Bloc Party – Four
Čtyři roky hibernace, šílený disko projekt frontmana Keleho, obrovská festivalová pódia a konečně také nová deska. To jsou ve zkratce poslední léta britských Bloc Party. Londýnská čtveřice se vrátila zpět, vydala po čtyřech letech své čtvrté album a nazvala ho prostě a jednoduše „Four“, tedy čtyři. Jaké je?
Na první pohled zvláštní, jiné, syrové, drsnější a agresivnější než jsme byli u Bloc Party zvyklí. Na pohled druhý skvělé a hlavně a především – hodně kytarové. Zmiňovaný Kele Okereke se pravděpodobně během kapelové pauzy dostatečně vybláznil během svého malého tanečního projektu, se kterým zavítal i do Čech, a díky (nebo kvůli) tomu se na „Four“ hledá jakákoliv elektronika velmi, ale skutečně velmi těžko. Oproti předešlé desce „Intimacy“ (2008), kde elektronika a všemožné efekty lítaly sem a tam, je to obrat o 360 stupňů. Bloc Party od začátku avizovali, že chtějí aby deska zněla co nejpřirozeněji, aby neztratila živou energii a to se jim taky povedlo. Album je pojato na dnešní dobu zajímavým způsobem, zní hodně nečistě, jakoby se pan producent Alex Newport (At The Drive-In, The Mars Volta, Two Gallants a další) několikrát utnul a špatně naštěloval tlačítka na mixu. Jenže ono je to tak schválně. Tady je mezi písničkami slyšet pokec členů ze studia, tady telefonát Okerekeho, támhle zase nevyčištěný šum nebo zívnutí. Jakobyste poslouchali živý set ze studia zahraný na 4 nástroje co nejsirověji to jen jde. Prostě a jednoduše „Four“.
Co tentokrát netáhne elektronika, vyplňují kytary, kytary a zase kytary. Koncepcí mi novinka nejvíce připomíná debut „Silent Alarm“ – řízné indie s exotickým frontmanem a místy prazvláštními až bizarními nápady. „Four“ je velmi podobná, jen o dost agresivnější a složitější. Kytarové bláznoviny, mixy souzvuků a kolikrát až apatických zpěvů, které by se neopovážil použít kdekdo, jsou hlavní výplní nahrávky, ale není se čeho bát. Už tradičně mezi rockovými rytmi dostávají prostor i tolik typické Okerekeho lovesongy, při kterých naplno vynikne cit Bloc Party pro melodii, dokonalé uvolnění nálady a které bizarnost alba trošku mírní a vede do popovějších sfér.
Díky tomu plyne „Four“ velmi svižně, album obsahuje standardních 12 kousků s celkovou hrací dobou přes 40 minut a jako tomu už je u Bloc Party malou tradicí, i novinku je potřeba částečně vstřebávat, protože první dojem je, jak už jsem v ůvodu naznačil, přinejmenším trochu rozpačitý. O to zábavnější je pak následné intimní seznamování a pozvolné zkoumání. Mě „Four“ neskutečně baví, svěží deska mainstreamové kapely s nádechem nezávislého indie rocku ze staré školy je přesně to, čím se britská scéna může zase chvíli chlubit.
Bloc Party – Four
Hodnocení: 9/10
Vyšlo: 20. 8. 2012
Label: Frenchkiss
Tracklist:
01. So He Begins To Lie
02. 3X3
03. Octopus
04. Real Talk
05. Kettling
06. Day 4
07. Coliseum
08. V.A.L.I.S.
09. Team A
10. Truth
11. The Healing
12. We’re Not Good People