Donots Coma Chameleon
Německou pětici Donots asi není třeba výrazně českému publiku představovat. Ikona evropské třiakordové hudby dlouhou řadu let uspokojovala ucho i duši milovníků jednoduché kytarové muziky. Rok 2008 a s ním spojené vydání nové desky „Coma Chameleon“ s sebou ovšem přinesl poměrně výraznou změnu v prezentování Donots jako takových a to, jak už to v podobných situacích bývá, nepřijali všichni dřívější fandové s otevřenou náručí.
Nové album je po dlouhých letech, kdy Donost likvidovali náctiletou Evropu nenáročnou přímočarostí, v mnoha směrech diametrálně odlišné. „Coma Chameleon“ už nevsází pouze na stejnou, i když většinou vítěznou, kartu, ale snaží se jejiím postupným obměňováním vtáhnout sebe sama i posluchače více do hry a dopřát si z ní tak silnější poitek než kdykoliv předtím.
Na razantnější změny je však zapotřebí si chvíli zvykat a asi netřeba zdůrazňovat, že tomu není jinak ani u nových Donots. Vzájemné seznamování s deskou trvá poměrně dlouho, alespoň v porovnání s lehce zapamatovatelnými předchozími výtvory, avšak jakmile si s „Coma Chameleon“ začně člověk rozumět, postupně objeví její celkovou krásu a zamiluje se. Kapela si svůj nový majstrtik vyšperkovala několikanásobně více než kdy jindy a je to znát. Přitom vesměs vše zůstalo při starém nástrojů je, až na téměř nepatrné vyuití piána, banja apod., více či méně pořád stejně, neproběhla ani žádná personální změna a přesto je chameleon tolik odlišný. Nebojím se v tomto případě použít termín průlomový.
Po dlouhých letech mám u Donots pocit, že mají co říct a chtějí to posluchači dát řádně najevo. Chtějí, aby se u všech z celkových třinácti (počítám-li i všudypřítomný bonus) písní zastavil, proniknul do nich a následně popřemýšlel nad tím, co se mu snaží sdělit. Právě toto se novým (lepším) Donots náramně daří. Každá skladba vyvolá odlišné pocity, vezme mylenky na projížďku různými místy a nakonec je i dokonale pohltí. Celkové dojmy z nahrávky jsou díky tomu zprvu možná poněkud rozpačité, postupným posloucháním se však ustálí a když se k ní po krátké odmlce časem vrátíte, uvědomíte si, že Donots budou mít s překonáváním letošního díla v budoucnu daleko více práce, než možná sami čekali.
Co „Coma Chameleon“ vytknout? Přiznávám, mám i odstupem času problém najít něco, co by stálo za zmínku. Nějakou velikou chybu, jenž by desku pokazila. Ale i když pátrám sebe víc, nic takového nepřichází. Samozřejmě, ani sedmá nahrávka sympaáků od západních sousedů není dokonalá. Nic nebaví věčně a méně i ty více náročné skladby postupem doby omrzí, ovšem i to poměrně trvá. Vyčítat Donots patrný hudební posun, s čím souvisí i již zmíněné riziko v podobě ztráty části fanoušků, pak snad ani nemá cenu…
Na skvostný výtvor, jakým nejnovější album Donots bezesporu je, se jednoznačně čekalo. „Coma Chameleon“ učinilo jejich diskografii i samotnou kapelu zase o něco zajímavější a posunulo jejich tvorbu o stupínek výše. Pokud bychom se tedy měli bavit o evropské desce roku, stojí před námi již teď v jeho půlce horký kandidát.
Donots Coma Chameleon
Hodnocení: 8/10
Vyšlo: 28. 03. 08
Label: Solitary Man Records
Tracklist:
01. There’s A Tunnel At The End Of The Light
02. Break My Stride
03. Pick Up The Pieces
04. Headphones
05. New Hope For The Dead
06. Anything
07. To Hell With Love
08. Stop The Clocks
09. The Right Kind Of Wrong
10. This Is Not A Drill
11. Killing Time
12. Somewhere Someday