Zebrahead – Phoenix

I když se tomu nechce ani uvěřit, Zebrahead jsou kapelou, která patří služebně mezi náctileté. Jejich vzestup přitom nebyl nijak strnitý. Navzdory ska-punkové mánii, která v polovině 90. let zasáhla Kalifornii, se totiž rozhodli experimentovat trochu víc a tak pod režií zpěváka a kytaristy Justina Mauriella vzniklo originální a barvité, pop-punkové seskupení ovlivněné fúzí různých stylů, přičemž nejvýraznější zastoupení získal díky rapperu Ali Tabatabaeeovi hip-hop a druhou hlavní roli sehrávala špičková kytara Grega Bergdorfa, který nemá problémy s ničím od ska, přes surfový styl až k metalovým riffům a sólům. Po příchodu Matty Lewise za Mauriella však přichází mírné odchýlení od kurzu a výsledkem je dva roky staré „Broadcast to the World“.

Všechno vám to připomínám, protože „Phoenix“ je doslova pokračováním v tom, co nový frontman začal. Takové malé dílko zkázy – ta nejpřímočařejší věc, co kdy Zebřihlavy nahráli. Desku bych rozdělil na dvě části – první desítka stop a ten zbytek. Většinou alba dobře začínají a postupně skomírají – „Phoenix“ to má přesně naopak.

Úvodní víc-jak-půlka desky vypadá asi tak, že na zdánlivě důmyslnou kostru – rozehřátí, sloka a před-refrén, refrén, všechno znova, pak intermezzo se zpěvy a taky jedno instrumentální (to je zpravidla hlavní kytary), až skončíme u závěrečné pasáže opakujícího se refrénu – je navlečeno několik různých, ne dost (až na pár v čele s Death by Disco) důrazných melodií. Přechody mezi jmenovanými pasážemi jsou pak až nadmíru výrazné, skoro jakoby bylo nahráno něco univerzálních bloků později podle potřeby sešroubovaných dohromady. Písničky ve finále postrádají charakter, těžko je od sebe odlišíte a to je pohřbívá.

Zbytek alba se to naštěstí snaží všechno napravit. Písničky už nepůsobí tak sériově a i ty melodie mě víc baví. V této přirozenější části se nachází největší skvosty „Phoenixe“ a sálá odsud mnohem víc ze Zebrahead.

Nejvíc ze všeho u mě ovšem zabodovaly instrumentální výkony. Je docela zvláštní, že lidé s takovým umem se nepustí do něčeho odvážnějšího a experimentálnějšího, jako to kdysi vypadalo, že to dopadne. Bicí, co zvládají držet rytmus a odskočit si k tomu k několika vylomeninám, výraznější basa, než jsme u podobných interpretů zvyklí, a nenapravitelný Greg, který si hraje, co zrovna chce (ta instrumentální vložka v Just the Tip – to je on, jen proměnil svou kytaru v mixážní pult).

Pro lidi, co ze všech dosavadních desek nejvíce milovali „Broadcast to the World“ bude moje lehce nadprůměrné hodnocení asi značkou hudebního ignoranta, ale fanoušci Mauriellova panování jistě pochopí.

Zebrahead – Phoenix

Hodnocení: 6/10

Vydáno: 4. srpen 2008(EU)
Vydavatelství: Sony BMG

Tracklist:
01. HMP
02. Hell Yeah!
03. Just the Tip
04. Mental Health
05. The Juggernauts
06. Death By Disco
07. Be Careful What You Wish For
08. Morse Code for Suckers
09. Ignite
10. Mike Dexter Is a God, Mike Dexter Is a Role Model, Mike Dexter Is an Asshole
11. The Junkie and the Halo
12. Brixton
13. Hit the Ground
14. Two Wrongs Don’t Make a Right, But Three Rights Make a Left
15. All for None and None for All
16. Sorry, But Your Friends are Hot