Retrorecenze: Avril Lavigne – Let Go (2002)

Zní to jen těžko uvěřitelně, ale 4. června oslavila debutová deska Avril Lavigne, „Let Go“, prvních deset let od svého vydání. Jedná se o jedno z největších alb, co se týká kariérního startu interpreta v první dekádě 21. století. Dodnes se „Let Go“ prodalo téměř 17 milionů kopií, Lavigne letos úspěšně dokončila 5. album a to všechno i přes obrovskou skepsi, kterou vůči ní před vydáním v červnu 2002 choval její vlastní label.

Cesta Avril Lavigne je jednou z nejpůsobivějších v hudební historii. Krátce po svých 16. narozeninách Avril Lavigne zaujala americké vydavatelství Arista Records, které ji pozvalo na ukázkové vystoupení do New Yorku. Zde Lavigne pouze s akustickou kytarou a folkově raženými melodiemi zaujala  jednoho z nejvlivnějších lidí v průmyslu Antonio L.A. Reida. Ten jí okamžitě připravil smlouvu, což bylo rozhodnutí, kterého ho měl další rok a půl litovat.

Původní záměr Aristy bylo udělat z Avril Lavigne novou popovou zpěvačku. Label jí nachystal tým skladatelů, který s ní měl dohromady složit debutové album, to ale Lavigne striktně odmítla. Stejně nevybíravě odmítla i přezpívání již napsaných písní a přinutila Aristu přehodnotit milionovou smlouvu v případě, že vydavatelství nevěřilo skladatelskému umu pubertální Kanaďanky.

Lavigne na rozhodnutí nečekala, vydala se se svou kapelou do Los Angeles za producentem Cliffem Magnesem, kde pilovala novou vlastní tvorbu, která odrážela její vášeň pro punk-rockovou hudbu. Ta byla v tomto období velmi populárním žánrem, přesto se Aristě vize Lavigne jako ženské alternativy ke Green Day nezdála dostatečně lukrativní.

Posledním pokusem mělo být setkání s produkčním týmem Matrix, který se soutředil na pop-rockovou tvorbu. I Matrix ale Lavigne odmítá za předpokladu, že jí bude tlačit do něčeho jiného, než je dodělaní a nahraní vlastních písniček, které v té době kompletovala. Přestože ze strany labelu, produkčního týmu Matrix i Avril Lavigne bylo víc jak rok po podepsání smlouvy nadšení dávno pryč, profesionalita všech nakonec dovedla „Let Go“ v tu dobu už 17leté Kanaďanky do konce. Svou neústupnost Lavigne demonstrovala nakonec ještě při výběru názvu alba. Podle jedné z obsažených písniček Arista Records album nazvala „Anything But Ordinary“, načež Lavigne trvala na tom, že se deska bude jmenovat tak, jak se nakonec skutečně jmenuje.

„Let Go“ začíná Avrilinou asi nejoblíbenější skladbou desky Losing Grip. Spolu s Unwanted jde o jednu z nejhutnějších písniček, která staví především na stupňované agresi. Hned zde si můžeme všimnout všech specifických prvků alba. Na rozdíl od ostatních populárních pop-punkových interpretů v tomto období (např. Blink-182 jeli na úspěšné vlně „Také Off Your Pants and Jacket“ (2001), Green Day v roce 2000 vydávají „Warning“, Simple Plan v březnu 2002 „No Pads, No Helmets… Just Balls“, Sum 41 mají v oběhu „All Killer, No Filler“ (2001) a „Does This Look Infected?“ (2002),  Good Charlotte v říjnu představují sofomor „The Young and the Hopeless“, New Found Glory v červnu „Sticks and Stones“ atd.) Lavigne postavila album na silně melancholické atmosféře s depresivním podkresem. Na rozdíl od výše jmenovaných se (snad jen vyjma videa ke Complicated) zcela oprostila od sarkasmu a recese. Samozřejmě jí do karet hrálo také to, že se jako žena v žánru vyjímala, ale fakt, že sotva se venku začne smrákat, i ty nejdrzejší skladby – Complicated a Sk8er Boi – působí obojživelně, dodal Lavigne na jisté suverénnosti, kterou kompletně dotáhla se svou prozatím asi nejpůsobivější deskou „Under My Skin“ (2004).

Další odlišností jsou pomalejší a méně agresivní bicí, než jsme u punk-rockové hudby zvyklí. To spolu s koncentrovanějším množstvím balad na desce (I’m With You, Tomorrow, Too Much to Ask, Naked,…) a obecně volnějším a procítěnějším feelingem na zbytku skladeb (Mobile, Anything But Ordinary, My World,…) spojovalo Avril spíše s pop-rockem.

Škatulkování je ale nepodstatné vzhledem k tomu, jak různorodé skladby Lavigne dokázala do současnosti vyprodukovat. Z těch rysů, které si ale od prvního alba nosí pořád s sebou, je zásadní důraz na vokály a základy písniček psané s akustickou kytarou. Oba tyto klíčové prvky její tvorby se mísí při velmi častých akustických vystoupení, které od třetí desky občas místo klasické kytary zahrnují piáno. I zmiňované hlasové dispozice podstupují pravidelně zřetelný progres, který Lavigne dokáže vždy o něco lépe prodat s každým novým turné. Ostatně pustit si „Let Go“ a nejnovější tvorbu Lavigne – její práce s vokály se v celé řadě postupů částo až k nepoznání vyvinula zvláště, jedná-li se o plnější a sebevědomější exekuci vysokých tonů nebo naopak zbavení se chlapeckého zabarvení hlasu při tónech nízkých. Vedle toho se obecně zrychlilo i tempo skladeb.

Přesto všechny singly z „Let Go“ – Complicated, Sk8er Boi, I’m With You i Mobile – fungovaly dokonale přesně v té podobě, v jaké byly v letech 2002 a 2003 prezentovány. I přes složité pozadí bylo album „Let Go“ instantní úspěchem. Jednoduchá deska vystavená na odhodlání a pocitech mladé Avril Lavigne s akustickou kytarou zaujala mladé publikum víc, než šablonovitý a přeprodukovaný pop s neautentickými texty, který její vydavatelství očekávalo.  S četnými personálními změnami a přesuny umělců mezi labely, které proběhly za poslední dekádu, ovšem Lavignin těžce vybojovaný úspěch jakoby nikdy nebyl. O poslední vydané album „Goodbye Lullaby“ (2011) musela (možná i pro jistou uměleckou podobnost s „Let Go“) Kanaďanka bojovat stejně tvrdě.

Avril Lavigne – Let Go

Hodnocení: 10/10

Vyšlo: 4. 6. 2002
Vydavatelství: Arista Records

Tracklist:
1. Losing Grip
2. Complicated
3. Sk8er Boi
4. I’m With You
5. Mobile
6. Unwanted
7. Tomorrow
8. Anything But Ordinary
9. Things I’ll Never Say
10. My World
11. Nobody’s Fool
12. Too Much to Ask
13. Naked