Retrorecenze: Jimmy Eat World – Bleed American (2001)
Začíná léto 2001 a pop-punk zažívá své nejlepší období vůbec. Jen si to vemte, 8. května vydávají Sum 41 album „All Killer No Filler“ (mimochodem ve stejný den vydávají Millencolin píseň No Cigar jako svůj třetí singl z alba „Pennybridge Pionners“). O měsíc později prozměnu Blink 182 vypouštějí do světa „Take Off Your Pants and Jackets“ a o další měsíc později přichází na svět album „Bleed American“ od Jimmy Eat World. To sice nedosahuje takové popularity jako prvně dvě zmíněná alba, ale svojí kvalitou a důležitostí rozhodně v ničem nezaostává. Možná někdy právě naopak.
Jimmy Eat World byli v druhé půli 90. let považováni za jednu z nejdůležitějších emo skupin období. Jako jedni z mála byli upsáni pod velkou nahrávací společností. Bohužel mainstream konce tisíciletí si žádal teen pop. A tak i přes výborné kritiky alba „Clarity“ (1999), které je mnohými zařazováno mezi jedny z nejlepších nahrávek 90. let, i snahu Capitol Records, jež píseň Lucky Denver Mint protlačil jako jeden ze singlů k filmu Nepolíbená s Drew Barrymore v hlavní roli, s počtem prodaných alb kolem 70 000 byl brán jako komerční neúspěch.
V roce 1999 také vychází album „Enema of the State“ od Blink 182 (retrorecenzi čtěte zde) a hudební klima se začíná výrazně měnit. Sílící chuť po pop-punku začíná být zjevná a jediné co chybí, jsou pořádné nahrávky. A možná zde parta kolem Jima Adkinse cítí možnost a dává se do tvorby již 4. alba. Ale jeho vznik není zrovna lehký. Po neúspěchu s „Clarity“ a ukončené spolupráci s Capitol Records se do další spolupráce s jinou nahrávací společností zrovna nehrnou, a tak nezbývá než si nahrávání zaplatit ze svého. Kde ale na to vzít peníze? Zdroje se hledají různě. Například šetřením při turné, nebo uveřejněním alba „Singles“ obsahující dosud nevydané a b-side písně. To vše ale nepřináší dostatečnou sumu, a tak musí všichni začít pracovat. Zpěvák Jim Adkins prodává umělecké potřeby, baskytarista Rick Burch se vrhá na dovážení autodílů, zatímco kytarista Tom Linton pracuje na stavbě a bubeník Zach Lind se snaží prodávat auta.
Velkou zásluhu na natočení desky má také producent Mark Trombino, pro něhož se jednalo o třetí nahrávání s kapelou. Trombino věděl v jaké finanční situaci kapela je, a tak přistoupil na zaplacení své práce až po vydání alba. Samotné nahrávání se pak uskutečnilo během 5 týdnů v hollywoodském studiu Harddrive Analog and Digital Recording a zbylou práci pak Trombino odvedl v dalším hollywoodském studiu Extasy. Již od začátku byl plán neexperimentovat a nahrát přímočařejší album, než bylo „Clarity“. I když pro mnoho fanoušků to byl překvapivý krok, s odstupem doby lze hodnotit jako logický a hlavně správný.
Nahrát album je sice věc jedna, ale vydat a dostat do povědomí je věc druhá. Proto bylo potřeba sehnat silný label, který by dokázal využít celého potenciálu alba. O vydání projevilo zájem několik společností a to i včetně Capitol Records. Nakonec album vychází pod křídly DreamWorks 18. července 2001 a jako první singl je zvolená písnička podle které je album pojmenované Bleed American. Přichází ale 11. září 2001 a teroristický útok na Světové obchodní centrum (slavná dvojčata) v New Yorku. Kapela ze strachu ze špatně chápaného názvu raději přejmenovává píseň na Salt Sweet Sugar a celé album pro změnu přejmenuje jako eponym.
Aby album zaznamenalo komerční úspěch, musí v první řadě zaznamenat úspěch některý ze singlů. Ne že by si první vedl nějak špatně, ale žádnou díru do světa rozhodně neudělal. Kýžený úspěch přichází až s písní The Middle, kterou Jim Adkins napsal při odchodu z Capital Records a popisuje pocity při čekání na úspěch, který nepřichází. Jak sám Jim přiznal: „Byli jsme neviditelní a nevypadalo to na zlepšení“. Píseň se dostává až na 5. příčku hitparády Billboard Hot 100 a v některých jiných dokonce dosahuje na posty nejvyšší. Když úspěchů dosáhne i další singl Sweetness (u nás známější než The Middle), který se objevuje třeba i na soundtracku ke hře NHL 2003, dosahují Jimmy Eat World konečně i komerčního úspěchu. Album se stává jak v USA, tak v Kanadě platinové a také se v roce 2008 dočká reedice, kdy se skupina opět vrací k původnímu názvu.
„Bleed American“ obsahuje 11 písní, které oproti „Clarity“ (které se stalo důležitým albem pro většinu novodobých emo skupin) jsou popovější a ze kterých vyzařuje víc energie. I když jak v přímočarosti, tak chytlavosti nedosahují takových kvalit jako písně z alb Blink 182 a Sum 41, nebude vám problém přidat písně jako Sweetness nebo The Middle do svého přehravače pro letní párty. Na druhou stranu ne nadarmo je „Bleed American“ považováno za první komerčně úspěšné emo album, protože při poslechu písní jako Hear You Me nebo My Sundown můžete slyšet, co to vlastně to pravé emo znamená. Písně na vás nebudou útočit stupidními texty, ani čtyřmi akordy hranými stále dokola. Naopak vám nabídne nadčasovou směsici, ke které se rádi budete po letech vracet. Ale ne z důvodu nostalgie a připomínání si mladých let. Ale z důvodu, že tohle album vám bude mít vždy co dát.
Jimmy Eat World – Bleed American
Hodnocení: 10/10
Label: DreamWorks
Vyšlo: 18. 7. 2001
Tracklist:
01. Bleed American
02. A Praise Chorus
03. The Middle
04. Your House
05. Sweetness
06. Hear You Me
07. If You Don’t, don’t
08. Get It Faster
09. Cautioners
10. The Authority Song
11. My Sundown