Fightstar Be Human
Jestlie bylo pro Fightstar někdy něco překákou, tak paradoxně minulost frontmana Charlieho Simpsona. Jako hvězda roáckého boybandu z počátku tisíciletí s sebou do nové kapely logicky přetáhl i značnou část fanoušků, kterým zase tak moc nešlo o hudbu samotnou, zatímco potenciální příznivci nového projektu, po hudební stránce razantně se odklánějícího od zmiňovaných Busted, se na něj dívali skrze prsty. Pokud se to už ale nepodařilo dávno, největší šanci vymanit se ze spárů dob minulých mají Fighstar právě teď. Čtyři roky od debutové nahrávky nám totiž nabízí vyspělé a po všech stránkách překvapující „Be Human“.
O tom, že umí napsat hitovou píseň a zdařile kombinovat cit pro slaďoučké zpěvné refrény s poměrně radikálními metalovými prvky, už nás přesvědčili na předchozích dlouhohrajících počinech. Zatímco ty by se ale daly jedním slovem shrnout především jako nevyváené, novinka právě na tomto místě udivuje zdaleka nejvíc. Každý z dvanácti dílů skládanky konečně skvěle pasuje mezi ostatní a spolu tvoří svěí, moderně znějící a vcelku originální rockový opus, který si zvláště zpočátku s chutí poslechnete i několikrát za sebou, ani byste měli pocit, že se někde opakuje.
Na samotné komponování a konec konců i nahrávání zřejmě tentokrát padlo mnohem víc času a úsilí než kdy jindy. Dosytosti si samozřejmě uijete jak hymnické refrény, tak typické schizofrenní střídání nálad a pocitů, petku metalcoreového běsu i pop-rockové slaďáky. Jsou to ale detaily, na první poslech stěí postřehnutelné, které posouvají hudbu minimálně o úroveň vý. Pokud totiž někdo ví, jak udělat z lehce nadprůměrné odrhovačky něco víc, jsou to právě Fightstar. Ostatně už první singl, vyputěný dlouhých šest měsíců před zbytkem desky, je toho se svými mrazivě krásnými sborovými předěly před refrény hrdým důkazem. Skoro v každé skladbě najdeme různé zamotávky a odbočky, které, ač jsou většinou krátké a ve své podstatě i jednoduché, naprosto mění výsledný poitek z písně. A tam, kde už nestačí ani Charlieho možná trochu přecítěný, nicméně rozhodně podmanivý hluboký hlas, ani jindy vynalézavé kytary, hbitě nastoupí rovnou celý orchestr. Ten se na desce vůbec objevuje v obdivuhodně hojné míře, ovšem ne v roli pouhého podkresu, jak se v poslední době stává pravidlem. Namísto toho se velmi ambiciózně proplétá mezi kytary a spolu s kapelou souzní někdy až stěí uvěřitelně, připomínajíc více než cokoli jiného kulisu k post-apokalyptickému velkofilmu.
I přesto si ale Fightstar zachovávají svoji typicky melodickou tvář a nehrají si na větší umělce než kterými jsou, což z „Be Human“ dělá především ve všech momentech naprosto přirozenou a uvěřitelnou desku. Obsahovat jednu dvě hitovější písně navíc, musel bych v hodnocení sáhnout ještě vý. Fightstar zkrátka od poslední nahrávky povyrostli a na novém materiálu se předvádějí jako zruční hudebnící s jasnou vizí, kterou se jim povedlo neméně jasně vepsat do tričtvrtě hodiny silného hudebního záitku.
Fightstar Be Human
Hodnocení: 8/10
Vyšlo: 20. 4. 2009
Label: Search And Destroy
Tracklist:
01. Calling On All Stations
02. The English Way
03. War Machine
04. Never Change
05. Colours Bleed To Red
06. Whisperer
07. Mercury Summer
08. Give Me The Sky
09. Chemical Blood
10. Tonight We Burn
11. Damocles
12. Follow Me Into The Darkness