Donots v Abatonu rozdávali dobrou náladu

Němečtí pop-punkeři z Donots nejsou na českých pódiích žádnými nováčky. Na první májový den se totiž v našich zemích představili již podesáté. Scénou se jim stal pražský klub Abaton a jako hosté přijali pozvání domácí Selfish společně s velmi nadějnou partou Disco Ensemble, jenž se hrdě hlásí k finskému hlavnímu městu Helsinkám.

V onen den přálo slunečné a teplé počasí spíše nějakému tomu výletu do přírody než zakouřenému a ponurému klubu, přesto si však cestu do Abatonu našel solidní počet návštěvníků. Ti měli jako první možnost shlédnout představení skoro místních Selfish, kteří už však se svojí show objeli valnou část naší malé republiky, a tak nemá význam obšírněji popisovat dění na pódiu. Jediným vážnějším problémem jejich vystoupení byla snad jenom o něco horší kvalita ozvučení, která však u první „zahřívací“ kapely nebývá ničím zase tak výjimečným. Jinak Selfish odvedli svůj obvyklý výkon a publikum mohlo být pro začátek určitě spokojeno.

Fotogalerii si prohlédněte zde

To už se však v zákulisí chystali zástupci skandinávské školy – Disco Ensemble. Jejich tvorba z poslechu na myspace nezněla vůbec špatně, ale to, co předvádějí na pódiu, se ukázalo být ještě o několik stupňů lepším. Punk-rock totiž podávají svým vlastním osobitým způsobem a především charismatický frontman Miikka Koivisto se na pódiu řádně činí. Jeho snaha o čilou a mnohdy značně zmatenou komunikaci s publikem a spousta nekoordinovaných pohybů jde ruku v ruce s nejednotvárnou a energickou hudbou, kterou Disco Ensemble produkují. Kromě zpěvu má Koivisto na starosti ještě klávesy, které hrají v hudbě skupiny poměrně významnou roli. Jejich neustálé odnášení a přinášení (kolikrát značně smysl postrádající) mu činilo nemalé komplikace. Stejně tak jako časté problémy se zkrocením stojanu a šňůry k mikrofonu. Zbytek kapely se pak spíš držel úkolu zahrát své party co nejlíp a do divadelních kreací svého frontmana se moc nezapojoval. Z celkového pohledu ovšem nebylo vystoupení co vytknout. Zvuk na dobré úrovni a kombinace punk-rocku, kláves a alternativního přístupu dělala své. Není žádným tajemstvím, že na severu Evropy se už notnou dávku let rodí spousta talentovaných hudebníku, kteří své vlohy úspěšně uplatňují při tvorbě tvrdé kytarové hudby, a Disco Ensemble tuto skutečnost jenom důsledně potvrzují.

I přes jedinečný výkon druhé předkapely se však čekalo, co předvedou hlavní hvězdy z německého Ibbenbürenu. Jejich vystoupení bylo o to pikantnější, že se poprvé chystali představit českému publiku nové skladby. Nedávno vydané album “Coma Chameleon“ přineslo mírnou změnu stylu, a tak se dalo jen těžko odhadnout, jak na tento fakt zareaguje obecenstvo. O to spíš, když během večera měly postupně zaznít všechny skladby z této nové desky. Samozřejmě na úkor spousty hitů, na něž byli fandové doposud zvyklí.

Samotní členové skupiny se však evidentně podobnými úvahami nezaobírali a na pódiu se objevili s na první pohled extrémně dobrou náladou. Ingeho úsměv od ucha k uchu a guideho punkové pózy s kytarou slibovaly, že jestli kapela ubrala plyn na desce, tak při koncertě to znát rozhodně nebude.

Trošku za očekáváním naopak zůstali o něco klidnější fanoušci, než bývá při vystoupeních Donots zvykem. Na „vině“ byl nejspíš fakt, že novinková placka se objevila teprve nedávno, a tak se ještě nestihla zcela dostat pod kůži příznivcům kapely. O to lepší však byly reakce na staré dobré pecky jako Saccharine Smile nebo Room With a View a In Too Deep z pět let starého alba “Pocket Rock“. Skupina udělala i neplánovaný zásah do svého set-listu a jako bonus přidala přibližně v půlce představení nadmíru populární We Got the Noise. Nálada dostoupila vrcholu chvíli před koncem celého večera, když Ingo odzpíval velkou část oblíbeného coveru We’re Not Gonna Take It přímo v kotli mezi fanoušky. Jenom se tak potvrdila obrovská symbióza, kterou si Donots vytvořili společně se svými českými příznivci. Ti si následně neodpustili klasické vyvolávání skupiny zpět na pódium a odměnou jim byl přídavek čítající hned čtyři písně. Ke všemu se nejednalo o nic jiného než lety prověřené hity Wretched Boy, Whatever Happened to the 80’s nebo Private Angel, které se postaraly o vynikající závěrečnou atmosféru, jenž strhla i jinak statického baskytaristu k několika prudším pohybům po pódiu.

Donots jsem měl tu možnost vidět už potřetí a je nutno podotknout, že vždy předvedli perfektní a především nadšený výkon. Hlavně zpěvák Ingo rozdává dobrou náladu, kde může, což se projevuje i při samotném vystoupení. Tentokrát byl sice celý večer ovlivněn novými skladbami, ne něž obecenstvo reagovalo poněkud střízlivěji, ale nic to nemohlo změnit na parádním výkonu německé pětice. Když k tomu přičteme energii objevu Disco Ensemble, kteří plnili roli zdatných sparing partnerů, není co řešit. I přes následné dlouhé a útrpné čekání na ranní vlakový spoj směrem Olomouc, jsem ani na chvíli nezalitoval tohoto výletu.

Fotogalerii si prohlédněte zde

Donots set-list:

01. Intro (Tunnel)
02. This Is Not a Drill
03. Pick Up the Pieces
04. Saccarine Smile
05. Today
06. Duck and Cover
07. Break My Stride
08. To Hell With Love
09. Anything
10. Room With a View
11. Headphones
12. In Too Deep
13. Up Song
14. Killing Time
15. Stop the Clocks
16. The Right Kind of Wrong
17. We’re Not Gonna Take It
18. New Hope For the Dead

přídavek:

19. Wretched Boy
20. Whatever Happened to the 80’s
21. Private Angel
22. Somewhere Someday