Avril Lavigne už se tahanicím se svým vydavatelstvím jenom směje
Přestože čtvrtá deska Avril Lavigne Goodbye Lullaby vychází až příští týden, půlka z vás už ji má jistě doma na harddisku. Oficiálně je to ale prozatím jenom singl What the Hell, který momentálně obíhá rádia a hudební televize, což bylo i jedno z témat v rozhovoru pro Digital Spy.
“What the Hell byla jako singl vybrána, jelikož lidem přijde hodně snadno zařaditelná. Vydavatelství chtělo něco takového něco mnohem víc pro rádia stravitelného. Je to podobné mým starým věcem, takže to funguje jako takový most k novým písničkám. Mám pocit, že se What the Hell (v žebříčcích) daří docela dobře, na to, že to podle mě není zrovna nejlepší písnička na albu. Jo, daří se jí docela dobře.“
Mnohem víc než promo otázek se ovšem chytla těch, které se snaží nahlédnout do kuchyně celého realizačního procesu, např. jaké to bylo, když vůbec poprvé psala celou půlku alba včetně všech nástrojů bez cizí pomoci, přičemž jistou část písniček si premiérově i sama odprodukovala. Připomeňme, že v začátcích ji se psaním pomáhala její kapela kolem Evana Taubenfelda, a později především písničkářka Chantal Kreviazuk a producent Butch Walker.
„Jednu z písniček na albu Darlin jsem napsala, když mi bylo 15 a teď jsem ji konečně nahrála, což pro mě strašně moc znamená. Některé z písniček jsem si taky produkovala, což mi celý ten projekt činí ještě bližším. Produkování bylo hodně dobré, hlavně protože jsem si nikdy předtím nemyslela, že bych tohle vůbec dokázala. Naučila jsem se hodně od Derycka (Whibleyho, ex-manžela) a taky Evana (Taubenfelda). Dvě z těch věcí, co jsem dělala, Goodbye a For Real, jsou hodně jednoduché rockové písničky, takže nešlo o žádnou šílenost. Někdy je méně více.“
Jedním z nejožehavějších zákulisních témat kolem „Goodbye Lullaby“ je ovšem tradiční boj Lavigne a vydavatelství, který byl tentokrát ten nejdrsnější, co interpretka od svého podepsání smlouvy před 10 lety zažila - jako důsledek vychází deska s víc jak ročním zpožděním. Lavigne ovšem nad celým incidentem mává rezignovaně rukou: „Jde o to, že moje nahrávací společnost je naprosto typická nahrávací společnost, která se mi snaží vnutit svou verzi o tom, jak by všechno mělo být - snaží se mě nasměrovat maličko jinam. Musela jsem se s nimi znova a znova hádat. Pořád jsem jim opakovala: Ne, tohle je pro mě skutečně výjimečná deska, a takhle ji budu dělat. Rádia jsou dneska hodně rytmická a taneční. Myslím, že chtěli, abych udělala něco takového, ale tohle nebyla moje vize o této desce. Podepsala jsem s L. A. Reidem u Arista Records, když mi bylo 16. On mě pochopil a věřil mi. Arista pak padla a já jsem najednou skončila pod RCA nebo kde, a najednou se o mě začali zajímat noví lidi, a každých 6 měsíců tihle lidi odejdou a přijdou úplně jiní. Je vtipné, když přijde někdo z venku a snaží se prosadit svůj názor.“
Nakonec ještě Avril Lavigne dodala, že doufá, že dalším singlem bude Push. Pro další detaily kolem alba i incidentu zabrouzdejte do souvisejících článků.