Angels & Airwaves – Love (makrorecenze)

Floček – 6/10
V dobách, kdy se triumfálně vrátili Blink-182, získali Angels & Airwaves Toma DeLonga ještě mnohem více odpůrců, než kdy předtím. Pochopitelně, fanatické milovníky trojice z Kalifornie dráždí každý jeho odskok od mateřské kapely a předimenzovaní Andělé a Rádiovlny jsou pro ně dokonalým čpavkem. DeLonge ale paradoxně právě v těchto časech natočil společně s ostatními třemi kosmoklauny nejlepší hru jeho vesmírného divadýlka a připomněl, že tahle kapela možná má nějaký smysl. Pravda, nebýt představení “Love“ zadarmo, nedosáhlo by takové exkluzivity, ale…

Zapomeňme na to, že DeLonge hudebně stále dokola ukrajuje ze stejného (shnilého) chleba (viz recenze Vaška Janečka) a pokusme se na album “Love“ podívat trochu jinak. Pokud bych jej měl charakterizovat jedním slovem, byla by to naděje. DeLonge sice opět nesložil nic světoborného, ale poprvé s AVA přesvědčil, že toho může dokázat více. Dal částečnou naději hudebnímu průmyslu, když konečně naplno využil systému Modlife a vydal album zcela zdarma. Transformací esoterických symbolů do slova “Love“, jenž by mělo vyjadřovat pozitivní energii, dává i díky několika sebevědomým pasážím uvnitř alba naději fanouškům v lepší zítřky, a nakonec dal naději i sám sobě, když konečně využil všech prostředků, které vytvořil a ukázal, jakým směrem chce pokračovat. “Love“ není znovu žádný instrumentální majstrštyk, na to už je třeba si hold zvyknout, ale konečně je příslibem do budoucna, což se rozhodně cení.

Petr Janoch – 6/10
Recenzovat Angels & Airwaves není jednoduché. Tento projekt je natolik složitý, že člověk z venku těžko může plně pochopit všechny souvislosti. A možná toto je problém kapely i její hudební tvorby. Zatímco její tvůrce má již dávno skládačku složenou, posluchačům musí stačit její jednotlivé kousky, které Tom DeLonge čas po čase vypouští. Zprvu to vypadalo, že se DeLonge jednoduše pomátl, ale postupem doby to vypadá, že kluk to má v hlavě srovnané a svoji mediální hru si náležitě a s odstupem vychutnává. Třetí deska Angels & Airwaves „Love“ je toho důkazem. Takřka bez hitů, takřka bez souvislostí s předchozí DeLongovou hudební kariérou, přesto zdaleka to nejlepší, co za posledních 7 let vypustil. Stejně jako samotnou kapelu nepochopíte po první ani po druhé desce, ani její třetí album nepochopíte po prvním nebo druhém poslechu. Nepochopíte ji ani po dvacátém. Zkuste to dvakrát tolik a možná uvidíte v dálce nejasné světlo. Možná. Je to mnohem složitější cesta, ale jestliže děláte ty správné kroky a umíte-li si vychovat posluchače, máte vyhráno. Angels & Airwaves se to prozatím daří.

To všechno ale nemění vůbec nic na faktu, že „Love“ svět nezboří a ani nepostaví nový. DeLonge sice postupuje podle svého schématu, ale ani to mu nezaručí úspěch. Třetí řadovka jen navazuje a pramálo rozvíjí. Znáte-li předchozí dvě desky kapely, třetí vás nemůže v ničem překvapit. A neznáte-li je – pak po nich ani pátrat nemusíte. Stejné postupy, stejné aranže, podobné melodie… A to je prostě málo. „Love“ je lehce nadprůměrné album, které dokáže zaujmout určitý okruh posluchačů, ale nemá na to, aby se z něj stal trhák. A komerční, což snad ani cílem není, nebo umělecký.

Martin Komárek – 6/10
Jak Tom Delong zpívá – jedna holka mu kdysi řekla: “Ukaž mi svět, co se ti honí hlavou.“ On se rozhodl posloužit všem a spolu s kapelou Angels & Airwaves (která sestává z něj a dalších tří najmutých muzikantů, co kdysi dávno měli jméno a hráli ve fakt dobrých skupinách) o tom tedy natočil desku, pak druhou a teď dokonce i třetí. O co jde, nás půlka pochopila, už když vyšlo „Whisper“, ale je fakt, že teprve teď s těmi cca sto hodinami záznamu si můžeme sami navybírat kompilaci, která nás bude skutečně bavit.

„Love“ sama o sobě je tedy zase jenom taková vyprahlá měsíční krajina, která je zajímavá jenom tím, že je měsíční. Deska se opět neuvěřitelně vleče, protože co jiného můžete čekat od obyčejných pop-rockových melodýnů násilně roztažených do megalomanských pěti minut za pomoci všudypřítomné, přesládlé a hodně nafoukané cukrové vaty posypané hvězdným prachem a zalité mléčnou dráhou? „Love“ má ale i svoje ctnosti. Komplexnost desky a hudební koncept podtržený návaznými přechody ze stopy na stopu jsou jasným tahákem, stejně jako vášeň a zanícení, se kterými bylo o album při jeho skládání pečováno, protože i když se kritizuje lehko, odbyté rozhodně není.

Michal Špaček – 6/10
Naprosto bez skrupulí přiznávám, že mánie kolem Blink-182 mi nikdy nic neříkala, a tím pádem jsem nebyl nikterak dotčen jejich tehdejším koncem. Vesměs se stejným nezájmem jsem následně pozoroval i neustálé dohady, zda jsou lepší Angels & Airwaves nebo +44 (druzí jmenovaní alespoň blbě nekecali). Podobná lhostejnost vydržela až dodnes a deska Love na tom nic nezmění.

Panu DeLongovi asi někdo zapomněl říct, že by podobná hudba mohla snad alespoň trochu být o kytarách a ne jenom o, s prominutím, přiblblých cingrlátkách, které svými pazvuky chvílemi dávají vzpomenout na předpotopní počítačové hry a polyfonní vyzvánění. Poněkud estrádně fantaskní atmosféra není přes veškerou snahu zcela dech beroucí, ale jisté kouzlo má, za což určitě děkujme i typicky zvláštnímu zpěvu (útlocitnější si k předchozímu slovu domyslí uvozovky). Desítka skladeb, pokud nepočítáme naprosto fádní intro, přináší příjemnou hudební kulisu, avšak opravdový prožitek hledejme u jiných autorů. U mnohých tato novinka zůstane v oblasti nezájmu, jiné snad trochu potěší, avšak opravdu si zamilovat „Love” nebude jednoduché.