Jak fanoušci Billy Talent převálcovali ty od Anti-Flag

„Minulý rok jsem vám slíbil, že další rok se tady zase potkáme,“ rozpomněl se Ben Kowalewicz při pondělním koncertu. Prahu totiž opět navštívili jeho Billy Talent, kteří tentokrát z pozice headlinera s sebou přivezli americké kamarády Anti-Flag. Krásný, slunečný úvod týdne tak k večeru ještě více rozzářily dvě opravdu výrazné hvězdy punk-rockového nebe.

I když obě kapely jsou v současné době ve stájích major labelů, ani jedna z nich není jejich typickým reprezentantem, tudíž rozhodně nešlo o další letošní povinnost pro zaryté fanoušky pop-punku à la Simple Plan nebo Good Charlotte.

Zatímco Billy Talent občas v televizi či rádiu běžně zastihnete, Anti-Flag jenom ve vybraných pořadech. Asi proto byli „jenom“ „very special guests“ a asi proto to tak i na koncertě vypadalo.

Před osmou hodinou večerní, kdy se ještě poslední sluneční paprsky draly vrchními okýnky u balkonu do Malé sportovní haly, se chystali již podruhé na české pódium draví Pensylvánci Anti-Flag. O panictví tady přišli v lednu 2006, kdy s Good Clean Fun a Mikem Parkem znásilnili Futurum, aby roztančili fanoušky toužící po nespoutaném punk-rocku. Tentokrát šlo o jiné pódium, o jiné publikum.

Nejvíce potlesku si od poměrně slušně zaplněného mini-stadionu na Výstavišti vysloužil technik Protivlajkáčů, který pokaždé, když vylezl na prkna, aby doladil poslední nesrovnalosti, dostal ke svému překvapení od stovek pomatenců hromadu zběsilého tleskání, pískání a dalších znaků euforie. Stejně tak dokázal rozproudit české návštěvníky i prostý konec písničky z před-koncertového playlistu. Opravdu zajímavé…

Fotky z koncertu si prohlédněte zde

Pak už ale přišli samotní Entáj-fleg, pro Čechy známí spíš jako Anti-flág, jak jsem se nemile dozvěděl. Nebo spíš neznámí? Jakmile se kluci vynořili, z tří čtvrtin obličejů jste mohli vyčíst, jak se jim honí v hlavě otázka:“Kdo to jé?“. No a dokud hoši ke konci svého setu nezahráli This Is the End, kterou pravděpodobně spasila účast v NHL od EA Sports, tak to nebylo o nic lepší. Na druhou stranu byla o to větší párty při Billy Talent, ale jestli jsou v Čechách ještě nějací fanoušci Anti-Flag, tak v pondělí těžce zaspali.

Celou show odstartovala k mému překvapení asi nejzběsilejší písnička večera Spit in the Face z nové desky. Ta se ovšem u posluchačů vůbec neuchytila, takže naprosto ztratila své kouzlo. Dále pokračovali v duchu posledních dvou desek, plus výjimečně zaskočili k „The Terror State“ pro nutnost Turncoat a bonbónek Mind the G.A.T.T. (a myslím ještě Borders) a dále do historie už jenom pro Underground Network a logicky pro Die for the Government. Jejich silně omezený setlist orientovaný (pro ohranost starých a nezaběhlost nové nahrávky) na „For Blood and Empire“ tak uspokojil snad jenom sezónní posluchače.

Jelikož valná většina lidí kolem se opravdu nezmohla na nic než jenom hýbat hlavou do rytmu, bylo dost času na sledování věcí kolem a soustředění se na výkon skupiny. Protože Pat Thetic za celé vystoupené nezastrčil jazyk za zuby a Chris Barker skákal a běhal jak pes ve výběhu (i když teda on to umí i líp), tak šlo u Flagů o zcela standardní výkon. Malým oživením byla návštěva Benjamina při Government, megafon, který Barker občas zapnul, a taky buben jaksepatří, který nemilosrdně rozflákal, potom krátká Pavlova (čí že to?) přednáška a nadvakrát přerušená One Trillion Dollars pro kolaps jednoho z fanoušků a nějakou ránu zezadu. Jediný, kdo si těchto věcí všímal, byl opět Barker, což jenom potvrdilo, že Anti-Flag jsou kapelou trpící FOB syndromem (FOB = Fall Out Boy; frontmanem není zpěvák, ale sympatický baskytarista).

Ke konci směny se propocení a rozehřátí lidé začali přibližovat k pódiu. Podle baseballové terminologie (když už jsme měli tu „směnu“) se zadopolaři natlačili do prostoru k metám, tj. k bližší půlce haly před kameru. Já se přemístil z první mety na třetí a pak zničehonic tma. Billy Talent, úspěšný kanadský punk-rock s barvitými příchutěmi jak jemných, tak drsných tónů, nastoupili a do lidí jakoby pustili proud.

Spolu s Perfect World se rozjela nejenom obrovská show na stagi, ale i pod ním. Při setlistu podobnému tomu z minulého roku, kdy předskakovali My Chemical Romance, se musel rozezpívat snad každý, kdo byl ochoten přijít. Převahu získala druhá deska z 2006. Lidé tančili a zpívali, potili se a smrděli… Koncert jak se patří.

Kowalewicz se také nebál komunikovat. První zavedl v poločeštině rovnici pro lásku a šlapku, poté převykládal svůj zážitek ze své minulé návštěvy Prahy, čímž originálně uvedl Čechy zbožňovanou Surrender. Půlka tamních mu sice nerozuměla, ale co, přišli přece za hudbou. Té se taky dočkali i v exkluzivní podobě, protože před prvním koncem kapela navíc zahrála i zbrusu novou píseň Turn Your Back z připravované desky. Na oplátku Barker s Geeverem vypomáhali zde Talentům. Poté přišel onen konec, ale znáte to, dokud neuslyšíte Red Flag, neodejdete. Při přídavcích se jí tedy všichni dočkali a pár jednotlivců to názorně ocenilo, když nejenom Talentům, ale i všem ostatním připravili krásný zážitek v podobě malých červených vlaječek plus jedné velké v rukou slečny na koni u druhé mety. Závěr už patřil zvukaři, který vše zakončil nezvyklým songem v gramofonovém stylu.

Fotky z koncertu si prohlédněte zde

Billy Talent dostávali od publika přinejmenším stejně energie, kolik sami dávali, a proto byli mnohem větším zážitkem než předskokani z USA. Zřejmě je to tím, že v Čechách se cílové skupiny hudby Anti-Flag a Billy Talent asi zrovna neprolínají, ale tak už je to dáno.

Dále jsem se nedočkal touženého zákazu kouření, jako tomu u koncertů Anti-Flag bývá, ale rozhodně to byl menší problém, než co jsem slyšel odjinud a co doufám není pravda nebo úmysl. Spousta lidí do Prahy musela přicestovat a to v 30 stupňovém vedru není zrovna slast. Když konečně propocení a unavení dojdete k hale, kde vám vyhodí láhev s vodou, tak jste sice naštvaní, ale řeknete si ok, koupím si něco tam. Koupíte si tam tedy totožnou PETku, jakou jste před vchodem z kdovíjakých důvodů museli nechat. To že stála 40Kč a 20 minutovou frontu vem čert, ale když pak zjistíte, že na záchodech nepustíte studenou vodu, ani abyste se mohli ovlažit, to už je v zaplněné sportovní hale opravdu týráním. Chci věřit, že šlo opravdu jenom o zvěsti nebo něco neúmyslného, každopádně to na akci nevrhá dobré světlo.

Jinak kromě až dvojnásobně drahých věcí, na což jsme v Čechách zvyklí, za trička apod. bylo vše v pořádku. Vlastně víc než to a kdyby to šlo, tak bych vám jako důkaz nejradši pustil randál, kterým fanoušci odpovídali na nabídku Bena Kowalewicze: „Uděláme dohodu, příští rok zase přijedeme a vy všichni, co jste tady, přijdete, ok?“