé. Je to dokonce ještě lepší, než když jsme tu byli posledně. Minule jsme ani nebyli ve Vídni, pokud se nemýlím, jeli jsme pouze skrze Německo a Velkou Británii.

Před dvěma dny jste se také poprvé představili v Praze, jak se vám líbil koncert, reakce fanoušků?
Bylo to skvělé. Nikdy nevíte, co čekat, když jste v daném městě ještě nikdy nehráli. Jako skupina fungujeme sedm osm let a doposud jsme tam nebyli, ale fanoušci byli perfektní, jejich reakce byla opravdu dobrá, takže doufáme, že se tam zase dříve nebo později podíváme.

Vᚠbubeník Jeff Gretz měl v Británii nehodu, co se mu přesně stalo?
Autobus jsme měli zaparkovaný podél zdi podobně jako teď tady a on šel akorát podél, aby do něho mohl nastoupit. Byl tam takový malý obrubník, na který stoupnul a zlomil si nohu ve dvou místech. Byla to docela děsivá nehoda, mohl to být kdokoliv z nás. Několik centimetrů jakýmkoliv směrem a mohl být v pořádku, ale stoupnul na špatné místo a poranil si nohu. Mysleli jsme si, že bude v pohodě. Měli jsme pár dní volno, ale druhý den jel do nemocnice, protože mu noha hodně natekla. Mělo to asi velikost baseballového míče nebo něčeho podobného. Udělali mu rentgen a musel odjet domů se sádrou, takže to bylo mnohem horší, než jsme se domnívali.

To je docela komplikace, když jste v polovině koncertní šňůry, takže jste se podle toho museli zařídit, vypůjčit si bubeníka ze skotské kapely Flood of Red, který s vámi pravděpodobně nikdy dříve nehrál. Co vše podobná změna obnáší?
Je to hodně stresující. Měli jsme den volno, potom dva koncerty a následně další den volna v Paříži, takže Fran (Mark, současný zpěvák a bývalý bubeník skupiny – pozn. red.) musel jednoduše odehrát ta dvě vystoupení na bicí. Byly to asi jenom 40 minutové sety, takže jsme byli schopni se s tím vypořádat a následně už do Paříže přiletěl Grant z Flood of Red. Potom jsme na pódiu hráli některé songy, které jsme nikdy dříve společně nezkoušeli. Během zvukové zkoušky jsme odehráli možná tři nebo čtyři skladby. To bylo vše, na co jsme měli čas. Když nadešel čas vystoupení, museli jsme se s tím vypořádat, ale Grant je profesionál. Byl úžasný, opravdu mezi nás zapadl.

Museli jste měnit setlist? Měla tato změna nějaký výrazný vliv na vᚠvýkon?
Jasně! Určitě jsou skladby, které nehrajeme, protože Grant měl asi tři dny, aby se naučil přibližně deset skladeb, což je docela hodně, tudíž jsou songy, které jsme museli ze setlistu vypustit, a pak další songy, jež jsme museli vrátit zase zpátky. Po několika koncertech se nám však podařilo získat poměrně vyrovnané vystoupení, takže teď už to je jako obvykle. Určitě to však několik dní bylo stresující. Nyní pokračujeme s Grantem. Je to profesionál, dobrý bubeník.

Jak jste se vůbec dostali zrovna k bubeníkovi z poměrně neznáme skotské skupiny?
Ve Velké Británii jsme dělali předkapelu Hundred Reasons, Flood of Red hráli jako první. Hodně jsme se s nimi bavili, parádně jsme spolu vycházeli. Věděli jsme, že umí hrát.

Pojďme se nyní přesunout do doby, kdy jste měli nahrávat vaše poslední album. Tehdejší zpěvák Perri odešel ze skupiny. Už dříve se diskutovalo, že pro kapelu moc nedělá. Jak se změnila atmosféra, když odešel? Nahrávalo se vám bez něho jinak?
Před nahráváním jsme jeli Warped Tour 2006. On byl neustále jakoby sám se sebou, staral se o své věci. Myslím si, že nejspíš ztratil odhodlání. Prostě to už nechtěl dělat, chtěl se věnovat jiným věcem. Byl daleko šastnější doma ve svém bytě v New Yorku nebo když mohl vysedávat po barech, spíš než aby dělal hudbu. Jakoby ztratil ten vnitřní oheň, ztratil touhu. Každému to bylo v podstatě jasné, ale žili jsme s tím a on pak jednoduše odešel. Poslal email, že už ho to nebaví. Všichni jsme to vlastně očekávali. Je to dobře, protože všichni, kdo jsou nyní v kapele, tu chtějí být. Všichni, kdo tu být nechtěli, už odešli. Já osobně jsem s nimi vycházel opravdu dobře, ale když došlo na to být s nimi na pódiu, tak už do toho nedávali své srdce. Byl s námi šest let a všechno jakoby vyhořelo. Přicházelo to už dlouho, věděl to.

Jak se jeho absence dotkla samotného nahrávání?
Ben se v té době tak jako tak kreativně neangažoval. Fran psal texty, dokonce dělal spoustu uřvaných pasáží a psal spoustu melodií, takže Ben měl být v podstatě něco jako předčítač scénáře. Fran už dělal zpěv na demo nahrávkách, takže nešlo o nic neobvyklého, i tak by už zpíval skladby na desce.

Takže podobně to bylo už na Abandon Your Friends? Ben pouze přišel a odzpíval to?
To by byl pravděpodobně hlavní příklad, jak to fungovalo. Jenom se tu ukázal a přečetl to.

Když tedy Ben odešel, bylo to okamžité rozhodnutí, že Francis bude mít na starosti hlavní zpěv nebo jste uvažovali i o jiných možnost jako třeba angažování nového zpěváka?
Ne, Fran prostě byl tím člověkem. I když byl za bicí sestavou, hráli jsme skladby, které jsme nechali zahrát našeho technika, Fran vstal a odzpíval to. Už jsme měli kvalitního frontmana, takže se to vůbec nezdálo cizí, bylo to naprosto přirozené. Bylo to mnohem přirozenější, než si lidé myslí. Pro mě osobně daleko přirozenější, než když tam stál Ben. Jakoby tam patřil, chtěl tam být, chtěl pracovat s publikem a být frontmanem, zatímco Ben se jenom snažil ten den přežít.

Jak se k tomu postavili fanoušci?
Když deska vyšla, dalo by se říci, že většina lidí s tím byla spokojená. Bylo zde samozřejmě spousta skepse, než album vyšlo. Lidé se ptali jestli to bude stejné. Samozřejmě že to nebude stejné. Jak bude kapela znít, bude to jako Biology, nebude to už tak tvrdé? Než se lidem dostala nahrávka do rukou, byla tu spousta skepse, ale jakmile jsme odehráli živá vystoupení, deska unikla na internet, vypustili jsme skladbu na myspace, tak potom to vše jakoby zapadlo.

Jak jsi říkal, vaše deska se dostala na internet. Jaký máš ty názor na stahování, sdílení a podobné věci?
Přirozeně se jako hudebníci snažíte uživit. Chcete, aby si každý šel koupit vaši desku. Jenže jde o to, že s dnešní technologií už to tak není. Lidé si vždy nevyrazí koupit vaši nahrávku. Vypalují si navzájem CD nebo sdílejí data, čemuž se jako hudebníci musíte přizpůsobit. Nyní je to součástí naší kultury. Popravdě nestojím proti tomu. Lidé si poslechnou hudbu online, přijdou na koncert, užijí si ho, koupí si tričko, a tak si dnes spousta kapel vydělává peníze. Spousta skupina teď jezdí na turné víc než kdy dřív. Některé skupiny, co dříve vyrážely jednou do roka, protože si vydělávaly peníze na deskách, musí nyní jezdit nepřetržitě. Koncertování vám vydělává peníze. Ale určitě se tomu nebráním, stahování, předčasné unikání nahrávek na internet, nyní to k tomu patří. Dokud na to lidé reaguji, tak je to vše, o co se starám.

Spousta lidí si oblíbila pomalejší písně, které Franci zpíval na starších deskách. Ty však na té nové chybí, nahráli jste úmyslně rychlejší a přímočařejší věci?
Neřekl bych, že šlo o úmysl. Když děláte hudbu a píšete desku, tak tam nejsou žádné úmysly. Něco jako že musíme udělat takovýto typ desky. Jenom děláte hudbu, prostě hrajete cokoliv vám vyjde. Není to něco v stylu jako, že nemáme žádné pomalejší songy na albu, musíme napsat pomalou skladbu. Je to o pocitu, který máte v tu dobu. Určitě jde o emoce a cokoliv dalšího, co se zrovna v tu dobu děje.

Začali jste už pracovat na nových věcech?
Jasně, než jsme odjížděli, sešli jsme se a máme možná tři nebo čtyři skladby.

Na co se můžeme těšit po zvukové stránce?
Je to tvrdé, rychlé, chvílemi pomalé. Ne ve smyslu rockových balad, ale spíše jako sludge.

Kdybychom to měli srovnat s vaším starším materiálem, blíží se to k něčemu?
Ne, myslím si, že ty kousky, co máme, vycházejí jako přirozený vývoj. Stejný pocit mám i u Holding a Wolf by the Ears. Tyto skladby snad dostanou nějaký tvar. Jsou řízné, tvrdé. Vlastně jsme den před tím, než si Jeff zlomil nohu, pracovali na několika věcech, brali jsme si s sebou spoustu nahrávání.

Dočetl jsem se, že jste podepsali s vašim vydavatelstvím Vagrant Records smlouvu na další tři desky, což je poměrně nezvyklé v nezávislé hudební scéně. Proč jste se rozhodli pro takovýto dlouhodobý kontrakt?
Proč ne? Kapela měla během let dobré vztahy s Vagrantem a to bylo dobrým vydavatelstvím. Rádi s nimi pracujeme, je to přesně takhle jednoduché. Chceme se dále s lidmi dělit o naši hudbu a Vagrant nám přesně tohle umožňuje.

Pojďme se nyní podívat na vedlejší projekt Biology. Měl jsi možnost si tam osobně zahrát?
Když jsme jeli Warped Tour 2006, byli jsme tam já, Josh, bývalý baskytarista, a Peter, který hraje na bicí v kapele s názvem Moneen.

Francis měl v plánu přijít s novým pohledem na hudební průmysl, vnést do něho s Biology něco nového. Myslíš si, že v tomto uspěl?
Určitě! Je to něco jako jeho Joshova další tvář. Tehdy se potřeboval realizovat. Když jste muzikant, je těžké dělat pořád to stejné. Nᚠbubeník Jeff se teď věnuje několika dalším věcem. Pořád hraje s různými lidmi. Když tehdy Josh a Fran pracovali na nahrávce Biology, byla to pro ně příležitost ukázat jejich další nadání. Ukázat jiné vlivy než pouze From Autumn To Ashes.

Můžeme v brzké době očekávat od Biology nějakou novou tvorbu?
Neustále si s tím pohráváme, pořád o tom mluvíme, ale všichni upírají svoji pozornost k From Autumn To Ashes. Hned jakmile se vrátíme z tohoto turné, budeme psát, máme krátký výlet do Austrálie na Soundwave Festival. Potom budeme pokračovat v psaní a snad se v květnu dostaneme do studia. Stále o tom mluvíme, ale nejde o nic vážného. Až do toho bude Fran chtít jít, tak do toho půjde.

Lidé mají neustále tendenci mluvit o tom, v jakém stavu je hudební scéna. Co si myslíš ty osobně o stavu současné hard-core, emo-core, nebo jakkoliv to chceme nazývat, scény?
Myslím si, že je to v pohodě. Všichni si neustále stěžují na to, jak skvělé to bývalo dříve, což opravdu bývalo. Jak stárnete, díváte se nazpět. Já pořád poslouchám stejnou hudbu jako dříve a neustále objevuji nové věci. V každém případě jsem vždy poslouchal „coreovou“ hudbu. Necítím pohoršení nad stavem, v jakém je dnes muzika. Je tu pár kapel, vlastně spousta kapel, co nemám rád, ale nejde o nic zvláštního, se mnou to nemá nic společného. Každý se stará o své věci. Když mi bylo 15 let, lidé, kteří byli o deset let starší, mi říkali proč poslouchám ty hovadiny. Já nechci nikdy být tím týpkem, co vám vykládá, co že to posloucháte za hovadiny, který za nic nestojí, abych jim vykládal, jaké to bylo za mě. Dokud chodí mladí na koncerty a kapely jsou opravdové, je dle mého názoru všechno v pořádku.

Pojďme se ještě zastavit u longislandské scény, z které pochází i vaše skupina. V poslední době z této oblasti přichází spousta úspěšných kapel, kdybych měl jmenovat jenom ty největší jako Taking Back Sunday nebo Brand New. Čím si vysvětluješ, že takováto relativně malá scéna produkuje tolik talentu?
Myslím si, že jde jenom o to být ve správnou chvíli na správném místě. Talentování hudebníci jsou všude, ale v posledních letech se zrovna Long Island stal místem, kde se to vše odehrávalo, odkud všechny ty kapely vycházely. Něco jako byl úspěšný Seattle v 90. letech, s čímž se Long Island nemůže nikdy srovnávat. Jednu dobu vycházela spousta kapel ze Severní Karoliny. Vždy za pár let vzejde z nějakého regionu množství skupin. Stále se to mění. Je v tom spousta náhody.

Nyní už k poslední otázce. Pokud bys chtěl něco sdělit vašim fanouškům a našim čtenářům, máš prostor.
Doufejme, že se brzy vrátíme do České republiky. Pracujeme na nové desce. Pokud vše půjde podle plánů, dostaneme se ze studia v květnu a na podzim nám album vyjde. Budeme neustále koncertovat a vším si znova projdeme. Vrátíme se sem, jak nejdříve to půjde, snad na konci roku. Bylo to tu skvělé, máte obdivuhodnou kulturu, skvělou zemi.