Arctic Monkeys – Humbug

Venku je chladný, deštivý večer a vy sedíte v zapadlém poloprázdném baru, kde znuděně popíjíte svou sklenku pití, pomalu dokuřujete už asi šestou cigaretu a čekáte na to, až se na malém pódiu v rohu objeví mladá čtveřice Britů, která svým typickým ostrovním indie-rockem a suchým humorem alespoň částečně rozzáří vᚠšpatný den. Místo toho však zpoza opony laksně vykráčejí vlasáči s tmavými brýlemi, tak trochu připomínající Brouky z šedesátých let, a beze slova spustí bizardní cirkus plný extravagantních melodií a temnoty.

Následná chvilka zvýšené pozornosti, jenž vás na moment vyruší od zvrácených myšlenek o svůdné slečně u vedlejšího stolu, je věnována ujištění se, že tihle pánové jsou skutečně ti samí výrostci z anglického Sheffieldu, jenž se svou kapelou Arctic Monkeys ještě před třemi lety na tom samém pódiu sypali jednu rock’n’rollovou pecku za druhou. Po prozření a skutečnému rozpoznání čtveřice je potřeba dát si další silnou skleničku. Před námi totiž stojí naprosto jiní opičáci, než jaké si pamatujeme, a tihle noví a dospělí anglosasští gentlemani svým melancholickým projevem těžkou a ponurou atmosféru v lokálu rozhodně nerozhýří. Naopak.

Nevýrazné a především na první dojem vyloženě uspávající líné tóny celé čtyřicetiminutové show zvané „Humbug“ od samého počátku požírají i poslední světla naděje ve slušný rockový zážitek a halí už tak polomrtvé obecenstvo do ještě většího černobíla. Ze tmy a nevěřícného transu občas sice proberou záblesky, které připomínají starou, o poznání energičtější, tvorbu Arctic Monkeys, ale jinak je tahle letošní epizoda, především kvůli nepřipravenosti posluchačstva na tak obrovskou změnu, zaručený zabiják dobré nálady a nadšení. Abyste pokojně zvládli to nemilé překvapení v podobě zjištění, že si už zkušený pan zěvák a kytarista Alex Turner nenechal své úchylné hudební choutky jen pro vedlejšák The Last Shadow Puppets, ale naplno je ventiloval i v tomhle humbuku, je třeba ještě několikrát opakovaně doplnit hladinu alkoholu s nikotinem a doufat, že přežijete.

Bezmála třičtvrtěhodinový výplod notně komplikované fantazie Arctic Monkeys má však i přesto, že nijak zvl᚝ nerozvýří několikaletý prach na zašlé aparatuře, jedno velké plus. Tím je odvaha, se kterou přicházejí i do pomalu zapomenutých míst, kde s novým stylem čeří stojaté vody královského indie a se stylizací s kapelami á la 70. léta nabourávají svou vlastnoručně vytvořenou image. Logická ztráta části fanoušků je na místě, stejně tak, jako vlna negativní (i pozitivní) kritiky. Jedno je ale jasné. Tahle kapela se vyvíjí, nebojí se a provokuje, což z ní ve finále udělá mnohem cennější zboží a bude záležet jen na nás, jestli si další beználadový večer „užijeme“ opět s touhle dnes už nepředvítadelnou sebevražednou čtveřicí nebo zvolíme jinou (lepší) alternativu.

Arctic Monkeys – Humbug

Hodnocení: 4/10

Vyšlo: 19. 8. 2009
Label: Domino

Tracklist:

01. My Propeller
02. Crying Lightning
03. Dangerous Animals
04. Secret Door
05. Potion Approaching
06. Fire and the Thud
07. Cornerstone
08. Dance Little Liar
09. Pretty Visitors
10. The Jeweller’s Hands